Nástrahy veľkomesta

Jáchyme, hoď ho do stroje v italském provedení. I ten ztřeštěný humor je tu hodně podobný. Hlavní hrdina – vidlák z vidlákova – chce poznat život a tak po sérii rozhodnutích nastartuje svůj traktor a vypraví se do Milana. První objevování metropole, zamilování se do tamní městské krásky, návštěva fotbalového utkání…to jsou všechno scény, které mě tak rozesmály, že tenhle film si budu chtít pouštět opakovaně. (24.11.2022)

Vážení přátelé...tak jsem zkouknul po řadě let znovu tuto další kultovku našeho dětství a dojem naprosto stejný jako v případě Fantociho: Ftákovina až na půdu! Celkově o něco méně méně trapnější a dětinštější, ale i tak komedie opravdu jen pro malé děti. Takže platí totéž, co v případě Fantociho - zkouknout a uložit do trezoru... (10.11.2007)

"Typická" italská komedie, která se snaží svést na vlně Fantozziho úspěchu, chtělo by se říct. Není divu, že hlavní protagonista je Fantozzimu podobný. Pouze s tím rozdílem, že mu chybí Fantozziho přirozené kouzlo. Zatímco pouhý pohled na Fantozziho mi na tváři vyvolává úsměv, Artemio mě nechává klidným. Film má slušný rozjezd, kdy je alespoň vidět snaha o vtipy, i když nemůžu říct, že bych se u některého z nich moc zasmál. Připsal bych to na vrub Atremiovi, kterému to buranství nevěřím ani za mák, a přílišné vypočítavosti vtipů. Druhá část filmu se odehrává ve velkoměstě, kde hrdina potkává krásnou ženu (Mariu), do které se zamiluje a snaží se ji pochopitelně dostat. Jak bych to řekl... "she is out of his league" a navíc ho ignoruje, jak se dá. Artemio se snaží získat práci, ale vůbec se mu to nedaří. Stejně zoufale mu vychází i pokusy o upoutání pozornosti Marie, která ho stále bere jen jako kamaráda... až se s ním z ničeho nic vyspí. V této fázi filmu vtipné scénky ustupují do pozadí a do konce jsem se vlastně dodíval jen z dobré vůle. Všeho všudy tedy velmi slabá komedie s jednou až dvěma opravdu vtipnýma scénkama, které po půl hodině dochází dech. (26.07.2017)

radši si to nechám udělat u kluků v dílně :-)))))) Artemio to je prostě bourák,má asi nejmenší byt na světě,k tomu skvělej povoz hodící se do velkoměsta(traktor) a tučňáka ve skříni,kterej se ale bude stěhovat,páč majitel domu si pořídí kamínka....škoda jen že si nevzal s sebou do Říma i budíček z venkova :-) prostě klasika-100000000% (30.08.2010)

Od doby kdy jsem Nástrahy velkoměsta viděl uplynulo docela dost času a já si z filmu skoro nic nepamatoval. Proto jsem si ho toto pondělí pustil znovu. Dnes už lépe vím, co je typický italský humor v těchto odychových komedíích a i ten se zde projevuje v podobě některých dětínských gagů, které jsou ale možná až moc jednoduché a nedojdou k nějakému většímu vyponitování, které jsem tady v několiká scénách čekal (natáčení reklamy.) Na rozdíl od některých ostatních komentujích si ale nemyslím, že by filmu pomohla účast Paola Villaggia. Nic proti němu nemá, podle mě by z toho udělal jenom zbytečnou šaškárnu, naopak Pozzettův úsporný minimalistický výraz dobře některé  vtipy vyrovnává, jeho herectví je nenucené a hlavní postava je v jeho podání sympaťák, kterému člověk to štěstí přeje. Základ příběhu o vidlákovi, co se poprvé vydá do města je poměrně srandovní a i přes pár výše zmíněných hlušších  míst nakonec přijemný, páč se objeví i pár opravdu vtipných scén (slepec), humorné podání života na venkově, mini romantická zápletka a celé mi to tak nějak připomínalo lehkou pohádku ze současnosti. Která se ale dobře sleduje a jde o sympatickou podívanou. Takže si myslím, že Nástrahám můžu ty čtyři hvězdy s čistým srdcem ponechat. Stylovou scénu  prvního bloudění městem za zvůků elektronické hudby jsem si pustil i opakovaně. (07.10.2020)