Veronika se rozhodla zemřít

Film od režisérky Emily Young je nedozretá a málo nápaditá storyline o Veronike, idúca viac po povrchu ako do hĺbky, s Coelhom má rovnaký akurát tak názov a knižná dejová predloha je len orietačne zachovaná. V prvom rade som čakala nátresk emócií, úvod celkom snubne divácky nažhavil a ja som očakávala emocionálny vrchol, gro celého snímku mal byť priam magický mimozmyslový zážitok...no niečo ako emocionálny boom som nedostala ani v najdôležitejšej časti - "prerode" Veroniky, zlomu v myslení, cítení, náhľadu na život...scéna pri klavíri bola "decentná", cudná a zahraná nie prežitá, čím nevydolovala zo mňa ani jednu emóciu...Režisérka tak stvorila priemerne seriózne hollywoodske drama. (19.01.2010)

Veronika sa rozhodla zomrieť nie je zo začiatku ničím výnimočný príbeh. Rovnako ako jeho knižná predloha aj on pokryvkáva v stupňovaní deja a niektoré podnetné a pekné myšlienky a celkový dokonalý obraz bláznovstva, ktorý je tu vytvorený, tak upadá do veľmi zvláštnej polohy práve vďaka tomu, že sa dej nestupňuje tak ako si to príbeh vyžaduje. Možno práve to robí knihy Paula Coelha také iné a čítané. Lenže ani jedna neprekoná lyrickosť Alchymistu. Veronika sa rozhodla zomrieť nemohla dopadnúť vo filmovej podobe lepšie. Emily Young s neskrývanou precíznosťou a detailnosťou vytvára sondu do hĺbín duše obyvateľov blázinca Villet. Film sprevádza krásna hudba, ktorá ako keby presviedčala diváka, že sa pozerá na niečo výnimočné a skutočné. Sarah Michelle Gellar má veľa svetlých momentov - hlavne ten s klavírom bol asi najsilnejším momentom celého filmu. Potom si to trocha kazí, neustálym chodením, pri zvláštnom čľapote šľapiek, ktorý ju sprevádza všade kam sa pohne. Najvýraznejšou postavou je Tucker, ktorého tichý prejav, je tak dokonale minimalistický a až na záver, kde mu ten plač neverím, hrá dokonale. Všetkých ale hravo strčí do vrecka Thewlis, ktorý nemá ani jednu prázdnu scénu a ako doktor Igor je dokonalý. Film aj napriek tomu, že je pekný a rozhodne vo vás niečo zanechá si nezaslúži plný počet - už len kvôli Gellarovej, ktorá nie všetky scény zvládla ako mala a kvôli zmene prostredia, zo Slovinska na USA. Pre mňa je to rovnako zlé ako keby sa Harry Potter odohrával v Japonsku. (19.02.2010)

Hmm. Knihu som zhltla, stála fakt za to. Samozrejme filmové spracovanie (ešte k tomu so Sarah) som si na porovnanie nemohla nechať ujsť. Klasická Amerika. Všetko si prehodí do svojho prostredia - pôvodný Villete v Slovinsku sa nám ocitol pozdĺž rieky Hudson. Kopec mrakodrapov na začiatku to jasne naznačil. Takýchto postrehov, ktoré boli pozmenené (vrátane mien Claire = Zedka, Dr. Igor = Dr. Alex Blake) od Coelhovej slovinskej predlohy Veroniky bolo viac. Kniha je predsa vždy len kniha. Ale tu hodnotíme film takže k tomu: vzhľadom na to, že som pointu vedela, tak som len s chuťou pozerala výrazy prekvapenia na sestrinej tvári. Mňa nič neprekvapilo. Skorej mi tam vadili/chýbali určité veci. Aj moje predstavy boli konieckoncov trošililinku iné. Takže filmovo to bol taký priemer. Nič to vo mne nezanechalo. Žiadne slzy, smútok, nadšenie. Knihu som práve naopak precítila do každého detailu. (04.04.2012)

Veronika se rozhodla zemřít je psychologické drama, v němž je nastaveno zrcadlo nechuti, resp. chuti do života. Scény jsou skvěle zaranžované a podbarvené vynikající hudbou, což jim dodává větší hloubku. Samotné ztvárnění sebevraždy je velmi dobře vylíčené a působí opravdu sugestivně, na čemž má opět obrovský podíl písnička hrající na pozadí. Rozuzlení je skvělé, chvílemi jsem jej očekával, ale tvůrci si s divákem pěkně pohráli, tudíž jsem nakonec od své domněnky upustil. Veronika Decides to Die je působivý a povedený snímek, který hodnotím slabšími, avšak zaslouženými 4*. Myslím, že hodně lidí občas pociťovalo stejné pocity, o nichž Veronika na začátku hovoří, mnozí z nich jistě i přemýšleli o sebevraždě a chtěli umřít, ale jakmile by se dozvěděli, že opravdu umírají, přepadla by je neskutečná chuť žít. (17.11.2010)

Fúúú, kdyby si po tom úvodním tříminutovém monologu hlavní hrdinka prohnala hlavou kulku a film skončil, byl by to naprosto geniální kraťas. Ono to ale pokračuje dál s nějvětším (ale přežitelným) negativem - je to hrozně předvídatelné, čitelné a nepřekvapivé. Opravdu, nic, co se v tom filmu stalo mě nepřekvapilo a nedá se říci, že bych to nečekal. Mám filmy z blázinců rád, protože v nich vystupují netypičtí lidé, trochu odlišní od té masy, kterou potkáváte v běžném životě. A tady jsou lidi zajímaví. Do filmu jsem šel, aniž bych věděl, o co jde, hlavně proto, že jsem chtěl vidět "starší" Sarah Michelle Gellar (a zjistil jsem, že bych ji chtěl vídat ve filmech více, protože její starší verze mi sedí a je sympatická mnohem více, než její mladické role). Trochu mě mrzí, že byla ve filmu jediná, které scénář a příběh prakticky vůbec neumožnil hrát. Ona tam jen byla, jen jako velké obří zrcadlo, od nějž se odrážely ostatní postavy, v rámci možností a předložených témat zajímavé a herecky alespoň nějak průbojné. Ten konec mě vyloženě zprudil. (03.04.2017)