Marie Kroyer

Skoro dvě hvězdičky a i to jsem dost přestřelil. Neskutečně nudná televizní 1000x viděná rádoby historická exkurze do života nějakého zmagořeného génia a jeho trpícího okolí. Snad první film, kterému by v TV skutečně prospěly reklamy, které by ho přerušovaly - NĚCO BY SE DĚLO! ~ 1,5* (01.04.2014)

,,VÍŠ, ŽE TĚ MILUJU. NIKDO NA SVĚTĚ TĚ UŽ NEBUDE MILOVAT TAK JAKO JÁ. A NIKDO TI NEBUDE ROZUMĚT TAK JAKO JÁ.“ … ,,TO JE PRAVDA. NIKDO MI NEROZUMÍ JAKO TY. ALE MEZI NÁMI JE PROPAST…“ /// Mistr Krøyer a jeho okouzlující žena Marie. Malíř obdařený nadáním od Boha, potýkající se ,,s cestami do temnoty“. Pocity ženy, čekání na lásku (nebo na sex?) – takže život plný zklamání. Nuda. Láska, následný tokání a konečně (pro ni) sex. Rudá knihovna o uvadající manželce, zvláštním poutu manželů, milenci, dceři… vlastně spíš smutnej příběh, pro ty, kteří chtějí zažít chvíle blaženosti (jinejch). Film není životopisem Marie, ale zajímá se jen o její milostnej život. Neříkám, že je to špatně, ale když v tom nefiguruju já… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Čumím jen na kousky založený na skutečných příbězích. 2.) Román ,,Balladen om Marie Krøyer“, který napsala v roce 1999 Anastassia Arnold, jsem nečetl. 3.) Mám doma knihovnu. Je spíš červená… 4.) Thx za titule ,,pavel1965“ a ,,ThooR13“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (03.11.2013)

Tento film má podle mých dojmů daleko do propracovaných ság, do výletů po lidských duších a hlubokých zákoutí vědomí, jak jsem u národů severu zvyklý. Jde více po povrchu věcí a jednotlivé postavy se mi zdají jen nastíněné, ale nikoliv poznané do těch svých hlubin. Ale mnohdy je ta hloubka právě jen v románech, než v životě a život sám je zkratkovitý... plný rozhodnutí, kterých pak lidé litují. Marie je oběť, ale ne ta doslovná, která je vláčena osudem. Je to silná žena, schopná se o sebe postarat. Je také malířka, jako její muž, ale nemá ten geniální talent jako on. A její muž ji to dává najevo nejen ve chvílích svých výletů do temnot, ale i ve střízlivém stavu. V atmosféře dané doby je složiné zůstat sama s dítětem a tak v čase, kdy se odvažuje k životnímu rozhodnutí, nechává malou dcerku doma. To se však vztahu matka - dítě stane osudným. Je to poměrně smutný příběh, kde jediným člověkem, co se hroutí, je sám mistr. Ostatní jsou (alespoň psychicky) pevní, ale radosti jim to v životě nepřidá. Východiskem se pro Marii stává pouze přijmout osud, jaký je a vydat se na novou cestu s druhou narozenou dcerou a možná i s jejím otcem - v tom příběh zůstává otevřený. (25.12.2013)

Asi dva roky jsem měla možnost žít v domě, kde nade mnou bydlel i velmi známý umělec, malíř se svou o dost mladší, velmi atraktivní ženou a jejich malým synem. Tak mám pocit, že jsem trochu toho, co chtěl předat z historie Bille August o Marii dokázala v malé míře pochopit. Pro Marii nebylo rozhodně jednoduché vypořádat se s tolika rolemi nejen v rodině, ale ani se svými pocity, které s tím souvisely. Vnitřně rozpolcená jako manželka, matka a nakonec i jako milenka. Připomínala mně svým životem mořský odliv a příliv, frustrující, plný velkých citových výkyvů. Po skončení filmu jsem si o ní přečetla ve wiki a vůbec se nedivím tomu, jak ve výsledku všechno dopadlo. Život je zkrátka někdy pes a nemusí se vždy jednat jen o ženu s malířskými vlohami. Byla jsem maximálně spokojená po vizuální a kostýmové stránce, ale moc mně nesedly ty přespříliš patetické momenty a závěrečná část byl až příliš velký tlak na pilu, ale kdo ví........ (15.12.2014)

Nápad převyprávět životní příběh pocitů hledání a znovunalézaní nového smyslu života hezké Marie Krøyer vyzněl sice zajímavě, ale místy i jalově. I když účel světí prostředky, tak nad jiné si myslím, že z obrazu pojetí jejího manžela, rozporuplného bohémského malíře P. S. Krøyera, se mohlo na filmové ploše o malinko více vytěžit. Jinak z hlediska daného žánru to bylo dost dobrý. (02.03.2014)