Orange Is the New Black

Neustále jsem chodil kolem toho seriálu. ale bál jsem se, že to nebude nic pro mě. A takhle to bylo dlouhý rok. Až do dne, kdy jsem ze zvědavosti shlédl pilota. Naprosto mě to dostalo. Z pilotní epizody byl dvou-sérioví maratón. Naprosto se mi líbí toto drama namíchané menšími prvky komedie (och ten díl s kuřetem!). Líbí se mi jak linka s hlavní "hrdinky" Piper Chapman tak také linky ostatních, které jsou postupem času ukazovány, a v každém díle je tento prostor věnovaný někomu jinému. Je to zajímavé a kromě toho, že divák ví víc o ostatních také ho to k seriálu doslova připoutá. Ano některé sympatické postavy jsou časem totálně nesympatické a naopak, ale tak to chodí, že? Každopádně herecké obsazení to sympatické je. Jen tak dál. Další série netrpělivě očekávaná. (23.06.2014)

Ve stoje tleskám Netflixu, který během jednoho roku přišel ne jen s jedním, ale hned se třemi klenoty seriálové produkce Jenže zatímco House of Cards bylo díky britské předloze i hvězdné záštitě sázkou na jistotu, a kýžené pokračování Arrested Development splněným snem fanoušků tohoto kultu, Orange Is the New Black mělo podmínky jako nijak zvlášť nevynikající drama mnohem těžší. Prvním trumfem je hned vedle zajímavého a bohatého prostředí vynikající obsazení v čele s neodolatelnou ústřední Piper a tou dost možná nejvíc sexy dračicí Alex. Ty krásné ženské (ač většinou ne tolik navenek) se prostě nedá nemilovat, tvůrci se mi totiž jejich každodenními radostmi i útrapami trefili přesně do toho sweet spot, kdy jejich příhody jsou sice jednoduché, vtipné i dojímavé, ale přitom ne banální, často i hodně drsné, a především tak hřejivě lidské, jak je to jen možné. Prakticky žádná postava tu není jen do počtu a postupné odvyprávění jejich pohnutých osudů to dokazuje. Ten pocit vlastně perfektně vystihují už i skvělé úvodní titulky. Jak první, tak i druhá řada jsou bez jediné chybičky a nemám nejmenší pochyby o tom, že si OITNB své kvality udrží až do blížícího se skončení trestu hlavní postavy. Tvrdit, že je třetí série mírným zklamáním by bylo trochu pokrytecké, ale nemůžu se tomu dojmu ubránit. Seriál totiž dál pokračuje v nastavených postupech, a prohlubování dalších postav se pořád daří stejně dobře. Problém mám nicméně s docela radikální proměnou Piper, kdy se prakticky zničehonic naplno projevily všechny negativní stránky její osobnosti najednou - a v tu ránu jsem ji až nepřirozeně moc začal nenávidět, přičemž mi spolu s tím začala vadit jedna z hlavních linek série. Ty ostatní ale zůstávají špičkové. Prostě fenomén. Jen škoda těch předposledních dvou řad, na kterých se už dost podepisuje fakt, že už seriál nemá moc co říct. Pátá série je tak naprosto absurdní a to zanechává dost hořkou pachuť do závěrečného rozloučení s vězením Litchfield. Remember all their faces, remember all their voices, everything is different the second time around. And you've got time. (19.06.2014)

