Orange Is the New Black

Jenji Kohan, nový mistr nekonečných seriálů. Tráva se dala vydržet do nějaké 5. sezóny (ani nevím, kolik jich bylo nakonec), tohle pro mě končí ve druhé, protože se tak nějak dá tušit, jak to bude pokračovat a že to směřuje k nekonečnému natahování. Je to škoda, protože první díly a téma obecně vypadalo nadějně... (1. sezóna - 65 %, 2. sezóna (5 dílů) - 60 %) (25.06.2014)

"Viem, že než som sem prišla bola som niekto. Bola som niekto a žila som život, ktorý som si sama vybrala. A teraz? Teraz sa len snažím prežiť deň bez plaču. A bojím sa. Neustále sa bojím. Bojím sa, že tu nie som sama sebou a zároveň, že som. Najdesivejším na väzení, nie sú ostatní ľudia, ale to stretnutie so svojím pravým ja. Tu nie je kam utekať. Tu ťa pravda dobehne"....Piper vo svojom preslove presne vystihla to o čom tento seriál celý je a zároveň aj to čo ma na ňom tak veľmi baví. Nadhľad a istá dávka humoru vôbec nie sú na škodu a vedľajšie dejové línie sú miestami zaujímavejšie ako tá hlavná, čo seriálu tiež veľmi prospieva. U mňa zatiaľ čistých 5* a už sa veľmi teším na novú sériu !! (04.06.2015)

Největší devizou Orange Is the New Black nejsou jen postavy, ale zejména pomalý vypravěčský styl. Divák se díky němu stává spolu s Piper novým vězněm a má možnost podobně jako ona postupně poznávat prostředí, pravidla a hlavně ostatní spoluvězeňkyně. Což je velmi zábavné, protože Kohan hned od začátku tlačí na pilu a nutí diváka vytvářet si k jednotlivým postavám sympatie či antipatie, aniž by jim hned dala větší vodítka k jejich poznání. Až postupem času pomocí vedlejších dějových linií objasňuje motivace a životní příběhy jednotlivých postav, což vede ke konfliktu s dříve utvořenými názory. Zároveň se ale ukazuje, že většina osazenstva věznice jsou starostlivé a v nitru hodné ženy, které se dopustily díky naivitě nebo impulzivnosti ve svém životě jednoho, či více chybných kroků. Orange Is the New Black je totiž komediální drama. Kvůli svému žánru se jedná o lehce komediální seriál, který se dotýká vážných témat, ale snaží se je pojímat s odstupem, a jen málokdy jde opravdu hluboko do problematiky. A je to škoda, protože ta vážnější nota mu sluší mnohem více. (11.11.2013)

