Orange Is the New Black

Every sentence is a story. Geniální oficiální slogan přesně vystihuje, v čem spočívá síla tohoto v zásadě melodramatického seriálu z prostředí ženské věznice. Vyprávění o mladé ženě z vyšší střední třídy, která se kvůli škraloupu ve své minulosti dostane na více jak rok do vězení s minimální ostrahou, představuje pouze východisko pro galerii uhrančivých osudů a osobností dalších vězeňkyň. Seriál bravurně proplétá několik vyprávěcích okruhů počínaje klasickým „fish out of the water“ příběhem, kde se civilně obyčejná hrdinka, jejíž úspěšný titěrný život se doposud točil kolem výběru bio potravin a domácí výroby luxusního mýdla, dostává do vězení, kde je za absolutní onuci a neschopačku. Vedle toho zde máme představování světa vězení s jeho vnitřními pravidly a dynamikou, ale i vztahy mezi vězeňkyněmi, včetně těch milostných. Už samy o sobě by tyto linie byly dostatečně zajímavé, aby udržely pozornost diváků napříč díly, ale když se podaří všechny spojit do jednoho směru, jako například ve famózní epizodě se šroubovákem, dostane Orange Is the New Black diváka na kolena. Vedle bravurního scénáře a autobiografické předlohy je pochopitelně potřeba vyzdvihnout obsazení. Už samotný fakt, že tu máme seriál, kde ženy nejsou vyobrazeny podle klasických stereotypů a představují drtivou většinu postav, zatímco muži jsou odsunuti do vedlejších partů, by byl důvodem k ovacím Ale nevíc zde dostáváme ansámbl skvělých hereček nejrůznějších etnik a fyzických typů, které všechny bez rozdílu dostávají od scenáristů ke ztvárnění fascinující mnohovrstevnaté postavy. Orange Is the New Black přináší skvělé, místy humorné a místy ohromně emocionální, melodrama, které se vyhýbá schématům a klišé, ale zato svět ženské věznice, jednotlivé postavy a lesbické, heterosexuální i netělesné mezilidské vztahy ukazuje s maximální otevřeností, empatií i komplexností. (08.01.2014)

Perfektní mix dramatu a komedie! Seriál mě zaujal mnoha nominacemi na Emmy a rozhodně nezklamal. Prostředí ženské věznice je skvělé a hlavně klobouk dolů před tvůrci za scénář a vykreslení postav. Jasně, spousta momentů je trochu nadnesených a seriál hodně hraje na komediální notu, ale najde se i plno hodně silných momentů. Navíc se mi už dlouho nestalo, že bych si oblíbil tolik postav a hlavně o každé z postav něco věděl. Člověku na každé z těch ženských i zaměstnanců záleží a chápe jejich motivy. Je tu snad 20 vedlejších postav, ale žádná tu není vyloženě "jen do počtu". Každá má svou roli a příběh a postupnými flashbacky jste s ní postupně seznamování. 1. řada byla skvělá, 2. měla pomalejší rozjezd, ale díky druhé půlce a postupnému rozvíjení příběhu i ze strany zaměstnanců věznice musím dát plný počet. Těším se na 3. řadu! (07.11.2014)

Bylo nebylo, Piper Chapman měla přítelkyni Alex. Žily si skvěle, milovaly se, pořádaly večírky, hodně cestovaly, ale místo aby si z cest do Kambodže, Istanbulu nebo na Seychely přivezly nějaký ten suvenýr, vozily...heroin. O deset let později ale minulost Piper dostihne a ona vyfasuje 15měsíců natvrdo. K velkému překvapení Larryho, jejího snoubence, který do té chvíle neslyšel nejen o heroinu, ale ani o jisté Alex, která byla na import bílého prášku expert a která, scénáristo div se, sedí ve stejné base, do níž teď zamířila Piper. Takhle nějak začíná Orange is the New Black, nová série Netflixu. Překvapivě, vtipně, naivně a trochu sebelítostivě. Ale během třinácti epizod, které nám Jenji Kohan podle knižní předlohy Piper Kerman pěkně najednou a bez čekání nachystala, se celá ta přehlídka lidských trosek, podivínek, gangsterek a smažek, jak se Piper (a nám) na první pohled chovanky státního vězení zdály, změní pomocí skvělých flashbacků v lidské bytosti, z nichž každá se ve vězení ocitla z jiného důvodu, ovšem podobně jako Piper kvůli sérii chybných rozhodnutí. Seriál stojí a padá s lidskými příběhy a s herečkami a herci, kteří je ztvárňují. Scénář je brilantní, graduje z prvotního oťukávání nového prostředí (pilot), přes humornou vložku (The Chickening) až po husté drama (Fucksgiving a závěrečné epizody). Taylor Schilling je výborná, jako zpočátku zdánlivě nevinná Piper, v níž se ve vězení možná probudí to pravé, sobecké já, stejně jako Laura Prepon a její (the hot one) Alex, Kate Mulgrew nebo Natasha Lyonne (nemluvě o ultra slizkém dozorci v podání Pabla Schreibera). (Jen ten Biggs mi tam nesedí, ale jenom proto, že totálně shippuju Piper a Alex). Systém jedna epizoda - jedna postava o jejíž minulosti se dozvídáme, mi plně vyhovuje, stejně jako černý humor, kterým je to celé proložené. A titlní song od Reginy Spektor to celé jen korunuje. Takže pro mě seriál roku, směle do druhé řady!_"I've been starved out, teased, stalked, threatened, and called Taylor Swift!" // "Everything is different, the second time around..." zní v titulní písni z úst Reginy Spektor a na druhou řadu to sedí víc než přesně, protože to, co bylo napoprvé jen takové pošťuchování v druhé řadě nabralo neuvěřitelné obrátky. Piper a její příběh byly tentokrát lehce upozaděny (ale ne na úkor několika výživných flashbacků), Alex se taky na čas ztratila, ale zato Litchfield přivítal novou vězenkyni Vee, která pořádně zamíchala kartami. A hlavně - ti, o nichž jsme v první řadě jenom matně tušili, jaký jej jejich příběh, se dostali konečně ke slovu a že jde o pořádně silné příběhy - sestra Ingalls, Morello, Black Cindy, Poussey (Poussey!) a taky slečna Rosa mají za sebou ( a před sebou) spoustu věcí a Jenji Kohan to dobře ví a umí to divákovi naservírovat víc než skvěle. Druhá řada je za skvělých pět a za rok se zase těším. (18.07.2013)

