Orange Is the New Black

Tři díly na zkoušku mi stačily. Čekala jsem něco sofistikovanějšího, hlubšího, víc na dřeň po stránce univerzální lidskosti a vězeňského systému, zřejmě něco filosofičtějšího, autenticky kritičtějšího. Tohle je pro mě příliš odlehčené, mělké, a především vnímám, že autorům jde primárně o zábavnost seriálu a mainstreamovou komediální přitažlivost toho, co se děje postavě naivní mladé konzumní Američanky, která se ve vězení setkává s dalšími ženskými a jejich osudy. Nejsem cílová skupina. To s am-popkornovou verzí Přítelkyň z domu smutku nás napadlo všechny. (JitkaFest, rezidence B12). *~ (23.01.2022)

Pre mňa sklamanie. Herecky, je to zvládnuté dobre. No môj problém je v scénkach v kontexte, ktoré podľa mňa veľa-krát vyzneli smiešne (a nie v tom dobrom zmysle). Ak sa počas seriálu musím veľa-krát facepalmovať, môj postoj k seriálu tým poriadne utrpí. No aby som len nepoukazovala na negatíva, tak čo sa mi zo seriálu najviac páčilo boli nahliadnutia do minulostí. Ak seriál o lezbách, tak The L Word sa mi páči omnoho viac. Od Jenji Kohan dávam prednosť Weeds. A ak seriál s oranžovými oblekmi, tak okrem tohto som zatiaľ videla iba Misfits. Mimochodom, našla som LEPŠÍ OPENING (16.04.2014)

Iritující, příšerná, dementní, lesbická ultrasračka. Naprosto se mi hnusí, že něco tak kreténskýho má 7 sérii a 84%. Všechny postavy naprosto na přesdržku. Scénář totálně k zblití. Když sem viděl pár dílů první série a chtěl jsem zjistit, co to vlastně je. Šel jsem na ČSFD s přesvědčením, že to na tak 50% a jednu sérii. Tvl jak se tohle vůbec mohlo tak dlouho udržet a ještě strašnější jsou ty vaše %. Víc na blití je mi už jen z Takový normální rodinky. Tenhle svět jde do hajzlu. Doufám že nás brzo smete kometa. Jebat tyhle zkurvený mrdky. 0%. (21.08.2020)

Seriál z prostředí věznice, který přináší potěšení ze skvělých sérií, ale i zklamání z těch slabších. Ukáže nám spoustu postav, které milujete, ale i ty které budete nenávidět. Každý díl je jiný, jednou baví, podruhé máte chuť usnout, ale i přes tyto kolísavé pocity si seriál zamilujete. Závěr nezklame a poslední díly si užijete i se slzou v oku a přejete si další sérii, ale ta nepřijde. Za sebe doporučuji hlavně kvůli závěru, který je důstojně zakončený a nečeká nás otevřený konec. (27.08.2020)

Jenji Kohan a opět její fantastická schopnost stvořit komplexní, zdánlivě vedlejší postavy, které dodávají celému příběhu mnohdy větší šťávu než hlavní protagonistka. OITNB je celkově nesmírně kompaktní záležitost, kde jsou k vidění tuny vynikajících hereckých výkonů (a to jak bělošských, tak černošských či hispánských) a spousty citlivých, velmi dojemných životních příběhů, které se zajímavě vyvíjí a často vzájemně proplétají. Zároveň se z určitého pohledu může jednat o menší hru s diváckými očekáváními, neboť OITNB lze jen stěží klasifikovat jako „syrové vězeňské drama“, ve kterém by hrdinky sváděly neutuchající každodenní boj za přežití v lapáku. Co vás na první pohled může zarazit, je vcelku mírný vězeňský režim, kde je ve větší míře umožněn volný pohyb po zařízení a přilehlých prostorách. S trochou nadsázky lze konstatovat, že jde o jakési „rodinné prostředí“, které je pro některé vězenkyně stravitelnější než život na svobodě, kde se o sebe musí samy postarat. Může to znít lehce absurdně, ale pro některé postavy v OITNB je vězení spíše domovem, ve kterém mají dokonce něco jako svou rodinu. Nezřídka kdy jsou hrdinky prezentovány jako oběti špatné a zlé společnosti, která jim nebyla za života „venku“ schopna zajistit odpovídající podmínky, a proto nakonec skončily ve vězení. Spíše než „pure prison story“ je tak OITNB v drtivé většině konverzačním/sociálním dramatem, které je občas odlehčeno nějakou pekelnou hláškou... What'd you guys do about pussy in Iraq anyway? Did you fuck camels? Postavy jsou zde navíc napsány velmi citlivě, ale přesto tak nějak civilně a uvěřitelně, tudíž veškeré emoce budete v menší či větší míře nuceni prožívat jako jedna žena (obyčejně se říká "jako jeden muž", ale tady je těch žen přece jen nezanedbatelně více :))) (05.09.2014)