Orange Is the New Black

Při sledování seriálu Oz (HBO, vřele doporučuju) mě mnohdy napadalo, jak by to asi vypadalo, kdyby se příběh odehrával v ženském vězení místo mužského. Díky za Jenji Kohan, svéráznou scénáristku a tvůrkyni Trávy, která se rozhodla tohle téma prozkoumat ve svém dalším díle. Středobodem všeho je Piper Chapman, privilegovaná blondýnka, která před deseti lety spáchala zločin (drogy, Jenji to očividně baví), a teď za něj musí pykat. Příběh je vyprávěný ve více liniích (obvykle ve dvou, ale sem tam i ve třech), první linie se věnuje aktuálnímu dění ve vězení z pohledu Piper a ostatní se věnují minulosti a zločinu, za který se osoba do vězení dostala. Flashbacky prvního dílu se nepřekvapivě věnují zločinu Piper, v dalších ale zjistíme příběhy ostatních vězenkyň, většinou s překvapivou pointou. Sama Piper je dostatečně zajímavá postava, aby seriál utáhla, ne nepodobná Nancy Botwinové, s pohledem plaché laně, za kterým se skrývá nečekaně vynalézavá (MacGyver by občas záviděl) manipulátorka, ona ho ale sama táhnout nemusí, protože i ostatní postavy prakticky bez výjimky baví, ať už ty sympatické (transgender Sophie) nebo ty úplně nejhorší (nutno poznamenat, že ty se dost střídají, takovou Pennsatucky jsem v první sérii nemohl vystát, ale potom...). Orange má navíc i šťastnou ruku na obsazení, představitelka ústřední role, neokoukaná Taylor Schilling, hraje jak o život, a ostatní jí zdatně sekundují, především Laura Prepon v roli osudovky Alex (byť v některých záběrech vypadá jak po zfušované plastice) a Kate Mulgrew jako drsná ale férová Red. Nemůžu si dokonce stěžovat ani na Prcičkáře Natashu Lyonne (lesbička Nicky) a Jasona Biggse (snoubenec Larry). Zkrátka je to skvěle zahrané, pekelně zábavné, většinu času vtipné (Eggplant!), občas drsné a dramatické, zkrátka... Jenji is back! 90% (29.08.2013)

Seriál, při jehož sledování mi je skoro líto, že mi podmínka vypršela bez postihu, tak příjemně v něm je. Chtěla jsem dát před spaním pilot a nakonec jsem si dokázala říct dost až nad ránem, po zkouknutí šestého dílu a to jen proto, že k dalším zatím nebyly titulky. Po dokoukání celé série nemůžu dát míň než pět, ani chvíli jsem se nenudila a hned bych brala nášup. Druhá série šla v mém subjektivním dojmu o dvě třídy níže, ani jeden díl ve mně nevzbudil touhu pustit si hned další. Alex mi většinu stopáže znatelně chyběla. Bez ní je Piper vyloženě průměrná postava. Druhá série za tři. Třetí série se veze na stejné vlně jako druhá, zábavnost jde spíše do kopru, nic významného, co by drželo u obrazovky se neděje, na obrazovce se prostě jenom tak odbourává čas za katrem. Zatímco Wentworth jde sériema kvalitativně výš a výš, jeho známější bráška v oranžových barvách jede přesně opačným směrem. Za třetí sérku 3 hvězdy. Za čtvrtou, pátou a šestou víceméně taky. Není moc na co koukat a neděje se nic, do by nutilo k rychlému zkouknutí další epizody. Což je u seriálu docela průser. (30.08.2013)

