To Kapitola 2

(95%) Viděno v kině díky CSFD projekci. Vida, podařila se mi po dlouhé době projekce. Často mám v termínech těchto předpremiér noční, takže často smůla. Ale až tak mě to netrápí, do kina stejně chodím z volna s oblibou. A nyní se věnujme této filmové novince TO Kapitola 2. Co se týče prvního dílu z r. 2017, ten pro mě znamenal absolutní pecku se skvělým obsazením dětských postav. Celé mi to přišlo krásně natočené včetně několika drsnějších scén jako např. příšerný otec postavy Beverly nebo parta mladých grázlů co si na dětskou partu hrdinů vyšlapovala apod. S výhledem na toto pokračování jsem měl jisté obavy. Obával jsem se, že to kouzlo dětských hrdinů se vypaří a sledovat tuto příjemnou skupinku lidí, dějově po 27 letech nebude už ono. Naštěstí jsem se zmýlil a vůbec jsem netušil, jak hravě si s tím režisér předchozího snímku pohraje. Docela mě zaráží, že to nemá až tak skvělé hodnocení. Některé důvody chápu, především ten hlavní, ke kterému se brzy dostanu. Já jsem se svým velkým hodnocením spokojen a určitě ho měnit nebudu. Dokonce nemám ani pocit, že bych film nějak nadhodnocoval apod. Hlavně to setkání ústředních postav lépe dopadnout snad nemohlo. Abych jej shrnul jako celek, tak jako horor to určitě svým způsobem na diváka působí. Ono, v poslední době se žánry tak nějak mixují nebo nejsou až tak zřetelné jako kdysi. Rozhodně je tu spoustu lekaček, které já osobně mám rád. Některé byly předvídatelné, některé zase ne nebo byly humorně provedené. Krev je tu tak přiměřeně, ale docela reálným způsobem vytvořena i co se týče nějaké té děsivosti a několika trochu brutálnějších scén. Nic, co by slabé povahy mohlo zneklidnit. Ale pro potřeby filmu jsou tyto aspekty dostačující. Třeba scéna, kdy násilný přítel mlátí postavu Beverly, je poměrně krutá a úderná. Víc takovým scén zde moc není, to spíš v prvním snímku jich bylo více. Technická stránka, kamera a především skvělé ozvučení – to vše se absolutně nedá vytknout. Scénář a nápady okolo klauna jsou zhruba takové, jaké jsem si představoval. Klaun jako takový zde má dostatek prostoru, ne úplné kvantum, ale své slovo zde rozhodně má. Jeho scény mě bavily asi tak stejně jako v jedničce. Herec klauna zvaný Pennywise to zvládl opět dobře, bavil mě a to i tak, že mě až tak neděsil, ale i párkrát hlášky pobavil. Asi se tak zaměřím na některé kritiky ostatních diváků. Čtu všelijaké výtky, nedostatky a i velké zklamání apod. Mezi ně patří třeba i fakt, že zde prý nefungovala chemie mezi postavami. To rozhodně záleží na úhlu pohledu. Prostě někomu to sednout nemuselo, ale já si nestěžuji. Naopak jsem se obával, že to dětské kouzlo z původního snímku vyprchá a že dospělé verze oné party už nebude to pravé ořechové, ale já jsem přímo nadšen, že se jim ta starší verze lidiček povedla. Jejich chování bylo zde až dětinské, trhlé, vtipné, hláškující, emotivní a já nevím co všechno. Nebudu zde ani moc konkrétně vypisovat kdo mě bavil víc. Jessica Chastain odvedla slušnou práci jako vždy. James McAvoy mě zde opět nadchl. V jeho předchozím snímku X-Men: Dark Phoenix mi přišel už trochu nevýrazný, ale zde se po herecké stránce opět vytáhl, až mi připomněl výrazy obličeje jeho výtečnou roli v Rozpolceném. Ostatní parta postav tvořící přátelé z dětství ? Bez výtek. Bylo to chvílemi i dost nadlehčené, ale inteligentním způsobem, takže zde žádná trapná scéna nehrozí. Další výtkou je pro mnohé diváky délka 165 min, která obsahuje v průběhu filmu dost scén z 1 filmu. A tím myslím v podstatě vyloženě několik scén vystřižené z toho snímku. Některé byly dotočené samozřejmě (v jedničce nebyly). Takže mi to svým způsobem přišlo i jako částečně taková rekapitulace předchozího příběhu. Ve většině scén mi to přišlo jako super nápad. Od režiséra či tvůrců to byl troufalý tah, který ale nesedne jen tak někomu. Já jej ocenil bez problému. Celé to má dost vysoké tempo, i když se to může zdát, že se to rozbíhá pomalu, když tu máme i dost těch