Kalvária

Vynikající film s excelentním Brendanem Gleesonem v hlavní roli. Film se odehrává v rámci jednoho týdne, během kterého se jeden kněz prochází jednou malou vesnicí a vede postupně dialogy s několika občany této vesnice, z každého tohoto rozhovoru film dokáže vytáhnout velkou životní pravdu o lidském nitru a způsob, jakým to film dokáže podat, mi velmi sedl, nepůsobí to totiž ani trochu násilně. Ve své podstatě se jedná o film velmi krutý, po jeho zhlédnutí Vám pravděpodobně moc dobře nebude, protože si zase uvědomíte, jak zkažený svět dokáže být a jak nás všechny dokážou ovládnout různé předsudky. Velká pochvala především za vykreslení hlavního hrdiny, protože takto výborně napsaná postava se na filmovém plátně nevidí zas tak často. Velmi silné 4*. (31.12.2014)

Až nepříjemně nelidský a krutý film. Neříkám, že lidé nemůžou být svině, ale v tomto filmu působí všichni nevěřící (nebo „jakože věřící“) jako kdyby jim dialogy sepsal Richard Dawkins či Sam Harris a oni jen odříkávali suché teze o tom, proč je křesťanství, potažmo náboženství, potažmo sám Bůh zlo v čiré podobě. Je zvláštní, že ve filmu, který je cele založený na lidských dramatech a interakcích jsou vlastně jen tři postavy, ke kterým divák může cítit skutečnou empatii (protože ostatní jsou spíše cynikové bez srdce a bez citu, nepůsobící jako lidské bytosti z masa a krve, ale jen jako mramorové sochy bez svědomí nebo kouska milosrdenství). Těmito třemi „lidskými lidmi“ jsou kněz, jeho dcera a žena, která přišla o manžela (možná ještě pak postava Dylana Morana, slabocha, který přesto má lidské okamžiky). Je trošku absurdní, že ač je autor jasně zaměřený v primární rovině na kritiku církve jsou nakonec jediné kladné postavy, které jsou schopné skutečné lidskosti ve filmu věřící. Avšak co mi přišlo hodně zajímavé byly odkazy k dvěma výrazným a význačným autorům, kteří právě o podstatě vztahu Boha-lídi a morálky-víry velice intenzivně psali a zabývali se jimi v té či oné podobě v bezmála v každém svém díle. Tím prvním je Bernanos (který je ve filmu i zmiňovaný Dylanam Moranam). Kalvárie je určitým druhem paralely na Deník venkovského faráře, kde kněz prochází podobným martýriem, nepochopením, bolestí a smrtí, ale jeho skutky a pokora mění pomalu a pozvolna lidi kolem něj, ačkoliv on sám si myslí, že je bezmocný (zatímco v Kalvárii na konci schválně probíhá shrnutí současného stavu jednotlivých protagonistů, kde každá postava dělá to, co dělala na počátku – manželka vesele podvádí manžela dál, doktor je očividně stejný cynik, etc.). Film též implicitně odkazuje na Dostojevského slavný příběh z Bratří Karamazů o velkém inkvizitorovi. V této dechberoucí pasáži Dostojevského veledíla chce inkvizitor upálit Krista, který podruhé přišel na zemi a to proto, že je až příliš dobrý a milosrdný na současný svět. Kristus při obžalobě inkvizitora mlčí, dívá se mu zpříma do očí a nechává se napadat. Na konci příběhu Kristus vstává a svého soudce-kata prostě mlčky obejme. Podobně je tomu i s knězem v Kalvárii – je vlastně archetypem Krista, který mlčky platí za hříchy druhých a pokorně nakonec dává za oběť i vlastní život. Ale krom těchto prvků mi nepřijde film příliš hlubokomyslný. Je spíš polopatický a klouže po povrchu složitých lidských i duchovních témat. (29.03.2019)

[AFF 2014] Cynické, smutne úsmevné rozjímanie nad deprimujúcou realitou stavu spoločnosti par excellence. Film plný veľkých životných právd, ktorý bez okolkov vraví, že tú univerzálnu, všeobjímajúcu je nájsť prosto nemožné. Otvorene kritická vízia sveta spejúca do absurdnej ignorancie a neúcty voči životu, človeku, Bohu, autoritám a akýmkoľvek hodnotám, ktoré nám ešte ostali - alebo v tej fáze už sme? Hlboko pravdivý príbeh sa nevyhýba ošemetným otázkam a starnúceho kňaza konfrontuje s dedičstvom rasizmu, nenávisťou, uštipačným ateizmom, morálnymi pokleskami, apatiou, násilím bez príčiny, neznesiteľnosťou a nezmyselnosťou existencie v tomto svete a nevyhnutnou smrťou. Príbeh je na jednu stranu koncipovaný až denníkovou formou, mapujúcou posledný týždeň zo života írskeho vidieckeho kňaza, zároveň je však pre diváka detektívkou, v ktorej sa snaží odhaliť identitu muža, ktorý kňazovi sľúbil, že ho na konci týždňa zabije. Len tak, pretože jedine to dokáže ešte ľudí šokovať. Zabiť dobrého kňaza v nedeľu. To bude dobré. Imho, toto bude spolu s ukrajinským Klanom a ruským Leviathanom jeden z najdiskutovanejších nových filmov. Brendan Gleeson samozrejme vynikajúci a ani zvyšok obsadenia nezaostáva. 80% (01.07.2014)

Čím je vlastně Kalvárie? Zdá se detektivkou naruby - zabývá se vraždou, která není dokonaná, pátrá po viníkovi, který ještě nemá znamení Kaina na čele, pozoruje oběť, která stále žije... ale především je celkem silným dramatem o knězi a jeho stádečku osmi černých oveček, které by se pod kostelní bání vyjímalo jako slušná alegorie smrtelných hříchů... a Brendan Gleeson se ve styku s nimi nesnižuje k suchému moralizování, sám je silou své osobnosti vykřičníkem, který jemně navádí k onomu pomni, člověče... a pro méně důvtipné má v rukávu vetché sutany sarkastickou glosu pro každého, a tak ruku v ruce s nádherou irského pobřeží a takřka meditačním hudebním podkresem dokáže vyvolat zázrak - třeba jako odpuštění... pro každého. (01.10.2014)

Po nejakom čase od zhliadnutia teda konečne okomentujem. Ide totiž o film, ktorý sa nedá asi hneď ohodnotiť. A to napriek faktu, že ide podľa mňa o dobrý filmový kúsok. Hlavný hrdina je divákovi sympatický a ide o skutočne dobrého kňaza. A pritom si toho musí pretrpieť veľmi veľa. Najmä obrovské množstvo nenávisti od celého okolia. Je to silné, veľmi emotívne, miestami možno trošku zmätené, no neuberá to výrazne filmové kvality. Neviem však moc čo o ňom povedať bez spoilerov. Preto asi dám k tomu toľko, že stojí to za pozretie, ale pripravte sa na niečo veľmi silné. (21.04.2015)