Orange Is the New Black

Iritující, příšerná, dementní, lesbická ultrasračka. Naprosto se mi hnusí, že něco tak kreténskýho má 7 sérii a 84%. Všechny postavy naprosto na přesdržku. Scénář totálně k zblití. Když sem viděl pár dílů první série a chtěl jsem zjistit, co to vlastně je. Šel jsem na ČSFD s přesvědčením, že to na tak 50% a jednu sérii. Tvl jak se tohle vůbec mohlo tak dlouho udržet a ještě strašnější jsou ty vaše %. Víc na blití je mi už jen z Takový normální rodinky. Tenhle svět jde do hajzlu. Doufám že nás brzo smete kometa. Jebat tyhle zkurvený mrdky. 0%. (21.08.2020)

Perfektní mix dramatu a komedie! Seriál mě zaujal mnoha nominacemi na Emmy a rozhodně nezklamal. Prostředí ženské věznice je skvělé a hlavně klobouk dolů před tvůrci za scénář a vykreslení postav. Jasně, spousta momentů je trochu nadnesených a seriál hodně hraje na komediální notu, ale najde se i plno hodně silných momentů. Navíc se mi už dlouho nestalo, že bych si oblíbil tolik postav a hlavně o každé z postav něco věděl. Člověku na každé z těch ženských i zaměstnanců záleží a chápe jejich motivy. Je tu snad 20 vedlejších postav, ale žádná tu není vyloženě "jen do počtu". Každá má svou roli a příběh a postupnými flashbacky jste s ní postupně seznamování. 1. řada byla skvělá, 2. měla pomalejší rozjezd, ale díky druhé půlce a postupnému rozvíjení příběhu i ze strany zaměstnanců věznice musím dát plný počet. Těším se na 3. řadu! (07.11.2014)

No tak mám dokoukáno kompletně všech sedm sérií. Musím říct, že i přesto, že mě tenhle seriál někdy pěkně sral a musela jsem si dát nějaký ty pauzy, byl to fajn zážitek. Originální seriál, u kterýho jsem fakt ráda, že jsem ho dotáhla do konce, a kterej za to občasný utrpení (převážně pátá série) stál. Jak říkám, mělo to svý slabý chvilky a nebylo jich málo, ale to jak autorka zakončila cestu všech postav bylo emocionální jako prase a poslední 4 díly jsem zmákla na jeden zátah. Co tomuhle seriálu ještě určitě musím ještě nechat je vývoj charakteru, hlavně u některejch postav (Taystee, Dogett..) je zmáknutej úžasně. Nevěřila bych tomu, ale tenhle seriál mi bude chybět, i když na jednu stranu jsem ráda, že už ho mám za sebou (někdy jsem uvažovala o tom, že s tim na dobro seknu, jak jsem se nudila) a že nebudou žádný nový série. Hodnocení: 7/10 (20.08.2019)

Baví mě, jak se nejen Piper, která se do vězení dostala jakoby omylem, ale všechny charaktery vyvíjí. Baví mě odskakování do doby na svobodě, které strašidelnou ženskou hodí do zcela jiného světla. Naopak mě nebaví momenty, kdy mi příjde můj intr před lety nepohodlnější než tohle vězení. Už nevím, co mě k Oranžový vedlo, ale dneska, jak se blíží konec druhé série, si začínám rozplánovávat porce, protože se ještě nechci s tímhle babincem loučit. Zvláštní je, že hlavní postava mě tolik netáhne, zato vedlejší skoro všechny. Jediný castingový lapsus vidím v obsazení Jasona Biggse - ty Prcičky z něj čiší na sto honů. Kdo se z nich ale dokonale vymanil, je Natasha Lyonne, i když stále je tendence jí obsazovat do rolí silných, trochu obhroublých žen se sklony k nevyžádanému poradenství, ale jinak je to herečka famózní, tady to rozjíždí na celý čáře. Další trefa je v podobě Laury Prepon ze Zlatých sedmdesátek, tentokrát černovlasé a mnohem drsnější. Taky celá černá parta je dechberoucí, nejvíc Lorraine Toussaint jako Vee, co naskočí až do druhé série. Nechybí tu ani náboženská fanatička, buddhistka, transka, ruská šéfkuchařka, svérázná ostraha ... a stejně jako všude se tu drbe, droguje, nenávidí i miluje, sexuje, něco se shání a něčeho se tu zbavuje. Super scénář dovoluje herečkám špičkově odehrát lidi z masa a kostí, ke kterým - teď nevím, jestli bohužel nebo bohudík - si vytvoříte vztah, a v rolích se vyřádit (kde všechny ty úžasný herky vzali?). A že to občas z dáli zavoní telenovelou ... nic nemění na tom, že se jedná o neskutečně vybroušenou a chytlavou záležitost. . PS: neskutečná gradace střemhlav druhou řadou, ale místo třetí série se raději věnujte háčkování, to nebude taková marnost - tohle je škola zlomených srdcí říznutá vyšší dívčí a sešup do rozčarování. (01.08.2014)

Jenji Kohan a opět její fantastická schopnost stvořit komplexní, zdánlivě vedlejší postavy, které dodávají celému příběhu mnohdy větší šťávu než hlavní protagonistka. OITNB je celkově nesmírně kompaktní záležitost, kde jsou k vidění tuny vynikajících hereckých výkonů (a to jak bělošských, tak černošských či hispánských) a spousty citlivých, velmi dojemných životních příběhů, které se zajímavě vyvíjí a často vzájemně proplétají. Zároveň se z určitého pohledu může jednat o menší hru s diváckými očekáváními, neboť OITNB lze jen stěží klasifikovat jako „syrové vězeňské drama“, ve kterém by hrdinky sváděly neutuchající každodenní boj za přežití v lapáku. Co vás na první pohled může zarazit, je vcelku mírný vězeňský režim, kde je ve větší míře umožněn volný pohyb po zařízení a přilehlých prostorách. S trochou nadsázky lze konstatovat, že jde o jakési „rodinné prostředí“, které je pro některé vězenkyně stravitelnější než život na svobodě, kde se o sebe musí samy postarat. Může to znít lehce absurdně, ale pro některé postavy v OITNB je vězení spíše domovem, ve kterém mají dokonce něco jako svou rodinu. Nezřídka kdy jsou hrdinky prezentovány jako oběti špatné a zlé společnosti, která jim nebyla za života „venku“ schopna zajistit odpovídající podmínky, a proto nakonec skončily ve vězení. Spíše než „pure prison story“ je tak OITNB v drtivé většině konverzačním/sociálním dramatem, které je občas odlehčeno nějakou pekelnou hláškou... What'd you guys do about pussy in Iraq anyway? Did you fuck camels? Postavy jsou zde navíc napsány velmi citlivě, ale přesto tak nějak civilně a uvěřitelně, tudíž veškeré emoce budete v menší či větší míře nuceni prožívat jako jedna žena (obyčejně se říká "jako jeden muž", ale tady je těch žen přece jen nezanedbatelně více :))) (05.09.2014)