Veronika se rozhodla zemřít

Film od režisérky Emily Young je nedozretá a málo nápaditá storyline o Veronike, idúca viac po povrchu ako do hĺbky, s Coelhom má rovnaký akurát tak názov a knižná dejová predloha je len orietačne zachovaná. V prvom rade som čakala nátresk emócií, úvod celkom snubne divácky nažhavil a ja som očakávala emocionálny vrchol, gro celého snímku mal byť priam magický mimozmyslový zážitok...no niečo ako emocionálny boom som nedostala ani v najdôležitejšej časti - "prerode" Veroniky, zlomu v myslení, cítení, náhľadu na život...scéna pri klavíri bola "decentná", cudná a zahraná nie prežitá, čím nevydolovala zo mňa ani jednu emóciu...Režisérka tak stvorila priemerne seriózne hollywoodske drama. (19.01.2010)

Hmm. Knihu som zhltla, stála fakt za to. Samozrejme filmové spracovanie (ešte k tomu so Sarah) som si na porovnanie nemohla nechať ujsť. Klasická Amerika. Všetko si prehodí do svojho prostredia - pôvodný Villete v Slovinsku sa nám ocitol pozdĺž rieky Hudson. Kopec mrakodrapov na začiatku to jasne naznačil. Takýchto postrehov, ktoré boli pozmenené (vrátane mien Claire = Zedka, Dr. Igor = Dr. Alex Blake) od Coelhovej slovinskej predlohy Veroniky bolo viac. Kniha je predsa vždy len kniha. Ale tu hodnotíme film takže k tomu: vzhľadom na to, že som pointu vedela, tak som len s chuťou pozerala výrazy prekvapenia na sestrinej tvári. Mňa nič neprekvapilo. Skorej mi tam vadili/chýbali určité veci. Aj moje predstavy boli konieckoncov trošililinku iné. Takže filmovo to bol taký priemer. Nič to vo mne nezanechalo. Žiadne slzy, smútok, nadšenie. Knihu som práve naopak precítila do každého detailu. (04.04.2012)

Popravdě jsem zprvu netušil, co mohu od tohoto filmu čekat. Nejdřív se to celé tvářilo jako neskutečné drama, pak jsem si říkal, že by se to mohlo zvrhnout v "Klepání na nebeskou bránu" a nakonec to přešlo v americký sen s "nečekanými" slzami štěstí ve tváři. Je to celé o vůli žít a o hodnotě života jako takového, ačkoliv je nám celá myšlenka předkládána trochu zvláštně. Nicméně je to hezký příběh a ve skutečnosti není zas tak morbidní a depresivní, jak napovídá název, i když jisté chvíle jsou v něm pravda skličující. Herecké výkony moc hodnotit nejde. Dialogů tam moc není a většinu času vyplňují dojmy a vjemy. Pocity zachycené obrazem. Většina lidí by zkrátka řekla, že to byla nuda a v podstatě se tam nic nedělo. Naštěstí nepatřím do většiny a hodnotím celkově toto dílko kladně, i když jsem od něj čekal trochu něco jiného. 75% (07.02.2011)

Čula jsem, že se mi dostane nějakého hlubokého poselství (a to jsem ještě ani netušila, že autorem knižní předlohy je Paulo Coelho). Civím na plátno, kde se jakási pesimistická naivka snaží zlikvidovat svou tělesnou schránku (a snad i ducha) a říkám si Ha, tak tady se někdo určitě nechá s chápavým přihmouřením oka dospět. Ve slepé víře (jsem přece v Aeru) doufám ve střídmou soudnost tvůrců. Já naiva! A ne, nemyslím si, že tento povzdech je výsledkem působení umně narafičeného magnetu na zapojení diváka do děje. Nechci některé mé masochistické následovníky připravit o zážitek vypočítáváním konkrétních okolností (zahrnujících déšť, klavír a Sarah Michelle Gellar), přejdu proto rovnou k podstatě této habaďůry. To, co na plátně vidíte, není žádnou pravou cestou "ke kvalitnějšímu bytí", jak se příběh tváří. Hrdinka leze pořád do stejný pasti, jen si k ní skrz džungli klišé prosekává jiný dveře. Pokud budeme brát autorův přístup vážně (dojdeme nutně k parodii), nechápu, že před filmem neběží noticka ministerstva zdravotnictví Tento film propaguje sebevraždy. A páterovi Jonesovi došly sirky?? ___ Děkuji type_B za stržení potlesku po filmu. ___ Aero Naslepo, 21. 9. 2010. (25.09.2010)

Úvod filmu je naprosto ohromující, tíživá ale strhující atmosféra, skvělá hudba, perfektní Sarah. Ovšem v momentě kdy se děj přesune do léčebny se tempo i hloubka filmu začnou ztácet, až se ztratí úplně. Konec je velmi předvídatelný a plný klišé. Když se dá dohromady brilantní první část filmu a slabý závěr, vznikne lepší průměr, kterým také Veroniku hodnotím. (15.06.2014)