flashbacků apod. Finále je dlouhé a vlastně obdobné jako v prvním snímku. Není tam nic nového, ale je to natočeno bez chyby. Já si nemůžu pomoci, ale já z toho vidím pecku! Krásně zahrané, nostalgické, plné nápadů. Má to i emotivní hloubku. Třeba scéna na konci kdy členové oné party bez rozmýšlení skočí do vody, jako to udělali jako děti a tak. Hudba od Benjamina Wallfische je dobrá. Není až tak zapamatovatelná, abych jí poslouchal samostatně v uších, ale pro potřeby této filmové záležitosti je dostačující. Nemám co k tomu dodávat, to bych okecával furt dokola to samé. To podstatné jsem napsal. Každopádně je mi jedno, že to má dle všelijakých hodnocen í a recenzí zatím jen lehce nadprůměrné hodnocení. Za mě je to špička. Někdy se stane i opak, že je tu oscarový film a mě moc neoslní. Co člověk, to názor a basta! (05.09.2019) (menej) (viac)

Pro zachování přehlednosti a rytmiky následujícího textu uvádím v úvodu stručný výklad pojmů: „to To“ – tištěný grafomanský výtok Štefana Krále; „tamto To“ – vizualizace z roku 1990; „toto To“ – vizualizace z let 2017 a 2019; „napiču“ – formální, institucializovaný terminus technicus z filmové teorie, definující v adjektivním či adverbiálním úzu audiovizuální elaborát fádního, unylého, bradyfrazálně artového, stupidního či exekučně insitního charakteru; „popiči“ - formální, institucializovaný terminus technicus z filmové teorie, definující v adjektivním či adverbiálním úzu audiovizuální elaborát rekreačního, frapantního, disportně kreativního, inventivního či exekučně brilantního charakteru; „nevkusný buzerant“ - formální, institucializovaný terminus technicus z filmové teorie, personalizující, vesměs z důvodu hystericky nestandardní sexuální orientace, mentální retardace, falického tvaru hlavy, patologického egocentrismu, intolerantně maligní pičidity či kombinace vícero uvedených fucktorů, ostrakizovaného jedince, virtuálně kompenzujícího si své mindráky a sexuální frustrace proklamací sebe sama za žánrovou či globální filmovou kapacitu, přičemž však tento zpravidla pouze pokrytecky imituje jiné nevkusné buzeranty, determinované přísnou hierarchií Klubíku škaredých paniců jako názorové autority. *** To To, jakožto brutálně ovatěnou a místy až sáhonudnou vykrádačku Nočních můr, je už samo o sobě velmi těžké zábavně zfilmovat, natož aby to divákovy hemoroidy useděly. Tamtomu Tomu se to však vcelku povedlo a bylo dost popiči, zejména proto, že šlo na dřeň, vykuchalo prudivé grafomanské vedlejší linky a skvěle trefilo atmosféru. Stopáž téměř jedenácti set stran se zastavila na jakž takž bezbolestných 180ti minutách a záživná byla dokonce i první polovina s iritujícími pydlookými fuckany. To Mušety se rozhodl být encyklopedický a přibzučel si to s pětihodinovým tímto Tím, přičemž první kapitola tohoto Toho byla sice hezky natočená, ovšem úmorná, nudná a vůbec celkově tak nějak napiču, až jsem se upřímně bál, že druhé toto To s predickovanými skoro třemi hodinami bude skutečný zlatožilní horor. Projekce jsem se však dožil, protože mi vlilo odvahu a naději do žil to, že nevkusní buzeranti, kteří vychválili otravné první toto To, jakož i nejpřeceňovanější seriálový opruz všech dob - Cizí věci, jako jeden nevkusný buzerant sestřelili jak tamto To, tak dvojku tohoto Toho. Nehledě na další podstatný argument pro, a sice, že sestra jednoho nejmenovaného uživatele údajně prohlásila, že kdyby ji u tohoto Toho brácha zase neprstil, což by patrně bylo v kině kapku žinantní, tak by po hodině spala! No, neprohloupil jsem a zjistil, že dvojka tohoto Toho je sice předlouhý, avšak překvapivě vcelku důstojný, učesaný, krásně udělaný a přímočarý spektákl se svižným tahem na kanalizaci v Derry, v pohodě dýchající na záda tamtomu Tomu, ve kterém dříve chuťově nevýrazný Penyvajs roztomile přisolil a přimastil, vyobludil se do moc milých, četných a brutálních hnusoinkarnací a bez problému ze mě vyšášoval minimálně hnusnou čtyřku. (01.12.2019) (menej) (viac)