Need for Speed

"Cítím lásku, motory, oleje - to všechno jako jeden symbol." Patřím k těm nejadrenalinovějším týpkům, kteří si to se sešlápnutým plynem umí pořádně užít. Důkazem budiž skutečnost, že jsem v posledních letech nejméně dvakrát překročil nejvyšší povolenou rychlost v obci a jednou jsem dokonce na dálnici odvážně zařadil trojku, ale to je jen pro ty největší hazardéry. Tobey samozřejmě není takovej bourák jako já, ale adrenalinu mi nabídl celkem dost a kdyby se logika příběhu několikrát nepřevalila přes kapotu, tak bych snad zařadil i čtvrtej hodnotící stupeň. (06.11.2014)

Tohle mě hrozně iritovalo. Příšernější intro, v němž jsou představeny hlavní postavy, jsem už dlouho neviděla. Tobey je drsňák hadr, co má k ruce správnou čtyřku, a Dino jako záporák vyvolává rozpaky. Příběh je strašně předvídatelný, dva chlapi si hrají na cool závodníky, ale já, jako divák, jim to nežeru ani omylem. Nechybí (trapně) hláškující Afroameričan, bolavé srdíčko, sexy blondýna, co borci vytře zrak, i nějaká ta tragédie, kterou jsem odhadla hned na začátku a která slouží jako pohonná hmota v hrdinově káře. Závěr očekávaný, ještě že ho mohli sledovat všichni, včetně kumpána v lochu. Chjo. Místo adrenalinové akční jízdy podprůměrná projížďka 40 km/h. Tohle nebylo rychlé ani zběsilé. Příště raději Diesela. (20.08.2014)

Místo nadupaného filmu o závodění přišla do kin všední road movie s tím nejobvyklejším a nejpředvídatelnějším příběhem o odplatě a s nejobyčejnější romantickou zápletkou. Honičky a závodní scény mají celkem šťávu, všechno ostatní se ale utápí v beznadějné nezajímavosti. Postavám chybí charisma, filmu chybí nadhled, napětí i humor a snaha tvůrců o realističnost je po posledních dvou dílech ze série Rychle a zběsile jasným krokem zpátky. Zoufale mdlé a necool. (11.03.2014)

Aaron Paul vyměnil nelegální substance za nelegální závodění a výsledkem jsou RIVALOVÉ pro puboše, respektive RYCHLE A ZBĚSILE pro chudé. Bez scénáře, zajímavých postav a co hůř, bez jediné památné honičky (a že mají k dispozici opravdu luxusní stroje). Což je na závodní film tristní bilance. Jako oddechovej tupej akčňáček je to samozřejmě ok, ale kdejakej film s jedinou honičkou ji má lepší než tenhle, kterej je honiček plnej a ještě je natočenej podle světoznámé závodní série (a že jsme si na něj počkali hodně dlouho). (19.07.2014)

Herní sérii Need for Speed mám rád a jsem jejím velkým fanouškem. Nejvíc se mně líbil ten díl, kde si všichni protagonisté užívali slastných radovánek v luxusní vířivce a pravidelnými rytmickými pohyby za doprovodu hektického vzdychání o sebe třeli svoje intimní partie. Teď si uvědomuji, že to zřejmě nebylo Need for Speed, a hra asi taky ne. Nicméně, na tomto snímku mě zaujal především Aaron Paul, kterého jsem si bezmezně oblíbil v roli nafetovaného vařiče metamfetaminu a vidět jej mimo tuto roli by pro mě mohl být nevídaný zážitek. Ano, byl. Než scenáristé pustili Tobeyho řádit na plátno, tak ho odložili na operační sál, podrobili ho celkové anestezii, vyholili mu hlavu, pomocí skalpelu očistili vršek lebky od kůže, ruční pilkou odstranili část čelní a temenní kosti a posléze mu nenávratně nasrali do hlavy. Iracionální segmenty snímku střídají dialogy tak debilní, že by se za ně styděli i zneužívaní mentálové z Klokánku. A pak je tu akce. Ach, ta akce. Pochopitelně jsem nečekal varlatarvoucí námrd již v prvních nanosekundách, ale rozjezd je dlouhej jak týden před výplatou a nudné žvásty nudných žvanilů nutí vaše mozkové buňky páchat hromadné sebevraždy. A mocinky moc gratuluji výherci závodu, jehož hlavní cena byla výhra všech závodících automobilů. Všechny auta sice byly po závodu rozjebaný jak cigánský hračky, ale nevadí. Před filmem je samozřejmě nutné snížit frekvenci mozku na nejnižší možný výkon, nicméně u mě se to minulo účinkem, neboť mám mozek vypnutý permanentně a polohu zapínacího tlačítka měním sporadicky a to pouze na toaletách, abych si náhodou nezapomněl stáhnout kalhoty a nenasral si do nich. (14.07.2014)