Fantozzi

Pan účetní se představuje v plné síle..ano šlo by to říci, ale ne v tomto případě. I když jsem se nasmál (ostatně jako vždy) vtípky nebyly tak třaskavé jako v dílech jiných....i když jde o typicky Villago style (ošklivá dcera, balíme kolegyni tím nejdementnějším způsobem, manželka taky není zrovna krasavice atd) přesto tomu chybí taková ta poslední fáze, kdy se budete smát až se za břicho popadnete...vtípky drží..ale jen chvíli..pak je takové to období klidu (nudy) a to celé několikrát...film nezklamal... (02.12.2007)

Komédia je to ako vyšitá, ale moc nasilu až je to trápne. Dejovo je to slabé až tupé a primitívne, množstvo zdanlivo vtipných scén tvorí tento nekompletný a nič nehovoriaci film. Maléry pána účtovníka ešte ušli, druhé pokračovanie bola katastrofa a absolútne fiasko a Zrodenie je niečo medzi tým. Na niektorých scénkach som sa zasmial alebo aspoň pousmial, no pri ďalších som opäť krútil hlavou a prizeral katastrofálnemu vtipu, ktorý je v mnohom pod úroveň. Villaggia už mi stačilo. Zrodenie, Účtovník 1 a 2 mi úplne stačí a neviem či si niekedy budem mať chuť zopakovať nejakú Paolovu jazdu. 40% (11.08.2008)

Ako dieťa 80tych rokov som sa tešil na scénky ako futbalový zápas, zamestnanecký mrak, stavanie stanu alebo šprint z roboty na konci šichty. S odstupom času je škoda, že nebol využitý vo väčšej miere námet človeka milión proti obrovskej korporácií a namiesto toho je to niekedy až príliš zdĺhavá zlátanina s množstvom trávnych vtipov. Z nostalgie 5/10 (31.01.2016)

Paolo Villagio byl herecká extratřída. Podat takto komické situace s takovou noblesou, že sice víte, že se jedná o absolutní nesmysl, ale užíváte si to a berete to za příjemnou podívanou, to neumí moc herců. Ačkoliv jsem z novější generace, tak proste i 45 let stará komedie mě dokáže zabavit. A zde to platí dvojnásob! Celou tu satiru na lidské neštěstí jsem si užíval plnými doušky, člověk už to dneska po těch mnoha zhlédnutích zná prostě nazpaměť. Nabídne to možná i slabší sekvence, ale ta kadence těch úderných vtipných glos to válcuje na plné čáře. Za highlight prvního dílu považuji rituál s ranním vstáváním na sekundu přesně, to mi roztrhalo bránici na malé kousíčky. Nesmíte film brát jako nějaký celek a klást důraz na příběh, tady si člověk musí vychutnat ty jednotlivé, leckdy moc nenavazující skeče. Trochu mě po těch letech zarazil závěr, ten se mi osobně moc nezamlouval. I tak ale srdcovka. Za mě dávám 8/10 (25.11.2020)

Tenhle druh humoru je mi vcelku cizí. Nechci mu dávat nějaké přívlastky, protože se jistě najde hodně těch, kteří se u toho dobře pobaví. Účetní Ugo Fantozzi (Paolo Villaggio) je smolař nespokojený se svým životem. A když už je smůla nepřítomna, tak nastává faktor, že Ugo je naprostý idiot. Občas to má i celkem slušný náběh, který je ale vždy zavražděn něčím hodně přihlouplým, až už to přestává být směšné, natož vtipné. Samozřejmě nechybí jeho ošklivá žena Pina (Liu Bosisio) a dcerka Mariangela (tehdy už sedmadvacetiletá Plinio Fernando), na kterou se nejčastěji volá Chitta. Pochopitelně je okouzlen svojí spolupracovnicí slečnou Silvani (Anna Mazzamauro), pro kterou neváhá velmi drasticky hubnout. Ale každý jeho pokus končí rozbitím jeho tváře, či opravdu velkou idiocií. Jen jednou se staví na odpor své idiocii, a to když hraje kulečník s Velkým Diegem Catellanim (Umberto DˇOrsi). I když pokud chtěl prohrát, aby povýšil, tak proš bral hodiny a navíc to maskoval fabulovaným mimomanželským poměrem. Účetní Filini (Gigi Reder) ho často nutí k nějakým aktivitám, převážně sportu, které vždy končí tragickou nehodou zapříčiněnou neschopností obou postav. A když už se začne bouřit levicovými názory, je přinucen k poslušnosti Ředitelem ředitelů (Paolo Paoloni). Komedie, ve kterém se pro mne humor rozvíjí buď nešťastným směrem, nebo není včas zaražen při svém rozvíjení. (05.01.2011)