Výborná záležitost na karanténu. :) Ale začnu negativy: ústřední postava je nejdříve nemastná neslaná, postupem času se z ní stane nesnesitelná kráva, nehledě na to, že tý herečce prostě nic nevěříte, jak je afektovaná. Ačkoliv by si někdo řekl, že je to důvod to zabalit, OITNB má tolik co nabídnout co se ostatních charakterů týče, že je to v závěru jen taková malá vadička na kráse. Připadá mi, že si to i sami tvůrci uvědomují, protože postupně Piper vcelku odsunuli do pozadí. Kdo však dostává víc a víc prostoru (bohužel) je Crazy Eyes, která nejdříve baví, vyvolává lítost, ale po padesátým hysterickým záchvatu během jednoho dílu už prostě člověka šíleně irituje. Občas mi připadá, jako kdyby už taky scénáristé nevěděli co s ní. Podobně to vnímám u těch vylízaných meth heads. :) Nicméně všechny ostatní postavy jsou vymyšlené téměř geniálně. Naprosto jsem si zamilovala černošky a hispánky a jejich slovní přestřelky, kterými občas uhodí hřebík na hlavičku. Miluju ten černý, leckdy rasistický humor. :D Výborný jsou i Red s Friedou nebo Nicky a Lorna. Scéna, kdy Piper hádá, jestli umírá babička prostě nemá chybu. Jen dějově se Orange občas zadrhne a chvíli trvá, než se zase rozjede dál. Ale z dlouhodobého hlediska mě to fakt baví. Škoda změny prostředí v posledních řadách, kvalita tím význačně utrpěla, i když zase přinesla něco jiného v podání dvou znepřátelených sester. Poslední série je však vyloženě depka, podobající se spíš na Wentworth. Škoda, protože u OITNB jsem očekávala hlavně humor. (05.05.2020)

Yay ! Konečně zase skvělej skvělej seriál. Po druhé sérii jsem musela změnit hodnocení na 5*. Všechny vězeňkyně jsou hrozně příjemný a sympatický, že člověk úplně zapomene na to že jsou to zločinci a odpustí jim naprosto cokoliv. Je skvělý je poznat ve vězeňském prostředí a pak koukat na odbočky, které prozradí, jak se tam dostaly. Ani nemůžu vypsat oblíbené postavy protože to jsou fakt skoro všechny. Jen Jason Biggs se mi tam nehodí. (14.06.2014)

Jenji Kohan a opět její fantastická schopnost stvořit komplexní, zdánlivě vedlejší postavy, které dodávají celému příběhu mnohdy větší šťávu než hlavní protagonistka. OITNB je celkově nesmírně kompaktní záležitost, kde jsou k vidění tuny vynikajících hereckých výkonů (a to jak bělošských, tak černošských či hispánských) a spousty citlivých, velmi dojemných životních příběhů, které se zajímavě vyvíjí a často vzájemně proplétají. Zároveň se z určitého pohledu může jednat o menší hru s diváckými očekáváními, neboť OITNB lze jen stěží klasifikovat jako „syrové vězeňské drama“, ve kterém by hrdinky sváděly neutuchající každodenní boj za přežití v lapáku. Co vás na první pohled může zarazit, je vcelku mírný vězeňský režim, kde je ve větší míře umožněn volný pohyb po zařízení a přilehlých prostorách. S trochou nadsázky lze konstatovat, že jde o jakési „rodinné prostředí“, které je pro některé vězenkyně stravitelnější než život na svobodě, kde se o sebe musí samy postarat. Může to znít lehce absurdně, ale pro některé postavy v OITNB je vězení spíše domovem, ve kterém mají dokonce něco jako svou rodinu. Nezřídka kdy jsou hrdinky prezentovány jako oběti špatné a zlé společnosti, která jim nebyla za života „venku“ schopna zajistit odpovídající podmínky, a proto nakonec skončily ve vězení. Spíše než „pure prison story“ je tak OITNB v drtivé většině konverzačním/sociálním dramatem, které je občas odlehčeno nějakou pekelnou hláškou... What'd you guys do about pussy in Iraq anyway? Did you fuck camels? Postavy jsou zde navíc napsány velmi citlivě, ale přesto tak nějak civilně a uvěřitelně, tudíž veškeré emoce budete v menší či větší míře nuceni prožívat jako jedna žena (obyčejně se říká "jako jeden muž", ale tady je těch žen přece jen nezanedbatelně více :))) (05.09.2014)