To Kapitola 2

"Možná si už jen teď chceme pamatovat víc věcí, než na kolik bychom jich nejraději zapomněli." Nekonečná bitva proti ultimátnímu zlu pokračuje, a tentokrát jde o mnohem víc než jen o v minulém díle osvědčený festival lekaček, nechutností a hruzyplných strašidel, tentokrát je to totiž osobní. Druhému TO se nějakým kouzlem podařilo být dojemným, a - co je hodně překvapivé - i pekelně nadčasovým dramatem o osudovosti nehynoucího kamarádství napříč eóny aneb nic nás nerozdělí: stěhování, staré křivdy, nové lásky, a dokonce ani smrt. Je až s podivem, jak důležitý film to vlastně je. A vůbec nevadí, že se maskuje za tuctový blockbusterový horor. Vynechání kina zase jednou zatraceně bolí, fakt ty recenze radši kolikrát nečíst... Loser and proud! (30.11.2019)

Jedním slovem moc. Je tam prostě všeho hodně. Jinde to možná může fungovat, ale tady ne. Co klape s dětmi, s dospělými už tolik ne. Ani navzdory kvalitnímu obsazení. Po 27 letech se naši hrdinové vrací do Derry konečně zasadit zlu poslední ránu. Bohužel nejsou všichni. Někteří nejsou přesvědčeni o smyslu této mise. To se ale brzy mění. Děj se dost prolíná s 1. dílem. Je tam pár dobrých strašidelných scén, ale sledovat každou z postav, jak prožívá hrůzy jako dítě a následně jako dospělý se časem omrzí. Největší problém filmu vidím ve stopáži. Ke konci už se to docela vleče. Snad už nikoho příště nenapadne točit tak dlouhý horor... "Zabijem zasraného klauna!" (20.02.2020)

Znáte To. Jdete do kina na váš druhý nejočekávanější film roku a dostanete přesně To, co jste si tak přáli. První část "kino IT" marathonu byla totiž opravdu skvělá a nikdo ji za ty dva roky nepokazil! "Chacha!" No... Po této krátké pozitivní pasáži končí všechna sranda... Tvůrcům se sice povedlo najít herce pro jejich dětské protějšky takřka dokonale, ale co z Toho, když je celý film jednou velkou slátaninou, která postrádá tempo a nějakou tu děsivost (atmosféra byla fajn namátkou aspoň u zrcadlového labyrintu, pod tribunou nebo u prvního skonu Loserů). Celkově tady udělali tvůrci minimálně dva kroky zpátky a pohřbili jednu z mých nejoblíbenějších adaptací Kinga (pohled člověka, který Stephena pro jeho děsivost spíše nečte - nesrovnávám tedy s předlohou, ale s kvalitami filmů). Ale abych jen nekritizoval. Musím vyzvednout alespoň povedeného Richieho (Bill Hader) a celkem smysluplnou romanci mezi Benem a Beverly. Jak Jessicu Chastain moc nemusím, tady jsem si ji vyloženě užil. Nic To ale nemění na faktu, že ve srovnání s jedničkou, kterou jsem viděl 15 minut předem je Chapter Two fatálním selháním, pro které nemám pochopení. (05.09.2019)

Zajímavé, jak stejný tým může vytvořit dva kvalitativně dost odlišné filmy. Problémem druhé kapitoly je hlavně scenář. Ten nenabízí nic nového nebo originálního. V podstatě jde o to, že se dospělí hrdinové vrací na místo činu, stejně jako v prvním díle je Pennywise separátně postraší a oni ho pak porazí. Jenže hrdinové nám mezitím dospěli, takže už nestačí je strašit leprou, bubákem nebo krví. Dospělí se bojí víc jiných věcí, řekněme třeba životního selhání, samoty apod. Jedině u Richieho je něco podobného naznačené. I proto tu překvapivě hodně znovu vidíme hrdiny v dětské podobě, aby lekačky (kterých je zbytečně moc) byly efektnější. To je ale na úkor dospělých verzí, které - navzdory přehnané stopáži - nejsou dostatečně rozvinuté. No a To jako takové má v knize docela epický původ, jakési bájné zlo, které na sebe bere podobu démonického klauna a jiných roztomilostí. Hrdinové ho porazí jinak než v tomhle filmu a mnohem zajímavěji. Tady je to dost klasiký horor, který ani není moc originální. Přes kritiku je ale film stále zábavný a některé momenty jsem si užila. Mohlo ale vzniknout něco mnohem epičtějšího a dramatičtějšího. (08.09.2019)

Obrazotvorná klauniáda na druhou. Andy Muschietti se úctyhodně vyrovnal s rozsáhlou předlohou hororového génia a celé pokračování získalo patinu kvalitně znepokojivého díla. Koho film nepřesvědčil, ať obrací knižní listy do úmoru, kdo si potrpí na komplexní obrazotvornou fazonu režiséra, má jedinečnou možnost bezmála tři hodiny spoléhat se na svoje smysly a valit bulvy na valící se příval vizuálních kejklí a velkolepých scén. Konečně dostala Kingova adaptace patřičný rozpočet, tudíž může být proslulý spisovatel spokojen, že jeho děs i běs nesmrdí dolarem, jak tomu bývá v drtivé většině jeho děl převedených na filmový pás, nevyjímaje i ultralevný tv odpad To z roku 1990. Dospělá parta Klubu smolařů je naprosto unikátní a všichni hrají dokonale, načež se nezapomíná i na potřebnou interakci s jejich někdejšími dětskými verzemi. Oslabeni o Stanleyho, který volil dobrovolný odchod ze scény, se v dobré náladě vracejí do zapadákova Derry po 27 letech a Pennywise jim příslušně pěkně zatápí. Jessica Chastain a James McAvoy coby hlavní hvězdné posily, obrýlený Billl Hader obstarává vtipné sekvence, z tlouštíka Bena je náhle katalogový krasoň Jay Ryan, který se ze seriálových vod solidně uvedl i na filmovém poli, partu dohromady svolal Isaiah Mustafa a James Ransone nám příjemně dotváří kompletní partu. A všichni čelí Billovi Skarsgardovi, který volí četné permutace a zlověstné variace, smířen s tím, že ho bude na scéně méně. Ovšem zpoza závětří se k vražednému běsnění dostane i záporná figurka Henry Bowers, který záhy opouští brány psychiatrické kliniky po svých, sanitního vozu netřeba. V zásadě mně nijak nevadí filmy, co mají ke třem hodinám. Konkrétně tenhle dlouhý opus mně uběhl dost rychle. Měl dynamiku, nešetřilo se na hrůzných výjevech, CGI šílenostech, ač film nedisponuje ratingem R, má poměrně velké množství nepříjemných i halucinogenních scén a kvalitní technické zázemí přispívá k nevšednímu hororovému rauši. Režisér Andy Muschietti a spol. se vybičoval k pěknému výkonu. 10/10 (16.10.2019)