Orange Is the New Black

Úvod druhý řady teda dost peckovej, doufám, že se tu objeví minimálně nějakej souhrn. Netflix is the new HBO, opravdu tenhle seriál v kvalitách za House of Cards zaostává jenom o kousíček, jestli vůbec. Hrozně se těším na jejich další kousky. 2. řada špičková, myslím, že si to 9/10 drží po celou sezonu, mimo 8. dílu, ten je totálně nářezový na plný počet. Moc se mi to nestává v půlce rozkoukaného seriálu, ale dal jsem ho dvakrát za sebou. (25.06.2015)

Po dvou sériích jsem plně spokojený, Jenji Kohan mi opět poskytla perfektní mix dramatu a komedie, člověka děj čas od času donutí k pořádnému zamyšlení podobně jako předtím Tráva, není to žádná prvoplánová a bezduchá záležitost. Ten kdo očekává komediální seriál, bude asi zklamán, protože z některých dramatických momentů až mrazí. Seriál se dá dobře srovnávat se seriálem Wentworth, přestože ten je čistým dramatem, oba stavějí na výborném scénáři a skvělém obsazení, oba nabízejí retrospektivní scény, které přibližují životy postav a oba mě dokáží vtáhnout do děje. //Dodatek po skončení seriálu: Ne všechny sezóny mě nadchly, hlavně třetí a šestá řada patřily mezi slabší počiny, jako celek mě ale seriál po celou dobu bavil. (14.09.2016)

O Orange Is the New Black jsem věděla už dlooouho, ale vždycky jsem dala přednost něčemu jinýmu. Což byla na jednu stranu chyba, ale na druhou stranu jsem vážně ráda, že jsem mohla OITNB zbingewatchovat během lockdownu. Začátek první série byl pro mě trošičku rozpačitý, protože jsem čekala drsné drama z prostředí ženské věznice a místo toho jsem dostala spíše dramatickou komedii (což ale bylo, jak jsem záhy zjistila, dost boží), postupem času však poměry ve věznici začínají houstnout a naše milé vězenkyně čekají fakt brutální časy. Pozornost se z původně hlavní postavy Piper, která pochází z velmi bohaté privilegiované rodiny, přesouvá na ostatní obyvatelky vězení různých ras, vyznání a národností, které však nejsou o nic méně zajímavé, spíše naopak. Charaktery hlavních hrdinek jsou zde velmi podrobně vykresleny, žádná z postav není černobílá a každou z nich můžete milovat, ale taky nenávidět. Moje nejoblíbenější postava je určitě Nicky, kvůli který bych snad i k lesbám konvertovala. Každopádně konec seriálu už je pak vyloženě jedna velká depka. Což je dost hrozný, protože se všechno posere ve chvíli, kdy už máte k hlavním hrdinkám vytvořený fakt pevný emocionální pouto, sakra! Tu jejich beznaděj vyloženě cítíte v kostech. Hele jako co vám budu říkat, podívejte se na to, protože je to fakt kulervoucí (nebo v tomhle případě spíš kozyrvoucí?). (29.10.2020)

Rozhodně to není nejlepší seriál, který jsme viděl, ale už jsem do toho vlaku naskočil, takže to jedu díl po díle jak malinu. Každopádně, rozdílnost kvality jednotlivých dílu je šílená. Jeden díl nakopne a baví, aby to ten druhý zabil, protože se v něm za hodinu nic nestane. Potom také neznám nudnější hlavní seriálovou postavu než je Chapmanová! Po druhé sérii mám chuť jí po každém díle nakopnout. Naštěstí jsou tady ale mnohem zajímavější, ulítlejší a šílenější postavy, které mnohonásobně převyšují Chapmanovou a baví nonstop. A je jich několik. Zatím bezkonkurenčně nejlepší druhá série, kterou to celé mohlo klidně skončit :-) Postavám vede nejvíc badass Caputo! (21.10.2016)

Every sentence is a story. Geniální oficiální slogan přesně vystihuje, v čem spočívá síla tohoto v zásadě melodramatického seriálu z prostředí ženské věznice. Vyprávění o mladé ženě z vyšší střední třídy, která se kvůli škraloupu ve své minulosti dostane na více jak rok do vězení s minimální ostrahou, představuje pouze východisko pro galerii uhrančivých osudů a osobností dalších vězeňkyň. Seriál bravurně proplétá několik vyprávěcích okruhů počínaje klasickým „fish out of the water“ příběhem, kde se civilně obyčejná hrdinka, jejíž úspěšný titěrný život se doposud točil kolem výběru bio potravin a domácí výroby luxusního mýdla, dostává do vězení, kde je za absolutní onuci a neschopačku. Vedle toho zde máme představování světa vězení s jeho vnitřními pravidly a dynamikou, ale i vztahy mezi vězeňkyněmi, včetně těch milostných. Už samy o sobě by tyto linie byly dostatečně zajímavé, aby udržely pozornost diváků napříč díly, ale když se podaří všechny spojit do jednoho směru, jako například ve famózní epizodě se šroubovákem, dostane Orange Is the New Black diváka na kolena. Vedle bravurního scénáře a autobiografické předlohy je pochopitelně potřeba vyzdvihnout obsazení. Už samotný fakt, že tu máme seriál, kde ženy nejsou vyobrazeny podle klasických stereotypů a představují drtivou většinu postav, zatímco muži jsou odsunuti do vedlejších partů, by byl důvodem k ovacím Ale nevíc zde dostáváme ansámbl skvělých hereček nejrůznějších etnik a fyzických typů, které všechny bez rozdílu dostávají od scenáristů ke ztvárnění fascinující mnohovrstevnaté postavy. Orange Is the New Black přináší skvělé, místy humorné a místy ohromně emocionální, melodrama, které se vyhýbá schématům a klišé, ale zato svět ženské věznice, jednotlivé postavy a lesbické, heterosexuální i netělesné mezilidské vztahy ukazuje s maximální otevřeností, empatií i komplexností. (08.01.2014)