Mlčenlivý

Ne(po)zapomenutelný koncert s minimem výrazových prostředků, pod taktovkou dirigenta C. Pinoteau, se sólistou L. Venturou, o několika dějistvích, spějící pomalu, ale jistě, k velkolepému osudovému finále. V samotném úvodu si možná budete připadat, jako ve snímku G. Heslova „Muži, co zírají na kozy“, při rozebírání rusko-francouzského ponorkového „kachního“ konfliktu popř., pokud je vám bližší, slovy majora Terazkyho„volaaký zmetění“ , přičemž ani L. Ventura, se svým typickým mlčenlivým „poker face“ výrazem, dvakrát nepomůže. Celkem rychle však snímek nabere jasný směr a divák si tak užívá herecký a režijní orgasmus. L. Ventura, jako „agent Bourne staré školy“, možná neběhá s takovou lehkostí po střechách, rychle se zadýchá a střetům se vyhýbá jak upír česneku resp. svěcené vodě, ale úsporným výrazem , jenž by si mohl nechat z fleku patentovat, to bezproblému utahne. Nic pro fanoušky zběsilého klipovitého střihu, ale pro příznivce volně plynoucí režie, s inteligentním scénářem a šťavnatě paranoidní atmosférou, kdy divák postupem času podezírá (souhlas viz borsalino) i zmrzlináře u stánku popř. stařenu krmící holuby, troufám si rozhodně tvrdit, (milá) povinnost. Osobně mám rád ten typ snímků, který vám bez jakýchkoliv pochyb v závěru dokáže, že tu zvýšenou pozornost, kterou jste mu věnovali, si bezezbytku zaslouží. Takovým snímkem Mlčenlivý bezesporu je. 90%[ Snad pouze ta lehkost resp. volnost a počet, s jakou resp. v jakém, se zdejší agenti KGB pohybují v tehdejším západním bloku, kdy má divák neodbytný pocit, že na něj vykouknou i z krabičky cigaret, budí (mírné) rozpaky resp. potutelný úsměv. Řekněme, že tehdejší rok jim byl neobyčejně příznivě nakloněn :-)]. (26.12.2013)

Odjakživa tvrdím, že základem filmu je scénář, Mlčenlivý je ovšem vzácný případ, kdy režijní a herecké nasazení dokáže divy a z typicky béčkového námětu je schopné vykřesat velký příběh a silné drama. Lino Ventura se dostává do soukolí střetu tajných služeb východní a západní Evropy a stává se záhy štvancem ve vlastní zemi. Jeho paranoia dosahuje maxima, kdo ale počítá s nejhorším, bývá připraven na ledascos. A štěstí, jak známo, přeje připraveným. Mlčenlivý je temný napínavý film, u kterého rád zamhouřím oči nad zjevnými nedostatky scénáře. Ten mj. počítá s celou armádou špionů schopných zorganizovat atentát na počkání. Realita byla i v dobách nejhoršího vzepětí studené války naštěstí poněkud jiná. Zamhouřím oči i nad bezmála operetním odhalením padouchů a nakonec udělím hodnocení nejvyšší. Celkový dojem: 90 %. (25.11.2014)

Rozhodně jedna z nejlepších adaptací knihy ze "Serie Noire". Zatímco u Delona jsou adaptace této edice povětšinou průměrné a málo zajímavé, protože si je přizpůsobuje americkým B-movies, Ventura těmto brakovým historkám dokáže dodat punc opravdovosti. Z filmu, i díky dobré režii, čiší zoufalství člověka, pro kterého každý člověk na ulici, od dítěte k důchodci, může být smrtelným nebezpečím, čekajícím jen na to, jak mu vpálit kulku do hlavy. (10.11.2011)

Lino Ventura je chlapácky typ a presne toto mu vždy sedelo. Mlčenlivý vo filme nie je len on, ale film je akosi takto pojatý celý. Mnoho dialógov tu nehľadajte, no o to viac si užijeme naháňačiek a tajných sledovačiek. Špionážny film zo starej školy. Rola ušitá Venturovi na mieru. Kto iný, keď nie on? 80%. (23.11.2014)

Opravdu zvláštní snímek. Do teď jsem jej vůbec neznal, o to větší překvapení, a navíc příjemné, to pro mě bylo. Začátek je jakýsi rozpačitý, ale pak se spustí akce, která trvá jen s kratičkými přestávkami až do konce. Až si člověk říká, jestli se tu Francouzi nepokoušeli o jakousi galskou variaci Jamese Bonda... Po celou dobu jsem akorát nemohl pochopit, proč se film jmenuje tak jak se jmenuje, ale při závěrečných titulcích mi to došlo - jelikož je celý snímek opravdu jedna dlouhá a neustálá akce, tak prostě scénáristé neměli hlavní postavě co psát za dialogy, proto tedy Mlčenlivý. (19.10.2022)