Baví mě, jak se nejen Piper, která se do vězení dostala jakoby omylem, ale všechny charaktery vyvíjí. Baví mě odskakování do doby na svobodě, které strašidelnou ženskou hodí do zcela jiného světla. Naopak mě nebaví momenty, kdy mi příjde můj intr před lety nepohodlnější než tohle vězení. Už nevím, co mě k Oranžový vedlo, ale dneska, jak se blíží konec druhé série, si začínám rozplánovávat porce, protože se ještě nechci s tímhle babincem loučit. Zvláštní je, že hlavní postava mě tolik netáhne, zato vedlejší skoro všechny. Jediný castingový lapsus vidím v obsazení Jasona Biggse - ty Prcičky z něj čiší na sto honů. Kdo se z nich ale dokonale vymanil, je Natasha Lyonne, i když stále je tendence jí obsazovat do rolí silných, trochu obhroublých žen se sklony k nevyžádanému poradenství, ale jinak je to herečka famózní, tady to rozjíždí na celý čáře. Další trefa je v podobě Laury Prepon ze Zlatých sedmdesátek, tentokrát černovlasé a mnohem drsnější. Taky celá černá parta je dechberoucí, nejvíc Lorraine Toussaint jako Vee, co naskočí až do druhé série. Nechybí tu ani náboženská fanatička, buddhistka, transka, ruská šéfkuchařka, svérázná ostraha ... a stejně jako všude se tu drbe, droguje, nenávidí i miluje, sexuje, něco se shání a něčeho se tu zbavuje. Super scénář dovoluje herečkám špičkově odehrát lidi z masa a kostí, ke kterým - teď nevím, jestli bohužel nebo bohudík - si vytvoříte vztah, a v rolích se vyřádit (kde všechny ty úžasný herky vzali?). A že to občas z dáli zavoní telenovelou ... nic nemění na tom, že se jedná o neskutečně vybroušenou a chytlavou záležitost. . PS: neskutečná gradace střemhlav druhou řadou, ale místo třetí série se raději věnujte háčkování, to nebude taková marnost - tohle je škola zlomených srdcí říznutá vyšší dívčí a sešup do rozčarování. (01.08.2014)

Yay ! Konečně zase skvělej skvělej seriál. Po druhé sérii jsem musela změnit hodnocení na 5*. Všechny vězeňkyně jsou hrozně příjemný a sympatický, že člověk úplně zapomene na to že jsou to zločinci a odpustí jim naprosto cokoliv. Je skvělý je poznat ve vězeňském prostředí a pak koukat na odbočky, které prozradí, jak se tam dostaly. Ani nemůžu vypsat oblíbené postavy protože to jsou fakt skoro všechny. Jen Jason Biggs se mi tam nehodí. (14.06.2014)

Ve stoje tleskám Netflixu, který během jednoho roku přišel ne jen s jedním, ale hned se třemi klenoty seriálové produkce Jenže zatímco House of Cards bylo díky britské předloze i hvězdné záštitě sázkou na jistotu, a kýžené pokračování Arrested Development splněným snem fanoušků tohoto kultu, Orange Is the New Black mělo podmínky jako nijak zvlášť nevynikající drama mnohem těžší. Prvním trumfem je hned vedle zajímavého a bohatého prostředí vynikající obsazení v čele s neodolatelnou ústřední Piper a tou dost možná nejvíc sexy dračicí Alex. Ty krásné ženské (ač většinou ne tolik navenek) se prostě nedá nemilovat, tvůrci se mi totiž jejich každodenními radostmi i útrapami trefili přesně do toho sweet spot, kdy jejich příhody jsou sice jednoduché, vtipné i dojímavé, ale přitom ne banální, často i hodně drsné, a především tak hřejivě lidské, jak je to jen možné. Prakticky žádná postava tu není jen do počtu a postupné odvyprávění jejich pohnutých osudů to dokazuje. Ten pocit vlastně perfektně vystihují už i skvělé úvodní titulky. Jak první, tak i druhá řada jsou bez jediné chybičky a nemám nejmenší pochyby o tom, že si OITNB své kvality udrží až do blížícího se skončení trestu hlavní postavy. Tvrdit, že je třetí série mírným zklamáním by bylo trochu pokrytecké, ale nemůžu se tomu dojmu ubránit. Seriál totiž dál pokračuje v nastavených postupech, a prohlubování dalších postav se pořád daří stejně dobře. Problém mám nicméně s docela radikální proměnou Piper, kdy se prakticky zničehonic naplno projevily všechny negativní stránky její osobnosti najednou - a v tu ránu jsem ji až nepřirozeně moc začal nenávidět, přičemž mi spolu s tím začala vadit jedna z hlavních linek série. Ty ostatní ale zůstávají špičkové. Prostě fenomén. Jen škoda těch předposledních dvou řad, na kterých se už dost podepisuje fakt, že už seriál nemá moc co říct. Pátá série je tak naprosto absurdní a to zanechává dost hořkou pachuť do závěrečného rozloučení s vězením Litchfield. Remember all their faces, remember all their voices, everything is different the second time around. And you've got time. (19.06.2014)