Orange Is the New Black

Ďalší zvratok popkultúrnej spodiny. Filmy z väzenského prostredia sú podľa mňa jedny z top, to isté platí o seriáloch. Ktorým smerom sa ale ubrala táto sračka? Dej postupuje len pomaly a nezaujímavo. Namiesto toho tam ale v jednom kuse ukazujú nahé lesby, ako si lížu kundy, dokonca aj v kaplnke. Áno pre puberťáka s polúciou to môže byť trhák, možno aj pre ženy, ak majú rovnaké chúťky, ale i pre mužov úchylov, ktorí v kinematografii nehľadajú nič hlbšie, ako takéto srágory. Je priam neuveriteľné, ako sa v tomto odpade tlačí na lesbizmus. Predstavte si Prison break, kde by polovicu časti riešili a ukazovali, ako si tam to chlapi rozdávajú, dokonca aj mimo väzenského prostredia. Orange is the new black je presne tento prípad, len nemá dej Prison breaku. Nemá vôbec nič. (29.10.2016)

Pokud jste viděli celou Trávu, pak vás jméno Jenji Kohan v titulcích ani v nejmenším nezaskočí. O podobné téma (jak vězení, tak lesbičky) se totiž lehce otřela už v sedmé sérii výše zmíněného seriálu. Do Orange Is the New Black si dokonce přizvala Shaneova „mentora“, detektiva Ouelletta, zde Sama Healeye, v podání Michaela Harneye. Většina hereckého ansámblu je velice příjemná, v čele s hlavní hrdinkou a její svůdnou femme fatale. Akorát mi nejde na rozum obsazení těch dvou polen z Prciček, která mi každou svou scénou tuto báječnou podívanou akorát znepříjemňovala. Proč svou roli získal Jason Biggs pochopíte ve třetí epizodě, ale ten důvod se mi vzhledem k tomu, že neumí vůbec hrát, zdá velice mizerný a málo opodstatněný. Poslední dobou se mi zamlouvají tyhle seriály na Netflixu, které vyvrhnou celou sérii najednou, takže když to člověka chytne, může si dopřát svou pravidelnou dávku čtyř epizod denně a nemusí týden co týden odpočítávat hodiny do vysílání nové části. Ale rok čekání na další sérii ho pak stejně nemine. Na tohle vydařené drama se silnými komediálními prvky (Nebo že by to bylo naopak? No, to asi ne.) se ovšem počkat vyplatí. P.S. Moje milovaná Regina svou skladbou z openingu trefila opět do černého. (17.07.2013)

"Suck my dick, Natalie." "Okay." Jednoducho to popísal jeden post, ktorý som v čase, keď som seriál ešte nepozerala, videla na tumblr. Zobrázkovaná scéna "Run nuns, RUN!" a pod ňou text "award winning tv show". Škoda, že som si to vtedy vyspoilerovala. Mimochodom je to ocenenie People's Choice, takže u ľudí to má evidentne úspech a ja asi rozumiem prečo. Skvelý humor a nestrojené scény, niekedy až príliš prepiate, čo ale mne osobne nevadí. Obľúbené postavy: John Bennett, Dayanara, Joe Caputo, Red. (27.08.2014)

Jenji Kohan a opět její fantastická schopnost stvořit komplexní, zdánlivě vedlejší postavy, které dodávají celému příběhu mnohdy větší šťávu než hlavní protagonistka. OITNB je celkově nesmírně kompaktní záležitost, kde jsou k vidění tuny vynikajících hereckých výkonů (a to jak bělošských, tak černošských či hispánských) a spousty citlivých, velmi dojemných životních příběhů, které se zajímavě vyvíjí a často vzájemně proplétají. Zároveň se z určitého pohledu může jednat o menší hru s diváckými očekáváními, neboť OITNB lze jen stěží klasifikovat jako „syrové vězeňské drama“, ve kterém by hrdinky sváděly neutuchající každodenní boj za přežití v lapáku. Co vás na první pohled může zarazit, je vcelku mírný vězeňský režim, kde je ve větší míře umožněn volný pohyb po zařízení a přilehlých prostorách. S trochou nadsázky lze konstatovat, že jde o jakési „rodinné prostředí“, které je pro některé vězenkyně stravitelnější než život na svobodě, kde se o sebe musí samy postarat. Může to znít lehce absurdně, ale pro některé postavy v OITNB je vězení spíše domovem, ve kterém mají dokonce něco jako svou rodinu. Nezřídka kdy jsou hrdinky prezentovány jako oběti špatné a zlé společnosti, která jim nebyla za života „venku“ schopna zajistit odpovídající podmínky, a proto nakonec skončily ve vězení. Spíše než „pure prison story“ je tak OITNB v drtivé většině konverzačním/sociálním dramatem, které je občas odlehčeno nějakou pekelnou hláškou... What'd you guys do about pussy in Iraq anyway? Did you fuck camels? Postavy jsou zde navíc napsány velmi citlivě, ale přesto tak nějak civilně a uvěřitelně, tudíž veškeré emoce budete v menší či větší míře nuceni prožívat jako jedna žena (obyčejně se říká "jako jeden muž", ale tady je těch žen přece jen nezanedbatelně více :))) (05.09.2014)

Jenji Kohan, nový mistr nekonečných seriálů. Tráva se dala vydržet do nějaké 5. sezóny (ani nevím, kolik jich bylo nakonec), tohle pro mě končí ve druhé, protože se tak nějak dá tušit, jak to bude pokračovat a že to směřuje k nekonečnému natahování. Je to škoda, protože první díly a téma obecně vypadalo nadějně... (1. sezóna - 65 %, 2. sezóna (5 dílů) - 60 %) (25.06.2014)