Nástrahy veľkomesta

"Typická" italská komedie, která se snaží svést na vlně Fantozziho úspěchu, chtělo by se říct. Není divu, že hlavní protagonista je Fantozzimu podobný. Pouze s tím rozdílem, že mu chybí Fantozziho přirozené kouzlo. Zatímco pouhý pohled na Fantozziho mi na tváři vyvolává úsměv, Artemio mě nechává klidným. Film má slušný rozjezd, kdy je alespoň vidět snaha o vtipy, i když nemůžu říct, že bych se u některého z nich moc zasmál. Připsal bych to na vrub Atremiovi, kterému to buranství nevěřím ani za mák, a přílišné vypočítavosti vtipů. Druhá část filmu se odehrává ve velkoměstě, kde hrdina potkává krásnou ženu (Mariu), do které se zamiluje a snaží se ji pochopitelně dostat. Jak bych to řekl... "she is out of his league" a navíc ho ignoruje, jak se dá. Artemio se snaží získat práci, ale vůbec se mu to nedaří. Stejně zoufale mu vychází i pokusy o upoutání pozornosti Marie, která ho stále bere jen jako kamaráda... až se s ním z ničeho nic vyspí. V této fázi filmu vtipné scénky ustupují do pozadí a do konce jsem se vlastně dodíval jen z dobré vůle. Všeho všudy tedy velmi slabá komedie s jednou až dvěma opravdu vtipnýma scénkama, které po půl hodině dochází dech. (26.07.2017)

Artemio byl sympatický chlapík, takový nezkažený. Počítání vagónů u právě projíždějícího vlaku nemělo chybu. Takových parádních scén je plný film a nejsou v žádném případě trapné nebo dokonce absurdní. Všechno tu vyplývá ze situací, ve kterých se Artemio nachází. Je to velmi jednoduchý humor, který mi sedl přesně akorát. Konec je předvídatelný. Ale ono to vlastně ani jinak dopadnout nemohlo. (13.02.2012)

Docela mě překvapuje, jak jsou tyhle italský bláznivý komedie na čsfd všeobecně dost vysoko hodnocený. Já jsem film poprvé viděl až dneska, takže nebudu rozdávat hvězdičky z nostalgie. Jako nemůžu říct, že bych se u filmu nezasmál, ale poměr opravdu povedenejch vtipů a naopak trapnejch pokusů o vtip mi přišel docela vyrovnanej. Pro mě je to průměrná komedie a zdejší hodnocení 81% moc nechápu. (27.12.2012)

Nádherná bláznivá komedie, jejíž hlášky používáme ještě dnes. „Dneska se mi zdál delší.“ či „Při holení dejte nohy od sebe. To by mě zajímalo proč?“ Jsou geniální gagy. A přesto má v sobě tahle bláznovina i něco hlubšího, člověk se nejen tlemí, až padá ze sedačky, ale pohne jím lítost či doufá v opravdovou lásku postav. (12.09.2011)

Krásná vzpomínka ještě z dob socialistické České televize, kterou jsem si nedávno osvěžil. Koho by nerozesmály nesmrtelné hlášky jako: "Mám byt samý koutek", ""Kde jsi byl tak dlouho? - Byl jsem na druhé straně bytu" nebo "Při holení široce rozkročte nohy". Podle mě nejlepší smršť vtipu je nahuštěna do prvních asi 10-ti minut, zabírající jedno všední ráno od probuzení po odchod z domu hlavního hrdiny... (04.12.2008)