Masaker na Wall Street

Nemůžu uvěřit vlastním očím! Tohle, že natočil Boll? Nenapadá mě logické vysvětlení jak je to možné. Ale měl bych 2 teorie. 1) Bolla unesli marťani a přeprogramovali mu mozek. 2) Boll se nějakým nedopatřením podíval na některý z Magnuskových snímků a hnulo se v něm svědomí (a možná taky snídaně). Jinak si nedokážu vysvětlit, že si sám napsal a zrežíroval tohle super drama o ekonomické krizi a skutečných zlodějích v sakách za statisíce. I ta závěrečná smršť je velice dobrá. Žádný filozofický kecy, ospravedlňování nebo snaha vysvětlit nějaký vyšší dobro a ukolébat svědomí. Prostě čistá chladnokrevná surovost. A několik velice potěšujících detailů. Např. závěr v kanceláři a jedna miniaturní drobnost, kterou běžně scénáristi opomíjejí, ale abych tu nevyžvanil spoiler, řeknu jen: "It's down the road, not across the street!" (02.08.2013)

Jak říká Slavoj Žižek a nejen on, dnes si dokážeme spíš představit konec světa než konec kapitalismu, případně jakoukoli drobnou změnu v jeho fungování. Tahle ideová bezradnost se samozřejmě zrcadlí i v současných filmech, a to jak těch apokalyptických, tak těch zabývajících se přímo aktuální společenskou situací. Typické například je, že systémové problémy se ve fikci personifikují do démonických záporáků, čímž se utvrzuje iluze, že za všechno může několik hrabivých tučných sviní tam nahoře, které když se odstraní, tak bude líp. Tenhle nesmysl se pak bohužel přenáší i do smýšlení o skutečné politice, kdy řada lidí pořád úplně nesmyslně vidí řešení korupce v zatčení těch zkorumpovaných jedinců. Ve skutečnosti je ale jedno, kdo tam sedí, protože problém není v lidech, ale v podmínkách, ve kterých existují. To se ovšem těžko přenáší do srozumitelného narativního celku, takže pak vznikají takové bláboly jako seriál Arrow, kde v každém díle je "záporákem týdne" nějaký odporný kapitalista. Další možnost, kterou tvůrci mají, je tuhle iluzi podvrátit - ukázat, že zlikvidovat vysoce postavené jednotlivce nic neřeší. To se třeba povedlo Tykwerovi v Internationalu, jenže to je skutečně výjimka, protože, co si budeme povídat, lidi se nechtějí dívat na filmy s depresivním koncem, takže jich ani tolik nevzniká. Uwe Boll na to šel ve svém Assault on Wall Street fikaně. Zabíjení hrabivých bankéřů sice částečně pojímá právě jako hon na "ty nahoře", ale zároveň svého hrdinu nechává likvidovat těch systémových článků víc. Mimo jiné se tu zdůrazňuje, jak nikdo nechce přijmout zodpovědnost za to, co dělá a odkazuje se buď na svoje nadřízené nebo všemožné direktivy, které "přichází shora". Zároveň se film nepouští ani do otevřeného happy-endu nebo naopak do nějakého deziluzivního tragického závěru. Jim se ve finále stává mstitelem modrých límečků - přízrakem, který zřejmě bude v akci pokračovat i po skončení filmu. Tím se film ale znovu elegantně vyhýbá otázce, na kterou dnes nikdo nezná odpověď: "Co dál?" Když si teda vybijeme tu frustraci takhle násilně, protože to jinak nejde, co z toho pak bude plynout za následky? Nikdo prostě nemá žádnou vizi, ani Uwe. Proto bych byl opatrný s tím nazývat tento film subverzivní exploatací a Bolla stavět do role vyvržence systému, který si může dovolit komentovat to, co jiní ne, jako to udělali odborníci v novém čísle Sight & Sound. Na to je Assault on Wall Street pořád málo bulvární, málo radikální a málo protisystémový. (13.07.2013)

