Need for Speed

Sešlo se pár nezletilých nigga a řeklo si: "pojďte, přátelé, zahrajem si o tom takovou hru." Borci ze svého středu vybrali toho nejmladšího a poslali ho na emerickou obdobu Nürburgringu. No jasný - dle páně Laudy, narval meziplyn příliš drze a bodrý soupeř dokončil dílo zkázy. Po klukovi zbyly jen cihly, co měl přidělaný k botám, aby dosáhl na pedály. My to strašně žerem - takovej smutnej příběh ze života prostě jen tak nevidíš. Že? Naštěstí má tenhle ugrilovanej dárce orgánů brašuli, kterej umí pohladit fofrklacek o něco lépe a tak biják chytí druhý dech. Přes několik krásnejch záběrů na ubíhající krajinu a tři be be be betonový sloupy se dostaneme na závěrečný závod, který kupodivu pro těch pár, co vydrželi neusnout, skutečně vyvolá dojem z intra druhého dílu hry NFS. Brašule zastaví vytuněnou káru, vraha udeří džentlmentsky rukavičkami přes tvář a stočí to k majáku na konci světa a já říkám: "To mi polej záda vyjetým olejem!" Více kýčovitou slátaninu asi sotva v tuto dobu pohledáte, ale ty honičky aut za to možná i stojí. (29.09.2014)

Od hráčů pro hráče. Přesněji od lidí, kteří se prezentují jako hráči videoher (protože je to marketingově výhodné) pro diváky, které tito lidé za hráče považují (mladí muži z chudších poměrů a bez vysokého vzdělání, snící o tom, že budou na své řidičské schopnosti lovit krásné ženy). Waughnův film je možná jednou z nejdůslednějších herních adaptací a tak více než jiné herní adaptace obnažuje limity snahy jít fanouškům předlohy maximálně vstříc. Zápletka je podružná a slouží především jako nerušivý (ale nezbytný) podklad pro akční situace. Tuctové dialogy, přehrávání, infantilní humor a schématické situace ovšem na velkém plátně vyznívají podstatně rušivěji než v herních cut-scenes (ačkoli funkce zůstává totožná – možnost dát odpočinout očím a uším). Otrocké přejímání určitých formálních postupů z videoher (extrémně zpomalené „eye candy“ bouračky) zase nutně působí jako klišé, neboť herní designeři s oblibou chodí pro inspiraci do kina. Tím, že věrně napodobuje špatné napodobeniny filmů – namísto toho, aby více čerpal třeba z citovaného Bullitta nebo dalších sedmdesátkových akcí (jejichž znalostí se režisér umí akorát chlubit) – se Need For Speed stává dvojitým destilátem, který nemá žádnou specifickou chuť. Nemyslím si ale, že by šlo o špatný film, protože zadání (eskapistická automobilová zábava) naplňuje uspokojivěji než například hůře soustředěný poslední díl Rychle a zběsile. V rámci akčních mužských melodramat, která z logiky žánru musí obsahovat nerealistické, emocemi nikoli rozumem podmíněné jednání a do krajnosti vytůrované akční momenty, se tomu fakt nedá moc vytknout. Pro mne šlo o příjemnou intelektuální relaxaci, na níž jsem ocenil, že nevyžaduje větší duševní námahu než hraní libovolného dílu série. 60% (10.03.2014)

Až překvapivě ambiciózní jízda, která alespoň občasného hráče nemůže vyloženě zklamat. K nejrůznějším kaskadérským vylomeninám sedí příběh o závodní pomstě jako poklice na kola a že to bude právě Need for Speed, kdo ze mě vydoluje i nějakou silnější emoci, to jsem nečekal ani v nejoptimističtějších snech. Když navíc funguje i dokonalá rivalská chemie Paul-Cooper, stačí jen sednout za volant a užít si pár typických lokací či záběrů jako vystřižených z vašeho oblíbeného dílu. S příjemně vybrnkaným soundtrackem Nathana Fursta bych se k finálnímu závodu nejradši přidal taky. (27.07.2014)

Od Need for Speed jsem raději neočekávala nic víc než čisté béčko s příchutí motorového oleje. O to více mne však překvapilo, když na mne v kině čekal pravý akční film se srdcem i duší. Pravda, prvních pár minut se trochu vleče (a vzhledem k tomu, že vůbec nesouvisí se zbytkem filmu bych se nebála je vystřihnout), poté ovšem nejedno divákovo srdce zaplesá nad zběsilou jízdou, ve kterou se snímek obrátí, a nejedno srdce nechá vzpomenout na ta teenagerská léta strávená právě nad dílem Electronic Arts, z něhož film přebírá nejen styl vyprávění, ale i několik podstatných pro hru typických prvků. Právě tyto elementy mne velmi mile překvapeny, a chápu, že "filmoví fajnšmekři" na ně zřejmě nebyli připraveni a ani o ně nestáli - z čehož vyplívá i zatím ne příliš chvalné hodnocení. Film sám o sobě působí jako plynulá akční videohra a to holt nemusí sedět všem. Ale jsem ráda, že NFS nekopíruje a ani se nesnaží kopírovat tolik omílané Rychle a zběsile. Pro mě film v tomto žánru jednoduše nemá konkurenci, a proto mu uděluji jednožných 100%! :) Klobouk dolů! (VIP premiéra Praha, 11. března 2014; 3D 4DX) (11.03.2014)

No, bitch! 130 minut (!) romantického tokání a upachtěných dialogů, mezi kterými probleskne několik fajnově vyhlížejících automobilových estrád? Nevím, jestli měl Scott Waugh někdy soudnost (jeho polodokumentární prvotina Act of Valor mě minula), ale tady jí rozhodně vykazuje naprosté minimum. Což zhruba dorovnává jeho kreativní myšlení, které spočívá v totálně bezmezné věrnosti hernímu materiálu. Need for Speed totiž doslova vypadá jako čím dál tím vyčpělejší předloha, která je zajímavá akorát ve chvílích, kdy mačkáte čudlíky na ovladači. Ten ale v kině jaksi nedostanete, takže smíte jen nevěřícně čučet na ten nejohranější příběh o pomstě, kterou vykonává banda přitroublých frajírků, od nichž by si Dominic Toretto nenechal opravit ani blatník. Nesympatické, nesmyslné (neplést s nerealistickým), s asi nejmimóznější rolí Michaela Keatona... vážně si raději pusťte tvůrci adorovaný Bullittův případ. (4/10) (10.03.2014)