Ve stoje tleskám Netflixu, který během jednoho roku přišel ne jen s jedním, ale hned se třemi klenoty seriálové produkce Jenže zatímco House of Cards bylo díky britské předloze i hvězdné záštitě sázkou na jistotu, a kýžené pokračování Arrested Development splněným snem fanoušků tohoto kultu, Orange Is the New Black mělo podmínky jako nijak zvlášť nevynikající drama mnohem těžší. Prvním trumfem je hned vedle zajímavého a bohatého prostředí vynikající obsazení v čele s neodolatelnou ústřední Piper a tou dost možná nejvíc sexy dračicí Alex. Ty krásné ženské (ač většinou ne tolik navenek) se prostě nedá nemilovat, tvůrci se mi totiž jejich každodenními radostmi i útrapami trefili přesně do toho sweet spot, kdy jejich příhody jsou sice jednoduché, vtipné i dojímavé, ale přitom ne banální, často i hodně drsné, a především tak hřejivě lidské, jak je to jen možné. Prakticky žádná postava tu není jen do počtu a postupné odvyprávění jejich pohnutých osudů to dokazuje. Ten pocit vlastně perfektně vystihují už i skvělé úvodní titulky. Jak první, tak i druhá řada jsou bez jediné chybičky a nemám nejmenší pochyby o tom, že si OITNB své kvality udrží až do blížícího se skončení trestu hlavní postavy. Tvrdit, že je třetí série mírným zklamáním by bylo trochu pokrytecké, ale nemůžu se tomu dojmu ubránit. Seriál totiž dál pokračuje v nastavených postupech, a prohlubování dalších postav se pořád daří stejně dobře. Problém mám nicméně s docela radikální proměnou Piper, kdy se prakticky zničehonic naplno projevily všechny negativní stránky její osobnosti najednou - a v tu ránu jsem ji až nepřirozeně moc začal nenávidět, přičemž mi spolu s tím začala vadit jedna z hlavních linek série. Ty ostatní ale zůstávají špičkové. Prostě fenomén. Jen škoda těch předposledních dvou řad, na kterých se už dost podepisuje fakt, že už seriál nemá moc co říct. Pátá série je tak naprosto absurdní a to zanechává dost hořkou pachuť do závěrečného rozloučení s vězením Litchfield. Remember all their faces, remember all their voices, everything is different the second time around. And you've got time. (19.06.2014)

Při sledování seriálu Oz (HBO, vřele doporučuju) mě mnohdy napadalo, jak by to asi vypadalo, kdyby se příběh odehrával v ženském vězení místo mužského. Díky za Jenji Kohan, svéráznou scénáristku a tvůrkyni Trávy, která se rozhodla tohle téma prozkoumat ve svém dalším díle. Středobodem všeho je Piper Chapman, privilegovaná blondýnka, která před deseti lety spáchala zločin (drogy, Jenji to očividně baví), a teď za něj musí pykat. Příběh je vyprávěný ve více liniích (obvykle ve dvou, ale sem tam i ve třech), první linie se věnuje aktuálnímu dění ve vězení z pohledu Piper a ostatní se věnují minulosti a zločinu, za který se osoba do vězení dostala. Flashbacky prvního dílu se nepřekvapivě věnují zločinu Piper, v dalších ale zjistíme příběhy ostatních vězenkyň, většinou s překvapivou pointou. Sama Piper je dostatečně zajímavá postava, aby seriál utáhla, ne nepodobná Nancy Botwinové, s pohledem plaché laně, za kterým se skrývá nečekaně vynalézavá (MacGyver by občas záviděl) manipulátorka, ona ho ale sama táhnout nemusí, protože i ostatní postavy prakticky bez výjimky baví, ať už ty sympatické (transgender Sophie) nebo ty úplně nejhorší (nutno poznamenat, že ty se dost střídají, takovou Pennsatucky jsem v první sérii nemohl vystát, ale potom...). Orange má navíc i šťastnou ruku na obsazení, představitelka ústřední role, neokoukaná Taylor Schilling, hraje jak o život, a ostatní jí zdatně sekundují, především Laura Prepon v roli osudovky Alex (byť v některých záběrech vypadá jak po zfušované plastice) a Kate Mulgrew jako drsná ale férová Red. Nemůžu si dokonce stěžovat ani na Prcičkáře Natashu Lyonne (lesbička Nicky) a Jasona Biggse (snoubenec Larry). Zkrátka je to skvěle zahrané, pekelně zábavné, většinu času vtipné (Eggplant!), občas drsné a dramatické, zkrátka... Jenji is back! 90% (29.08.2013)