Veronika se rozhodla zemřít

Hmm. Knihu som zhltla, stála fakt za to. Samozrejme filmové spracovanie (ešte k tomu so Sarah) som si na porovnanie nemohla nechať ujsť. Klasická Amerika. Všetko si prehodí do svojho prostredia - pôvodný Villete v Slovinsku sa nám ocitol pozdĺž rieky Hudson. Kopec mrakodrapov na začiatku to jasne naznačil. Takýchto postrehov, ktoré boli pozmenené (vrátane mien Claire = Zedka, Dr. Igor = Dr. Alex Blake) od Coelhovej slovinskej predlohy Veroniky bolo viac. Kniha je predsa vždy len kniha. Ale tu hodnotíme film takže k tomu: vzhľadom na to, že som pointu vedela, tak som len s chuťou pozerala výrazy prekvapenia na sestrinej tvári. Mňa nič neprekvapilo. Skorej mi tam vadili/chýbali určité veci. Aj moje predstavy boli konieckoncov trošililinku iné. Takže filmovo to bol taký priemer. Nič to vo mne nezanechalo. Žiadne slzy, smútok, nadšenie. Knihu som práve naopak precítila do každého detailu. (04.04.2012)

Má-li člověk pocit, že není všechno oukej, že víc kouká z okna a zírá na stromy, než sleduje sled událostí, přemýšlí víc, než je zdrávo a uzavírá se na záklopku, pak musí zákonitě přijít sesypání se. A nemusím bejt obrněnej transportér. Veronika byla setsakramentský tintítko a tíha svědomí tak heavy, že proskočila sama sebou a ocitla se v baráku s diagnózou Smrti, v žabkách, s klavírem a jedinou otázkou: Má to cenu? A já říkám, že má, protože určuje-li život náhoda, pak bylo úplně bombový, že mi hodil tenhle film do klína zrovinka v čase, kdy jsem to nejvíc potřeboval a solidně mi nafackoval. Jsem zvědavej, jak dlouho mi to vydrží :) Mazal tov! (18.09.2010)

Popravdě jsem zprvu netušil, co mohu od tohoto filmu čekat. Nejdřív se to celé tvářilo jako neskutečné drama, pak jsem si říkal, že by se to mohlo zvrhnout v "Klepání na nebeskou bránu" a nakonec to přešlo v americký sen s "nečekanými" slzami štěstí ve tváři. Je to celé o vůli žít a o hodnotě života jako takového, ačkoliv je nám celá myšlenka předkládána trochu zvláštně. Nicméně je to hezký příběh a ve skutečnosti není zas tak morbidní a depresivní, jak napovídá název, i když jisté chvíle jsou v něm pravda skličující. Herecké výkony moc hodnotit nejde. Dialogů tam moc není a většinu času vyplňují dojmy a vjemy. Pocity zachycené obrazem. Většina lidí by zkrátka řekla, že to byla nuda a v podstatě se tam nic nedělo. Naštěstí nepatřím do většiny a hodnotím celkově toto dílko kladně, i když jsem od něj čekal trochu něco jiného. 75% (07.02.2011)

Obsahuje SPOILERY. Čas od času takhle kamarádům řeknu: "Ty, hele, ztratil jsem to CDčko, cos mi půjčil," a pak v zápětí: "Ale ne, dělám si srandu." Oni mi pak nadávají. Když to dělá Hollywood a trvá mu to hodinu a půl, než přizná barvu, je to snad hodno obdivu? Zvláště, když to prokládá mudrováním, které jako by opsal z knih finančně zajištěných poslů pozitivního myšlení? Taková sladkobolnost třímající v ruce peněženku... Ne, ne, ne a ne. Já na tyhle eskapády pomatených, normálních lidiček nevěřím. A to jsem ještě nezmínil, že film trpí neduhem mnoha adaptací - trčícími kusy původního díla, která již nezapadají, nic neříkají, jen matou, otravují a zdržují. Co sem patří? Třebas většina chovanců ústavu, motiv rozehraný kolem Veroničina "dopisu na rozloučenou" či doktorův citový život. Veronika prožila posledních pár dnů svého života naplno, Subjektiv poslední hodinu a půl naprázdno. On se ale zabíjet nehodlá... Přijdou i dobré filmy. (18.01.2010)

Zhruba hodinu mě film moc bavil, už ten úvodní monolog hlavní hrdinky, který přesně pojemnoval její pocity a důvody pro onen čin, byl tak nádherně ukrutně pravdivý (jakkoliv si toto slovní spojení odporuje). Pak snímek pomalu začal ztrácet šťávu a hlavně se pozvolna ubíral jiným směrem než bych si asi přál. A od útěku to už byla taková pohádka, na kterou ne že bych věřit nechtěl, ale prostě nevěřím (alespoň, že Veronika neznala "pravdu", pak by se vědomě stala obětí klišé, o kterém mluvila v úvodu...na což ale nespíš časem stejně došlo). Původně jsem během filmu přemýšlel, že některé scény mi nepříjdou moc uvěřitelné vzhledem ke zdravotnímu stavu hlavní hrdinky, avšak závěr mi většinu těchto úvah vzal a zbyla jen divná scéna u klavíru (pro někoho možná magická či vzrušující) a nikým nepozorovaný únik. Velkým kladem snímku jsou kromě hudby a kamery herecké výkony Sarah Michelle Gellar a Davida Thewlise, no a v neposlední řadě dobře napsaná postava Veroniky (které jsem dost rozuměl). Za začátek bych dal z fleku 5*, ty se bohužel v průběhu vyprávění trošku rozmělnily a na konci z nich zbyly slabší 4* (netvrdím, že jsou zcela objektivní a řada hodnotících si 1* možná ubere, ale pro mě osobně tenhle film na průměr není). (09.12.2011)