Bylo nebylo, Piper Chapman měla přítelkyni Alex. Žily si skvěle, milovaly se, pořádaly večírky, hodně cestovaly, ale místo aby si z cest do Kambodže, Istanbulu nebo na Seychely přivezly nějaký ten suvenýr, vozily...heroin. O deset let později ale minulost Piper dostihne a ona vyfasuje 15měsíců natvrdo. K velkému překvapení Larryho, jejího snoubence, který do té chvíle neslyšel nejen o heroinu, ale ani o jisté Alex, která byla na import bílého prášku expert a která, scénáristo div se, sedí ve stejné base, do níž teď zamířila Piper. Takhle nějak začíná Orange is the New Black, nová série Netflixu. Překvapivě, vtipně, naivně a trochu sebelítostivě. Ale během třinácti epizod, které nám Jenji Kohan podle knižní předlohy Piper Kerman pěkně najednou a bez čekání nachystala, se celá ta přehlídka lidských trosek, podivínek, gangsterek a smažek, jak se Piper (a nám) na první pohled chovanky státního vězení zdály, změní pomocí skvělých flashbacků v lidské bytosti, z nichž každá se ve vězení ocitla z jiného důvodu, ovšem podobně jako Piper kvůli sérii chybných rozhodnutí. Seriál stojí a padá s lidskými příběhy a s herečkami a herci, kteří je ztvárňují. Scénář je brilantní, graduje z prvotního oťukávání nového prostředí (pilot), přes humornou vložku (The Chickening) až po husté drama (Fucksgiving a závěrečné epizody). Taylor Schilling je výborná, jako zpočátku zdánlivě nevinná Piper, v níž se ve vězení možná probudí to pravé, sobecké já, stejně jako Laura Prepon a její (the hot one) Alex, Kate Mulgrew nebo Natasha Lyonne (nemluvě o ultra slizkém dozorci v podání Pabla Schreibera). (Jen ten Biggs mi tam nesedí, ale jenom proto, že totálně shippuju Piper a Alex). Systém jedna epizoda - jedna postava o jejíž minulosti se dozvídáme, mi plně vyhovuje, stejně jako černý humor, kterým je to celé proložené. A titlní song od Reginy Spektor to celé jen korunuje. Takže pro mě seriál roku, směle do druhé řady!_"I've been starved out, teased, stalked, threatened, and called Taylor Swift!" // "Everything is different, the second time around..." zní v titulní písni z úst Reginy Spektor a na druhou řadu to sedí víc než přesně, protože to, co bylo napoprvé jen takové pošťuchování v druhé řadě nabralo neuvěřitelné obrátky. Piper a její příběh byly tentokrát lehce upozaděny (ale ne na úkor několika výživných flashbacků), Alex se taky na čas ztratila, ale zato Litchfield přivítal novou vězenkyni Vee, která pořádně zamíchala kartami. A hlavně - ti, o nichž jsme v první řadě jenom matně tušili, jaký jej jejich příběh, se dostali konečně ke slovu a že jde o pořádně silné příběhy - sestra Ingalls, Morello, Black Cindy, Poussey (Poussey!) a taky slečna Rosa mají za sebou ( a před sebou) spoustu věcí a Jenji Kohan to dobře ví a umí to divákovi naservírovat víc než skvěle. Druhá řada je za skvělých pět a za rok se zase těším. (18.07.2013)

Ve stoje tleskám Netflixu, který během jednoho roku přišel ne jen s jedním, ale hned se třemi klenoty seriálové produkce Jenže zatímco House of Cards bylo díky britské předloze i hvězdné záštitě sázkou na jistotu, a kýžené pokračování Arrested Development splněným snem fanoušků tohoto kultu, Orange Is the New Black mělo podmínky jako nijak zvlášť nevynikající drama mnohem těžší. Prvním trumfem je hned vedle zajímavého a bohatého prostředí vynikající obsazení v čele s neodolatelnou ústřední Piper a tou dost možná nejvíc sexy dračicí Alex. Ty krásné ženské (ač většinou ne tolik navenek) se prostě nedá nemilovat, tvůrci se mi totiž jejich každodenními radostmi i útrapami trefili přesně do toho sweet spot, kdy jejich příhody jsou sice jednoduché, vtipné i dojímavé, ale přitom ne banální, často i hodně drsné, a především tak hřejivě lidské, jak je to jen možné. Prakticky žádná postava tu není jen do počtu a postupné odvyprávění jejich pohnutých osudů to dokazuje. Ten pocit vlastně perfektně vystihují už i skvělé úvodní titulky. Jak první, tak i druhá řada jsou bez jediné chybičky a nemám nejmenší pochyby o tom, že si OITNB své kvality udrží až do blížícího se skončení trestu hlavní postavy. Tvrdit, že je třetí série mírným zklamáním by bylo trochu pokrytecké, ale nemůžu se tomu dojmu ubránit. Seriál totiž dál pokračuje v nastavených postupech, a prohlubování dalších postav se pořád daří stejně dobře. Problém mám nicméně s docela radikální proměnou Piper, kdy se prakticky zničehonic naplno projevily všechny negativní stránky její osobnosti najednou - a v tu ránu jsem ji až nepřirozeně moc začal nenávidět, přičemž mi spolu s tím začala vadit jedna z hlavních linek série. Ty ostatní ale zůstávají špičkové. Prostě fenomén. Jen škoda těch předposledních dvou řad, na kterých se už dost podepisuje fakt, že už seriál nemá moc co říct. Pátá série je tak naprosto absurdní a to zanechává dost hořkou pachuť do závěrečného rozloučení s vězením Litchfield. Remember all their faces, remember all their voices, everything is different the second time around. And you've got time. (19.06.2014)