Orange Is the New Black

Every sentence is a story. Geniální oficiální slogan přesně vystihuje, v čem spočívá síla tohoto v zásadě melodramatického seriálu z prostředí ženské věznice. Vyprávění o mladé ženě z vyšší střední třídy, která se kvůli škraloupu ve své minulosti dostane na více jak rok do vězení s minimální ostrahou, představuje pouze východisko pro galerii uhrančivých osudů a osobností dalších vězeňkyň. Seriál bravurně proplétá několik vyprávěcích okruhů počínaje klasickým „fish out of the water“ příběhem, kde se civilně obyčejná hrdinka, jejíž úspěšný titěrný život se doposud točil kolem výběru bio potravin a domácí výroby luxusního mýdla, dostává do vězení, kde je za absolutní onuci a neschopačku. Vedle toho zde máme představování světa vězení s jeho vnitřními pravidly a dynamikou, ale i vztahy mezi vězeňkyněmi, včetně těch milostných. Už samy o sobě by tyto linie byly dostatečně zajímavé, aby udržely pozornost diváků napříč díly, ale když se podaří všechny spojit do jednoho směru, jako například ve famózní epizodě se šroubovákem, dostane Orange Is the New Black diváka na kolena. Vedle bravurního scénáře a autobiografické předlohy je pochopitelně potřeba vyzdvihnout obsazení. Už samotný fakt, že tu máme seriál, kde ženy nejsou vyobrazeny podle klasických stereotypů a představují drtivou většinu postav, zatímco muži jsou odsunuti do vedlejších partů, by byl důvodem k ovacím Ale nevíc zde dostáváme ansámbl skvělých hereček nejrůznějších etnik a fyzických typů, které všechny bez rozdílu dostávají od scenáristů ke ztvárnění fascinující mnohovrstevnaté postavy. Orange Is the New Black přináší skvělé, místy humorné a místy ohromně emocionální, melodrama, které se vyhýbá schématům a klišé, ale zato svět ženské věznice, jednotlivé postavy a lesbické, heterosexuální i netělesné mezilidské vztahy ukazuje s maximální otevřeností, empatií i komplexností. (08.01.2014)

Nahé dámy? Máme. Dámy všech tvarů a barev? Máme. Lesbičky? Máme. Hetero? Máme. Transgender? Máme. Homofoby? Máme. Vše, co k odchodu do vězení patří? Máme. Vše, co k životu ve vězení patří? Máme. Flashbacky o tom, proč se člověk do vězení dostal? Máme. Drogové dealerky? Máme. Scammerky? Máme. Vražedkyně? Máme. Klasické zlodějky? Máme. Hipíky? Máme. Mafiánky? Máme. Jeptišky? Máme. Hodné dozorce? Máme. Zlé dozorce? Máme. Španělštinu? Máme. Ruštinu? Máme. Sympatický výběr písní různých interpretů? Máme. A to je jenom první díl, zaměřený na jednu z méně oblíbených postav. S každým dalším se pozná další a další člen/ka věznice na libovolné straně mříží, takže je pořád na co koukat, někdy méně, někdy více. (u mě je to tak na 3,5*, povedená závěrečná série potvrzuje zaokrouhlení nahoru) (15.08.2016)

Zásluhou postupného, do detailů jdoucího rozkrývání specifik vězeňského ekosystému, stojícím na stejně nekompromisním teritoriálním chování jako svět venku (kde ovšem mají střety různých ras a náboženství mnohem brutálnější následky), tenhle „character-driven“ seriál nikdy příliš nezabředne do emocionálních stavů a citových vztahů. Na sentimentalitu ve vězení zkrátka není dost času ani prostoru. Také díky tomu je OitNB jedním z prvních feminních (hrdě a do důsledků) seriálů, které dokáží stejně naléhavě oslovit ženy i muže. Více tady. 85% Druhá série: Přerušované vyprávění ve stylu Ztracených je již dost obnošené a navíc zhruba stejně příjemné jako přerušovaná soulož. Vyznívá hlavně jako snaha nějak seriál natáhnout na dalších 13 epizod. Flashbacky jen zřídka současný příběh organicky doplňují. Častěji jen zbytečně odvádějí pozornost, zdvojují informace, připravují nás o moment překvapení (jak se zachová Vee) a nabourávají tempo. Upozadění postavy Piper, resp. bezradnost tvůrců, co si s ní počít, rovněž působí jako nedomyšlené řešení problému, kterak jednu autobiografii rozvést na mnoho hodin děje. Přestože seriál již nemá spád první řady (výjimkou je perfektně semknutá první epizoda), nedokáže vytvořit propojený fikční svět, v němž by všechno svým způsobem souviselo se vším, a chvílemi vaří z vody, stále nabízí mnohonásobně pestřejší paletu ženských postav než většina ostatních televizních počinů, natož filmů. A právě mimořádná rozmanitost a minimální prostor pro běžně vídané ženské stereotypy jsou důvodem, proč zřejmě neodolám ani třetí řadě. 75% Zajímavé komentáře: JFL, Remedy (16.09.2014)

Uf. Přišlo to podobně s Wentworthem, který je proti tomuhle dost nuda. Nicméně se zásadně nekouří... moooc amér na lesby, mooooc amér na cigára? Tohle by tam asi moc nevadilo, ale co mi fakt vadí, je ta neuvěřitelná nelogičnost různých prvků ve scénáři. Nejsem si jistá, jestli ty šíleně očividné chyby vznikly až při natáčení, resp. u režie, ale je to do očí bijící a bolící. Něco mezi lepší tři - horší čtyři. (04.01.2014)

"Suck my dick, Natalie." "Okay." Jednoducho to popísal jeden post, ktorý som v čase, keď som seriál ešte nepozerala, videla na tumblr. Zobrázkovaná scéna "Run nuns, RUN!" a pod ňou text "award winning tv show". Škoda, že som si to vtedy vyspoilerovala. Mimochodom je to ocenenie People's Choice, takže u ľudí to má evidentne úspech a ja asi rozumiem prečo. Skvelý humor a nestrojené scény, niekedy až príliš prepiate, čo ale mne osobne nevadí. Obľúbené postavy: John Bennett, Dayanara, Joe Caputo, Red. (27.08.2014)