Kalvária

Nejen emočně velmi silné drama. Ovšem, na první pohled (a po část projekce) si toho divák nevšimne, resp. to nepocítí, ne díky tomu nemalému množství černého (nejvíc pobavilo „řezání“) a řeklo by se až absurdního humoru (zdánlivě odkazujícího ke komedii), stejně jako cynismu, který je vlastní nejedné postavě. Popravdě řečeno, za příběhem o knězi, kterému zřejmě zbývá jen 1 necelý týden života, si toho můžete najít hodně (pokud tedy vůbec budete chtít hledat), nejspíš každý jednotlivec něco jiného, ostatně toho filosofování (o životě, Bohu, vině, odpuštění, smrti atd.) zde není zrovna málo (postupně jsem si ho ale já osobně čím dál víc užíval). Stejně jako Gleesonova hlavního hrdinu, Moranova arogantního zazobance (víc takových rolí pro Dylana!) či třeba Gillenova cynického doktora (celkově byl film na nevšední a zajímavé postavy bohatý). Když si k tomu člověk připočte citově niterný závěr (který je takřka přesně na pomezí nefalšované emoční bomby a zároveň citového dojáku toho nejtěžšího kalibru; režisér ho však nenechal spadnout do patosu), kvalitní technickou a vizuální stránku (navíc výborná kombinace irských exteriérů + hudby) a spoustu myšlenek (co mi během a po projekci vířily hlavou), vycházejí mi z toho silné 4*. Stejně tak upozornění, že bych si měl v budoucnu projekci zopakovat (a je možné, že třeba i taková, řeklo by se prvoplánově kýčovitá, rodinná chvilka ve větru na mě už bude působit jinak). Tak či tak, naladit se na tu správnou vlnu u tohoto filmu není vůbec jednoduché (já osobně jsem s tím měl problém už u předchozího Pomáhat a chránit, kde se mi to však moc nepodařilo). „Když jsem poprvé ochutnal sperma, tak mi bylo sedm let. Nemáte na to co říct?“ – „Je to solidní úvodní věta.“ (20.09.2014)

One Man Show, krížová cesta pomedzi rôznorodé ľudské charaktery a trpká pravda o pravde. Film stojí hlavne na výborných, myšlienkovo hutných dialógoch a na sugestívnom, bezchybnom výkone B. Gleesona. Už dávno som nevidel tak obsažný, pointovo bohatý snímok. K tomu ešte ako takú čerešničku na torte treba prirátať nádhernú írsku prírodu a kameru, na ktorú by sa dali skladať básne. Koniec bol geniálny, dokonalá bodka za všetkým čo bolo práve povedané. Na druhú stranu, nemyslím si, že táto dráma je pre každého, horkosť hlavnej myšlienky moc príjemná nie je. 85/100 (18.06.2015)

Kolující stále v myšlenkách. Brendan Gleeson podává neskutečný výkon důvěryhodnosti, oddanosti bohu, života v Irském prostředí. Film se mě dotýká chladnou krajinou, otevřenosti lidí, životních událostí, spletitosti životní cesty, zatracení lidské psychiky a odpuštění. S odstupem času zdrcující testament. (09.01.2019)

McDonagh po skončení filmu poznamenal, že chtěl natočit film o ryze kladné postavě, a za to, jakým stylem se mu to povedlo, mu musím jen zatleskat. Filmy o kladných hrdinech mají totiž tendence být docela nudné. Vysoký morální kodex zvyšuje značně předvídatelnost děje, a zatímco inteligentní záporáci jsou u diváků oblíbení pro svou komplexnost, nejednoznačnost a dynamiku (vezměte si třeba Shakespearova Richarda III. nebo Iaga z Othella), skutečně chytrých a zároveň zajímavých klaďasů se ve filmu a literatuře zas tolik neobjevuje. McDonagh se cestou kladné postavy, v tomto případě vesnického kněze, vydal a podařilo se mu kolem jeho charakteru vytvořit tak svěží černohumorné drama, že jsem si užívala každou scénu. Kalvárie je zkrátka jedním z těch filmů, ve kterých fungují všechny složky: mají perfektní obsazení, krásnou vizuální stránku a příběh, který je tak chytrý, zábavný a vícevrstevný, že si zaslouží být viděn více než jednou. Já sama už ostatně vím, že si Kalvárii časem jistě zopakuju. (09.07.2014)

Kalvárie a V Bruggách mají hned několik věcí společných - stejného ústředního herce, stejné příjmení režiséra a především pokus o spojení dvou neslučitelných žánrů. Kalvárie mohla být skvělou hořkou komedií nebo komorním, melancholickým dramatem, ale ne obojím. V tomhle souboji Martin McDonagh vyhrál. (24.02.2015)