Orange Is the New Black

Nahé dámy? Máme. Dámy všech tvarů a barev? Máme. Lesbičky? Máme. Hetero? Máme. Transgender? Máme. Homofoby? Máme. Vše, co k odchodu do vězení patří? Máme. Vše, co k životu ve vězení patří? Máme. Flashbacky o tom, proč se člověk do vězení dostal? Máme. Drogové dealerky? Máme. Scammerky? Máme. Vražedkyně? Máme. Klasické zlodějky? Máme. Hipíky? Máme. Mafiánky? Máme. Jeptišky? Máme. Hodné dozorce? Máme. Zlé dozorce? Máme. Španělštinu? Máme. Ruštinu? Máme. Sympatický výběr písní různých interpretů? Máme. A to je jenom první díl, zaměřený na jednu z méně oblíbených postav. S každým dalším se pozná další a další člen/ka věznice na libovolné straně mříží, takže je pořád na co koukat, někdy méně, někdy více. (u mě je to tak na 3,5*, povedená závěrečná série potvrzuje zaokrouhlení nahoru) (15.08.2016)

Perfektní mix dramatu a komedie! Seriál mě zaujal mnoha nominacemi na Emmy a rozhodně nezklamal. Prostředí ženské věznice je skvělé a hlavně klobouk dolů před tvůrci za scénář a vykreslení postav. Jasně, spousta momentů je trochu nadnesených a seriál hodně hraje na komediální notu, ale najde se i plno hodně silných momentů. Navíc se mi už dlouho nestalo, že bych si oblíbil tolik postav a hlavně o každé z postav něco věděl. Člověku na každé z těch ženských i zaměstnanců záleží a chápe jejich motivy. Je tu snad 20 vedlejších postav, ale žádná tu není vyloženě "jen do počtu". Každá má svou roli a příběh a postupnými flashbacky jste s ní postupně seznamování. 1. řada byla skvělá, 2. měla pomalejší rozjezd, ale díky druhé půlce a postupnému rozvíjení příběhu i ze strany zaměstnanců věznice musím dát plný počet. Těším se na 3. řadu! (07.11.2014)

Jenji Kohan priniesla skvelý seriál Tráva a hneď po jeho dokončení sa vrhla do väzenského mundúru. Potenciál námetu nemalý, nie síce tak atraktívny a na možnosti bohatý ako bola Tráva, ale väzenské prostredie je proste obľúbená klasika. Dal som tomu dve série a stačilo. Na mňa primálo drsný pohľad za väzenské múry. Od ženy, pre ženy, o ženách. Veľa pocitov, žabomyších vojen. V druhej série sa jemne pritvrdilo, ale seriál svoj štýl drží. Páčilo sa mi, že je ten cirkus postáv dobre ukočírovaný a tiež postupné predstavovanie životov pred výkonom trestu. Najväčší problémom je absolútna absencia sympatií k postavám. Hlavná postava, Piper Chapman, nemá sociálnu inteligenciu, je sebecká, pritom závislá na partneroch/partnerkách a až hlúpo nestabilná v názoroch. Taký ten výplňový seriál pri čakaní na skutočnú kvalitu, ktorý má však zbytočne dlhú minutáž a priveľa dielov na sériu. (09.07.2024)

Po dvou sériích jsem plně spokojený, Jenji Kohan mi opět poskytla perfektní mix dramatu a komedie, člověka děj čas od času donutí k pořádnému zamyšlení podobně jako předtím Tráva, není to žádná prvoplánová a bezduchá záležitost. Ten kdo očekává komediální seriál, bude asi zklamán, protože z některých dramatických momentů až mrazí. Seriál se dá dobře srovnávat se seriálem Wentworth, přestože ten je čistým dramatem, oba stavějí na výborném scénáři a skvělém obsazení, oba nabízejí retrospektivní scény, které přibližují životy postav a oba mě dokáží vtáhnout do děje. //Dodatek po skončení seriálu: Ne všechny sezóny mě nadchly, hlavně třetí a šestá řada patřily mezi slabší počiny, jako celek mě ale seriál po celou dobu bavil. (14.09.2016)

Ve stoje tleskám Netflixu, který během jednoho roku přišel ne jen s jedním, ale hned se třemi klenoty seriálové produkce Jenže zatímco House of Cards bylo díky britské předloze i hvězdné záštitě sázkou na jistotu, a kýžené pokračování Arrested Development splněným snem fanoušků tohoto kultu, Orange Is the New Black mělo podmínky jako nijak zvlášť nevynikající drama mnohem těžší. Prvním trumfem je hned vedle zajímavého a bohatého prostředí vynikající obsazení v čele s neodolatelnou ústřední Piper a tou dost možná nejvíc sexy dračicí Alex. Ty krásné ženské (ač většinou ne tolik navenek) se prostě nedá nemilovat, tvůrci se mi totiž jejich každodenními radostmi i útrapami trefili přesně do toho sweet spot, kdy jejich příhody jsou sice jednoduché, vtipné i dojímavé, ale přitom ne banální, často i hodně drsné, a především tak hřejivě lidské, jak je to jen možné. Prakticky žádná postava tu není jen do počtu a postupné odvyprávění jejich pohnutých osudů to dokazuje. Ten pocit vlastně perfektně vystihují už i skvělé úvodní titulky. Jak první, tak i druhá řada jsou bez jediné chybičky a nemám nejmenší pochyby o tom, že si OITNB své kvality udrží až do blížícího se skončení trestu hlavní postavy. Tvrdit, že je třetí série mírným zklamáním by bylo trochu pokrytecké, ale nemůžu se tomu dojmu ubránit. Seriál totiž dál pokračuje v nastavených postupech, a prohlubování dalších postav se pořád daří stejně dobře. Problém mám nicméně s docela radikální proměnou Piper, kdy se prakticky zničehonic naplno projevily všechny negativní stránky její osobnosti najednou - a v tu ránu jsem ji až nepřirozeně moc začal nenávidět, přičemž mi spolu s tím začala vadit jedna z hlavních linek série. Ty ostatní ale zůstávají špičkové. Prostě fenomén. Jen škoda těch předposledních dvou řad, na kterých se už dost podepisuje fakt, že už seriál nemá moc co říct. Pátá série je tak naprosto absurdní a to zanechává dost hořkou pachuť do závěrečného rozloučení s vězením Litchfield. Remember all their faces, remember all their voices, everything is different the second time around. And you've got time. (19.06.2014)