Orange Is the New Black

Tři díly na zkoušku mi stačily. Čekala jsem něco sofistikovanějšího, hlubšího, víc na dřeň po stránce univerzální lidskosti a vězeňského systému, zřejmě něco filosofičtějšího, autenticky kritičtějšího. Tohle je pro mě příliš odlehčené, mělké, a především vnímám, že autorům jde primárně o zábavnost seriálu a mainstreamovou komediální přitažlivost toho, co se děje postavě naivní mladé konzumní Američanky, která se ve vězení setkává s dalšími ženskými a jejich osudy. Nejsem cílová skupina. To s am-popkornovou verzí Přítelkyň z domu smutku nás napadlo všechny. (JitkaFest, rezidence B12). *~ (23.01.2022)

O Orange Is the New Black jsem věděla už dlooouho, ale vždycky jsem dala přednost něčemu jinýmu. Což byla na jednu stranu chyba, ale na druhou stranu jsem vážně ráda, že jsem mohla OITNB zbingewatchovat během lockdownu. Začátek první série byl pro mě trošičku rozpačitý, protože jsem čekala drsné drama z prostředí ženské věznice a místo toho jsem dostala spíše dramatickou komedii (což ale bylo, jak jsem záhy zjistila, dost boží), postupem času však poměry ve věznici začínají houstnout a naše milé vězenkyně čekají fakt brutální časy. Pozornost se z původně hlavní postavy Piper, která pochází z velmi bohaté privilegiované rodiny, přesouvá na ostatní obyvatelky vězení různých ras, vyznání a národností, které však nejsou o nic méně zajímavé, spíše naopak. Charaktery hlavních hrdinek jsou zde velmi podrobně vykresleny, žádná z postav není černobílá a každou z nich můžete milovat, ale taky nenávidět. Moje nejoblíbenější postava je určitě Nicky, kvůli který bych snad i k lesbám konvertovala. Každopádně konec seriálu už je pak vyloženě jedna velká depka. Což je dost hrozný, protože se všechno posere ve chvíli, kdy už máte k hlavním hrdinkám vytvořený fakt pevný emocionální pouto, sakra! Tu jejich beznaděj vyloženě cítíte v kostech. Hele jako co vám budu říkat, podívejte se na to, protože je to fakt kulervoucí (nebo v tomhle případě spíš kozyrvoucí?). (29.10.2020)

Jenji Kohan a opět její fantastická schopnost stvořit komplexní, zdánlivě vedlejší postavy, které dodávají celému příběhu mnohdy větší šťávu než hlavní protagonistka. OITNB je celkově nesmírně kompaktní záležitost, kde jsou k vidění tuny vynikajících hereckých výkonů (a to jak bělošských, tak černošských či hispánských) a spousty citlivých, velmi dojemných životních příběhů, které se zajímavě vyvíjí a často vzájemně proplétají. Zároveň se z určitého pohledu může jednat o menší hru s diváckými očekáváními, neboť OITNB lze jen stěží klasifikovat jako „syrové vězeňské drama“, ve kterém by hrdinky sváděly neutuchající každodenní boj za přežití v lapáku. Co vás na první pohled může zarazit, je vcelku mírný vězeňský režim, kde je ve větší míře umožněn volný pohyb po zařízení a přilehlých prostorách. S trochou nadsázky lze konstatovat, že jde o jakési „rodinné prostředí“, které je pro některé vězenkyně stravitelnější než život na svobodě, kde se o sebe musí samy postarat. Může to znít lehce absurdně, ale pro některé postavy v OITNB je vězení spíše domovem, ve kterém mají dokonce něco jako svou rodinu. Nezřídka kdy jsou hrdinky prezentovány jako oběti špatné a zlé společnosti, která jim nebyla za života „venku“ schopna zajistit odpovídající podmínky, a proto nakonec skončily ve vězení. Spíše než „pure prison story“ je tak OITNB v drtivé většině konverzačním/sociálním dramatem, které je občas odlehčeno nějakou pekelnou hláškou... What'd you guys do about pussy in Iraq anyway? Did you fuck camels? Postavy jsou zde navíc napsány velmi citlivě, ale přesto tak nějak civilně a uvěřitelně, tudíž veškeré emoce budete v menší či větší míře nuceni prožívat jako jedna žena (obyčejně se říká "jako jeden muž", ale tady je těch žen přece jen nezanedbatelně více :))) (05.09.2014)

Tak tenhle seriál já můžu. Opravdu skvěle napsané a natočené drama soustředěné do prostředí ženské věznice. A právě tato tématika (i když to není první seriál, který se tímto vyznačuje), je v tomto počinu vcelku originální a přirozená; dokonce zde nechybí ani ty více 'odvážnější' scény, které právě hrozně dobře podbarvují realistickou stránku. Co mi ale přijde uplně skvostné, jsou rozhodně životy hlavních postav a jaké byly před věznicí a behěm ní. Krásně se pak dá s danými charaktery sžít a nebo je naopak nemoci vystát. A co je uplně nejlepší? Ten fakt, že se tvůrci už od samého začátku snaží z hlavních rolí Piper a Alex udělat nejoblíbenější postavy a nakonec se tak vůbec nedaří. Přijde mi (a asi nebudu jediná, kdo toto tvrdí), že postavy vedlejší jsou daleko zajímavější a sympatyčtejší jak právě ty hlavní. Ne že bych neměla Piper s Alex ráda, naopak mi vůbec nevadí, ale rozčiluje mě ten lesbický vibe, který pomalu každý staví do popředí. Přitom je tento seriál soustředéný hlavně na životy postav, ne na jejich lesbické románky. Jinak skvělé je, že se všeho ujal Netflix. Kdyby totiž nebyly všechny epizody vypuštěny v jeden den a diváci tak museli čekat týden, než se na obrazovce objeví další epizoda, asi by v tom byl dost velký zmatek. Postav je tam totiž opravdu požehnaně. Občas by si člověk i řekl, že až moc požehnaně; ale zase na druhou stranu, je to věznice. - "Wow. Twitter's got nothing on prison." (15.05.2017)

Úvod druhý řady teda dost peckovej, doufám, že se tu objeví minimálně nějakej souhrn. Netflix is the new HBO, opravdu tenhle seriál v kvalitách za House of Cards zaostává jenom o kousíček, jestli vůbec. Hrozně se těším na jejich další kousky. 2. řada špičková, myslím, že si to 9/10 drží po celou sezonu, mimo 8. dílu, ten je totálně nářezový na plný počet. Moc se mi to nestává v půlce rozkoukaného seriálu, ale dal jsem ho dvakrát za sebou. (25.06.2015)