Jsem fotogenický

Mnohí považujú - podľa mňa kultové - NÁSTRAHY VEĽKOMESTA za primitívnu komédiu. Tým všetkým by som vôbec neodporúčal pozerať túto snímku. Nie je to ani čistá komédia, ani tragikomédia, skôr bizarná a stopážou prepísknutá zlátanina plná nevtipných a nedotiahnutých gagov, plochých postáv, korunovaná asi zamýšľaným ironickým, ale vo výsledku podivným neoriginálnym záverom. Za jednu hviezdičku stoja iba výstavné kozy EDWIGE FENECHovej, ktorá si ich tu vyvenčí dosýtosti. (23.1.2010) (23.01.2010)

Komedie o tom, jak se se přestárlý mladík a povaleč z malého města Antonio Barozzi (Renato Pozzetto) rozhodne udělat velkou filmovou kariéru v Římě a později v Hollywoodu. A tak si najme vypočítavého agenta Armanda Pedrettiho (Aldo Maccione) a učí se herectví u Carlo Simoniho (Julien Guiomar), který preferuje mužskou společnost. Nabídne se mu možnost točit se slavným Mariem Monicellim a bláhově uvěří filmovému producentovi (Michel Galabru), se kterým náhodou uvázl ve výtahu. To vše ho dostává do více či méně zábavných situací. A nemůže chybět jednostraná zamilovanost do vypočítavé herečky Cinzii Pancaldi (půvabná Edwige Fenech). Má to velmi slibná místa. (31.12.2010)

V přední světové kinematografii mohou zaujmout filmy, o nichž ze říci, že jim k zařazení do těch prvořadých či nejlepších přece jen cosi schází. U FOTOGENICKÉHO je však tato okolnost vyvažována mimořádně zdařilým ponorem do vnitřního světa špičkových italských filmových umělců (Mario Monicelli, živý a ne "pouze" hrající Vittorio Gasman) i nesmlouvavou konfrontací iluzí a skutečnosti, kvality chtěné a skutečné. Smích, který tato komedie vyvolává, nejde sice vždy zcela od srdce, ale také není hraný, násilný a afektovaný. I italský regionální film má zkrátka také cizímu, neitalskému divákovi co sdělit. (18.02.2011)

Film o jednom naivním snu, přelétavosti hereček, roztržitosti režisérů a vyžírkovství filmových agentů. Záměrně neříkám komedie, spíš se jedná o takovou dost podivnou tragikomedii... Člověk se několikrát zasměje, ale ne tak často, jak by u tohoto žánru čekal. Pro mě ryzí průměr s několika světlejšími momenty. (23.02.2012)

Hned po projekci bych byl asi s hodnocením mnohem přísnější, ale tady jsem nakonec uzrál k smířlivějšímu názoru. V komediální rovině jsem se sice nedočkal prakticky ničeho, zasmál jsem se dvakrát, podruhé úplně poslednímu vtípku. Valná většina předem připravených akcí, čti gagů, stála za opravdu velmi starou belu a trošku mi připomněla Trošku, možná i proto ten prvotní odpor. Na druhou stranu jsem neměl vysoká očekávání a de facto se celou dobu těšil jen na vystoupení božské Edwige a ta mě pochopitelně svou erotickou etudou nezklamala, u jejího "sexu" s Antoniem jsem se pak smál poprvé. Příběh trochu neschopného prosťáčka, tedy typická Pozzettova role, ale nakonec vezme vlastně za srdce. První výraznější úder jsem dostal při vzteklé a vlastně zoufalé snaze Antonia udržet si důstojnost, když je označen za blbce a celý ten příběh o zneužívaném dobrákovi, neschopnosti překročit vlastní stín, marnosti a předurčeném osudu dostává s posledním zatroubením parníku na moři hořkou tečku a za to nakonec čtyřmi klapkami klapnu. A taky za kozy Edwige, pochopitelně. (20.03.2021)