Hra peňazí

Má to opravdu výborný začátek, protože mě to bavilo hned a začalo to být i rychle napínavé, bohužel v polovině trochu to napětí opadá a ukecanost všech herců je nudná, ale pak se napětí opět zvedne a následuje vyvrcholení a konec, který jsem nečekala a který mě vážně rozesmutnil. Nicméně výkon Julie Roberts a George Clooneyho byl úžasný a bylo skvělé je vidět v jednom filmu. Děkuji Jodie! (27.11.2016)

I u nás měly tupé lopaty onehdy úžasnou možnost skvěle investovat. Ten dobrák se jmenoval Viky, od pohledu altruista a filantrop, a tak za ním zůstaly tisíce spokojených dicků. A že Viky dělal, co mohl, aby se ti intelektuální investoři, co mu nasypali kupónky, měli dobře! Kupoval jim imrvére tryskáče, stovky luxusních nemovitostí ve světových metropolích, drahé sportovní brka a dokonce i několik velkých továren. Jenže on takový dik, to je povahově pěkný zmrd, a tak ten blahoslavený investiční klubík začal nakonec Vikiho špinit a pomlouvat, že místo aby se o ně staral, tak zevluje a někde radši potají kope podzemní chodby. Což byla samozřejmě jen mrzká pomluva, protože ten skvělý člověk nikdy nedržel lopatu v ruce. Nakonec došlo až k tomu, že na něj šťastní majitelé desetinásobku poštvali orgán. Jenže on by takový orgán naštěstí nenašel ani vlastní koule, a proto stihl Viky sbalit před tou hroznou nespravedlností kramle. Ale jak už to na tom světě chodí, neskončil ten úžasný chlapík věru dobře! Ubožákovi zbyly jen oči pro pláč, jak teď musí z obýváku čumět na nějaké zkurvené moře na zaplivaném ostrově daleko, předaleko od své milované vlasti, živořit na rybích jikrách v nuzné chýši 43+4 s pouze pětikilometrovou ranvejí, po které se musí dennodenně plahočit nějakou plečkou od Martinova Ástna ke svému Lírdžetu, kde si člověk s alergií na telecí kůži a mahagon ani pořádně nepohoví. A o takové nepřející dičí svini je i tento film. Tu ale v tomto případě jistota desetinásobku rozparádila natolik, že naběhla na Žužu Žorže a skoro celou stopáž mu mává pistolí před držkou. Uot els? Inu, skoro nic. Je to ale překvapivě po Pissmejkrovi asi nejzábavnější nespreso, co Jirka dosud uvařil, skvěle zahrané a ta vyrachtaná feministická lesba s fretčím xichtem to režijně a dramaturgicky i vcelku vkusně vysufražetkovala. Jen je trochu škoda, že po výborné první polovině nedotáhli poměrně zdařilé memento toho, že každý, kdo někdy vyslovil slovo burza, opce nebo derivát, by měl pro blaho budoucích generací dávno viset vykuchaný na kandelábru, až do stejně stylového konečníku a závěrem se to zvrhlo v hloupý, patetický, žlutohnědý holyúdský maglajz. (15.06.2016)

Prvá polovica filmu navnadí, druhá vás uzemní. Film od strhujúceho thrilleru prechádza a nakoniec aj končí niekde v emocionálne. Myšlienka filmu sa mi veľmi nepáčila. Máme snáď fakt ľutovať ľudí, ktorí dobrovoľne investujú na burze a stratia tam peniaze? Sami predsa idú do toho rizika, že môžu prísť o všetko a to aj podvodom, pretože celá burza je len jeden podvod. To by sme mohli ľutovať aj gamblerov, lebo im nevyšli zápasy a nie všetky sú čisté. V tomto to na mňa teda nefungovalo. Ale dve tretiny filmu fungovali dobre, boli zaujímavé. "Vďaka" rozuzuleniu to však spadlo do priemeru. (02.09.2016)

Ze začátku mě film spíš nebavil,už to,jak bez emocí bylo to rádoby přepadení natočený,bylo dost na pohlavek.Navíc píčus ,co věřil na kecy baviče,a pak ho chtěl pod pistolí hnát k zodpovědnosti?Pak se ale film docela rozjel,a mě to začalo hodně bavit.Podle mě zručně natočený drama,na stoprocentně aktuální téma týhle zkurvený doby,a bejt tam vygradovanej konec,míň reálnej,šel bych na plnou palbu.Sedlo mi to až nevídaně.80%. (15.01.2017)

Sociálně-ekonomický výkřik hněvu, bohužel jen do tmy rychlého zapomnění. Jodie Foster pomoci „on-line“ vyprávění postupně utahuje thrillerové šrouby, úspěšně bourá některá očekávaná klišé (nákup Leeho akcií, vzbouřené hormony těhotné přítelkyně či vlažný dopad na občany u stolního fotbálku) a přitom nepokrytě brnká na feministickou strunu (ženské postavy jsou silné, rozhodné a emancipované, muži jen egoističtí, slabí a podlí). Jenže i přes to zběsile se stupňující tempo si nelze nevšimnout, jak je to celé bezobsažné a uhozené a teď nemyslím svět investičních makléřů a jejich naivních donátorů. Symbolem všeho budiž Clooneyho sebestředný moderátor, který se během hodiny nakazí lidstvím (zřejmě příznak stockholmského syndromu) a činí pak věci, kterým i přes Georgeovo sebevědomé herectví lze jen těžko uvěřit. No jo, tak zas za týden u dalšího dílu pořadu Money Monster a tentokrát s pětkrát větší sledovaností.. (30.06.2016)