Všetko je stratené

Což o to, po řemeslné stránce tomu není moc co vytknout, Robert Redford podává naprosto pohlcující výkon, na němž bez problémů stojí celý film, a J. C. Chandor to asi celé natočil přesně tak, jak zamýšlel. Jenže mě to i přes to vůbec nevtáhlo, necelé dvě hodiny bloumání po moři už je na můj vkus opravdu až příliš a prostě už mě to ke konci příliš nebavilo. A pomalé tempo filmu tomu bohužel také příliš nepomáhá. (13.02.2014)

Pročetl jsem si několik komentů a zjistil jsem, že se v mnoha případech jedná o sociální kritiku jak společnosti, tak i určité sorty zdejších komentátorských expertů. K čemu to, říkám si. Je to proto, že jsme se sešli u filmu, který není o ničem jiném, než o starci, jenž upadl do tenat osudu? Je tímto snímek natolik kontroverzní, že vyvolal takovou polemiku, komu je vlastně určen a kdo jej může erudovaně hodnotit? Probůh, jen to ne. Ten film není ani pro chytrý ani pro blbý, ani pro mladý ani pro starý. Je pro všechny s povahou dobrodružnou. Takovému se to bude líbit, bude si to užívat, protože jinak, ruku na srdce, kromě dvou napínavějších momentů se tam zas tak nic extrovního neděje. Sám jsem měl chvílemi pocit, že si tvůrci, jelikož se nemuseli držet skutečné události, mohli vymyslet větší vzrůšo. Nepohrdl bych například žraloky. Také jsem postrádal ten efekt, kdy hrdina dostane opravdu tak na prdel, že je totálně na dně. Chtěl bych Roberta ještě víc vysušeného, nechat ho tam týrat ještě alespoň týden, leč nestalo se. Přesto můžu říct, že jsem si tu survival samohanu dokonale užil. Jestli nás příští rok čeká Clint Eastwood na pustém ostrově metr krát metr a s jednou jedinou palmou, těším se škodolibě už teď. (21.03.2014)

|| Scenár: J. C. Chandor | Hudba: Alex Ebert | Distribúcia: Lionsgate (US), FilmNation Entertainment (Intertnational) | Štúdio: Before the Door Pictures, Washington Squere Films | Rozpočet: 8,5 miliónov $ | Tržby: 10,581,817 $ || Režisérsky perfekcionistická práca, kde scenár v logike a zákonoch prešliapava len minimálne. Čirá radosť pre diváka z uhľu pohľadu napätia a fandenia hlavnej postave. All is lost má pre mňa to jedinečné kúzlo, že o hlavnom protagonistovi som nevedel skoro nič, ale i tak mi dokázal prirásť k srdcu. Nepovedal o sebe nič, no i tak som mal celý čas pocit, že ho poznám. A to sa mi každý deň nestáva. 84% | Blu-Ray, THX, EN DTS | (13.04.2014)

Myslel jsem původně, že tuhle výtku budu směrovat spíš na Gravity, ale nakonec to padne doprostřed oceánu. Tomuhle filmu chybí jakákoli přidaná hodnota. Situace je vypjatá, řemeslně plus mínus hodně slušný (až strhující místy), Redford hraje do posledního dechu, ale když si odmyslím intenzivních 106 minut, vyplněných sledem mých nejhorších nočních můr, pak Vše je ztraceno představuje jen velmi povrchní metaforu samoty a naděje. Postava "našeho člověka" (titulkové označení) je strašně přibližná, de facto jde spíš o kochání se Redfordovým charismatem, vitalitou a úsporným herectvím - fuck už dlouho neznělo na plátně tak autenticky. Film spotřebuje skoro všechna slova v úvodu na docela banální epitaf hrdiny, následný průběh nám o něm paradoxně už moc neprozradí. Nechybí tomu v žádném případě epický rozměr, stopáž pro mě letěla jako splašená, co mi chybí je cokoli vertikálního (krom zdůrazňovaných nadhledů a podhledů kamery). Možná je to proto, že film lze skrze Redfordovu osobnost číst hlavně jako mne nijak nedojímající symbolický obraz chřadnoucí "staré Ameriky" a výzvu vytrvat až do posledního Amen, protože i v absolutní temnotě existuje světlo naděje. Jak se zpívá v závěrečné písní Alexe Eberta: "Old man, the word... raised on golden days, God love the USA". Jednoduše mi tu ale chybí něco, co s trochou patosu nazvu univerzálním, a přitom konkrétním pohledem na obnažené lidství, možnost identifikovat se nejen se situací, ale též s protagonistou. Je to silné, ale jen v okamžiku trvání. Při pohledu zpět se to pomalu, ale jistě ztrácí jako plachetnice s příliš křehkým trupem. [70%] (02.12.2013)

Nijak jeho herectví nesnižuji, ale je mi líto. Osobně si nemyslím, že Robert Redford starcem na moři podal oscarový výkon. Závěr se snahou o spirituální poselství mě vytočil stejně jako nijaká hudba trapně variující Morriconeho melodie. Po pravdě: jsem ráda, že letos už v kině určitě neuvidím žádný film o ztroskotanci uprostřed oceánu, a přitom ten v režii Anga Lee byl o třídu jinde a velké plátno mu náramně slušelo. (19.12.2013)