Mlčenlivý

Jo, jo - Le Silencieux je pre mna najlepsi film rezisera Claude Pinoteau-a /videl som este Vecirek 1 a 2/. Pan Vino Lentura v roli francuzskeho vedca, ktory je donuteny dobrovolne -nedobrovolne spolupracovat s obavanou KGB /Komitet Gosudarstvennoj Bezopasnosti - to pre tych, co nevedia presnu skratku KGB/. Nadherne su herecke vykony, kde pana Vina Lenturu povazujem za extra herecky talent. Plus neskutocne fascinujuca depresivna atmosfera - ak sa clovek ocisti, KGB ho zlikviduje, ale ak sa neocisti, caka cloveka sudny proces a takmer ista smrt. Depresivny zaver filmu je pre mna nezabudnutelny. 95 % (14.02.2015)

Lino Ventura v jeho typické roli samorostlého bojovníka, která musela být už tehdy značně ohraná a neoriginální. Celý film je doslova natřískaný hluchými místy. Po celou dobu se ho snaží KGB zlikvidovat, ale je vám to upřímně jedno. Nudný táhnoucí se děj s nezajímavými dialogy a hudbou. Komplexně sledovatelné, ale podruhý bych to už asi nedal. (11.09.2013)

Nějak nevěřím, že KGB v 70. letech měla v západní Evropě tolik agentů, aby z toho jeden francouzský neuměl vyváznout. Ale budiž, i když přistoupím na tuto hru, pořád mi to přijde emocionálně chladné (i když se tvůrci snažili trochu zatlačit na city s bývalou manželkou, ale také to plave po povrchu). Hodně je zde vidět pokus vzít si něco z Hitchcocka (včetně závěrečné scény s koncertem), ale jeho nevinně obžalovaní muži prchají, aby našli skutečnou pravdu. Zde je nám jasné, že to může skončit jen dvěma způsoby. Ventura to odehrál, jak nejlépe mohl, lokace jsou skvělé - v podstatě jde o takový malý cestopis po Londýně, o Paříži a po pařížském venkově včetně hor. Ale přece jen ty skoro dvě hodiny se poněkud vlečou. (17.07.2017)

............. - V těch mlčenlivých tečkách je skryt můj doposud nejlepší komentář , k jeho sepsání mne inspiroval kvalitní filmový zážitek, který jsem si odnesl z tohoto bravurního, leč trochu sterilního thrilleru. Znalcům staré francouzské školy doporučuji zejména druhou tečku zprava, dovolil jsem si tam v druhém odstavci takový malý srovnávací rozbor právě na téma francouzských kriminálních filmů tehdy a dnes, pokud by někdo nesouhlasil s mými závěry, tak prosím do pošty, děkuji, rád se nechám vyvést z možného omylu. Věřím, že si v mém komentáři přijdou na své i všichni ostatní, zrcadlí se v něm totiž několik let příprav, odříkání a tvrdé práce, v té souvislosti nemohu nezmínit hned první tečku, která se svou délkou i obsahem jeví na první pohled velmi jednoduchá, že ? Nicméně věřte mi, že první krok k velkému dílu tak monumentálního rozsahu je vždy tím nejtěžším, zasekl jsem se na ní přesně 785 dní, 6 hodin a 5 min a v tom památném okamžiku jsem s třesoucími se prsty poprvé zmáčkl klávesu . A pak už jsem byl k nezastavení. (04.03.2014)

Husarský filmový kousek ve špionážním rytmu má chlapský říz. Opět musím napsat, že by nešlo pravděpodobně o nic převratného, nebýt robustního hereckého výkonu Lino Ventury, který nepřestane nikdy udivovat, dává tomuhle snímku neuvěřitelné grády. Tím nejcennějším v Mlčenlivém je fenomenální psychologická drobnokresba osamělého hrdiny, který toho věděl příliš mnoho, svádí svůj boj o život na tiché frontě temných politických her a zájmů. Někdo možná namítne, že dnes už tak starý film nemusí dnešního diváka tolik zajímat či oslovit, jenže tu strhující atmosféru lze z toho snímku cítit i dnes. V tomto ohledu je zdejší napětí skvělou ukázkou bezmocnosti jednotlivce ve hře špionážních struktur. Ale co bych dál vykládal. Podívejte se na tu bizarní štvanici a nebudete litovat. (05.11.2011)