Neznaje paradigma , anžto jsem Bollem dosud nepoznamenán, vydal jsem se do končin mnou dosud neprozkoumaných. Zasednuv do polohy skrčmo a schylmo, cítě se pohodlně a očekávaje spektakulární vjem, jal jsem se sledovat toto dílo proklínaného autora. Vnořiv se do příběhu životem postupně ubíjené a ke zkáze odsouzené lidské bytosti nemající ani zbla šancí se dostati ze svého bludného kruhu , byl jsem až překvapen realističností podání tohoto strmého pádu, který může potkati každého z nás. Schouliv se ještě více, přípomínaje megalitické embryo velikosti mláděte nosorožce srstnatého, s nebývalou obavou usídlenou v nervových zakončeních, jejíž odlesk se zrcadlil v odrazu mých přivřených očí na obrazovce, jsem očekával nezvratný výsledek tohoto drtivého tlaku vyvíjeného na hlavního hrdinu .. a tak se i stalo..postřílel je do posledního čuráka a já vím jak splatím hypotéku..... (09.10.2013)

Assault on Wall Street není film, který se dělá pro komerci. Nejde ani tak o rozpočet, jako o (ne)zkušenost celého štábu, včetně scénáristy. Občas je film nelogický, místy, až hodně předvídatelný a hlavně, co krucinál dělala ta policie ? Po zhlédnutí tohoto filmu mám pocit, že můžu kamkoliv nakráčet a vystřílet všechno co se mi dostane pod ruku a nikdo mě za to nechytí. Každopádně tento film není o kvalitě kamery, hereckých výkonů nebo logičnosti děje. Je to o poselství. První polovina filmu není scifi. Tyto skutečné věci se dějí skutečným lidem po celé planetě a všichny kravaťáci, kteří vydělávají na bankrotu jiných by měli pochcípat do posledního. Film může vyvolat spoustu morálních otázek. Zasloužili si zemřít ? Vždyť jen dělali svou práci, snažili se přežít jako všichni ostatní. No, Hitler taky jen dělal svou práci, ale to neznamená, že to bylo dobře. Samozřejmě druhá hlavní otázka, opravdu násilí řeší všechno ? Nemá se člověk (hlavní hrdina) prostě jen smířit se svým osudem, popřípadě se doprošovat spravedlnosti u soudů ? NE... násilí byla vždy jediná věc, která dokázala něco změnit. Všechny bankéře by měli nechat popravit za jejich činy. Pak by si nikdo nedovolil dělat ohavnosti, které dělají....a přesně o tomhle je Assault on Wall Street. *SPOILER* Jsem rád, že se zde neprojevil klasický model filmu - hrdina se otočí proti systému, zákonitě musí zemřít ( Ctihodný občan ). 65% za zpracování - 95% za poselství = 80% (21.07.2013)

Tak tohle je pro mě jedno z největších překvapení za poslední dobu.Předesílám,že nesnáším kapitalismus jako takový a pokud k tomu dáte příběh Jima,kterého postihla jedna z příčin světové finanční krize okolo roku 2008 a hlavně její vypuknutí v Americe,kde se rozdávali peníze jak na běžícím páse jen ,aby na těch lidech zbohatli nenasytní bankéři k když věděli,že ty lidi na to nikdy nebudou mít.Do jedné takové pasti se dostal i Jimy ,který důvěřoval svému makléři,který mu jaksi investoval peníze tak kde to celé krachlo a on se pak pomalu dostává do spirály,která není příjemná.Navíc se stará o nemocnou ženu a její péče taky bohužel stojí hodně.Když se Jimovi zabije žena,přijde o vše a už neví co s tím tak se rozhodne to jednou pro vždy těmhle zrmdanejm kravaťákům vytmavit a dát najevo,že lidi nejsou jen šachový figurky se kterýma si oni budou hrát a cejtit se v pozici nad lidí.Nemam k tomuhle filmu výhrady a udělal bych nejradši to samý.Za mě celkově 95 %a pět hvězd. (15.04.2015)