Motýľ na pleci

Otevřel dveře, které neměl, aby se posléze probudil do špatného snu. Ba co hůř, ona je to realita...Nebýt si dobře vědom, nesporných hereckých kvalit a úsporných výrazových prostředků Lina Ventury, silně bych tvůrce podezíral, že ani jemu samotnému, nedali přečíst scénář a divák i ústřední hrdina, tak byli postaveny na startovní čáře, hned vedle sebe, aby iluze naprosté zmatečnosti, nabyla dokonalosti. Takhle příjemně tápat, i po více než šedesáti minutách, nebývá divák každý den svědkem. A byť se posléze ukazuje, že příběh je o poznání prostší, než se tváří, (i) díky závěru, nesnažícím se za každou cenu šokovat (Shyamalane, dívej se a uč) a který je „pouhým“ vyústěním minut předcházejích, se i uspokojivě (pravda, jak pro koho) uzavírá. 75% [Hlavní důvody, proč snímek shlédnout? Lino Ventura a TA atmosféra. Někdy ke spokojenosti, byť ne bezvýhradné, stačí „tak málo“]. (28.01.2014)

Motýl na rameni je opravdovou lahůdkou. Scénář se s divákem pouští do extrémně zajímavé hry. Bez nějákého delšího úvodu, se skoro hned na začátku ocitne hlavní hrdina v podivné nemocnici. Vy úplně nechápete, co se kolem něho děje. Kladete si otázky, stejně jako on. Dychtivě sledujete jak si vybavuje, co se mu stalo. Pak vás opět vyruší divný člověk s motýlem na rameni. A vlastně se ani nestihnete nudit. Píši pořád ve druhé osobě, ale pokud vás film nezaujal převeďte si to na první. MĚ totiž strašně bavila ta hra s divákem. Ty otázky, čím dál podivnější, situace, napětí... A v neposlední řadě brilantní výkon mistra Ventury. No co k tomu psát dál. Francie opět nepřekvapila, tím jak překvapila. (29.12.2016)

Tenhle velice znepokojivý film se může v první řadě pýšit brilantně strhující atmosférou, vytvořenou bez větší akce v rovině ryze komorní. Napětí tady výborně funguje od začátku do konce, s každou další scénou se zvyšuje nejistota a ta "kafkovská" bezvýchodiskovost z tajemných prostorů, úzkych chodeb a nočních scén jen přetéká. Divák objevuje dechberoucí zákoutí složité a nebezpečné špirály zločinů a manipulace společně s hlavní postavou, nic netušící vnímá před sebou tíživě bludný kruh, z něhož není úniku. Za odměnu pak dostane pořádně sklíčující závěr, ve kterém se navíc úplně nedočká ani některých dlouho očekáváných vysvětleních. Přiznám se, ten surrealistický kabátek ke konci jsem příliš nepobral a moc mi ani nesedl, i když lze ho vnímat jako osobité umělecké spestření v rámci obdobných konspiračních thrillerů 70. let. Osobně pro mne je Motýl na rameni jeden z nejméně oblíbených filmů s Linem Venturou, ba musím na sebe prásknout taky, že můj oblíbený mistr mne zde s tím svým monotónně ledovým výrazem výjimečně spíše nudil, než bavil a narozdíl od jiných filmů působil na mne absolutně bez charismatu. Proti Venturovu výkonu ve výsledku určitě nelze nic vytýkat, ten chlad k jeho postavě určitě sedí... možná bych v takhle specifickém filmu uvítal v hlavní roli méně okoukanou tvář, těžko říct. Každopádně určitě nezapomenutelný filmový zážitek, který ve mne ještě dlouho doznívá. // Poprvé viděno v únoru 2019 v rámci Challenge Tour "52 let filmu za 52 týdnů" ... podruhé dnes a do třetice bych se znovu takhle dobrovolně už rozhodně nechtěl deprimovat. ;o) 75% (24.06.2020)

Tohle je spíš film, který líp rozlouskne mj syn Honzík, který dokázal najít paralely i v Lynchových filmech a logicky je dát dohromady. Podle mne je film o tom, jestli se máme při setkání s nějakou záhadou zajímat, oč jde nebo šlo, nebo dát na rady a raději se do věcí, kterým nerozumíme, nemontovat? Jsou místa, lidi, věci, které potkáváme, jen náhodní lidé, nebo se k nim nějak může vztahovat náš osud? Film drží v napětí od prvních okamžiků, a i když se polopatického vysvětlení nedočkáme, náznaky během celého děje zde jsou. A určité nejasnosti. Každopádně výborný surrealistický film s prvky detektivky a hlavně výbornou filmařinou, který má i super atmosféru. Hodně děje probíhá totiž na rušných místech města a z Barcelony uvidíme snad jen jednu turistickou památku, jinak všechny ty obyčejné budovy. A do toho hraje saxík... (03.05.2005)

Složení tvůrců - režisérem počínaje, scénáristou pokračuje a obsazením konče - je splněným snem každého milovníka staré francouzské kriminální školy. A zápletka je neskutečná – a neskutečně zapletená. Tápala jsem jako slepý po strunách houslí, bála jsem se jako myš v labyrintu, podezřívala každého ze všeho a nemohla se dočkat rozuzlení. Bohužel, víc vám říct nemohu, můj motýl si myslí, že byste se na to měli radši podívat sami. (21.11.2011)