Hanussen

Hanussen je dalším skvostem meďarského režíséra Szabóa. Oproti americkým historickým filmům se zde nejede ve velkoleposti, ale autenticita je zajišťěna citem pro detail. Jednotlivé dialogy neslouží pouze jako manitnely v nichž se pohybuje a rozvíjí příběh, ale popisují dobu se téměř stejným efektem jako sociologické studie. Samotný Hanussenův osud je pak dosti děsivý. Nemůžu se neptat, proč zůstal, když musel vědět? Depresivní závěr... (15.01.2008)

životní příběh o slavném iluzionistovi mi nepřišel moc záživný. Režisérské pojetí bylo hodně strohé, nenápadité a křečovité a nevybočovalo z kolejí filmů té doby od velkých režisérů. Sice jsem vydržel až do konce, ale neužil jsem si to až tak a vysledné slabší tři hvězdy o mé náladě vypovídají dostatečně. Prostě film není zase špatný, ale nedokázal zakrýt patos, který z něho čišel. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (28.12.2012)

Hanussen pojednáva jasnovideckú víziu globálnej katastrofy hneď niekoľkými spôsobmi. My, priemerne znalí z historických prameňov máme možnosť detailne nazrieť k spoločenským pomerom, aké predchádzali činom národa osvieteného démonom. V tomto smere je Brandauer podobne hypnotickým a podobne nebezpečným, napohľad šarmantným džentlmenom s nevyspytateľnými sklonmi ako R. Hrušinský v Spalovačovi. Myslené nebezpečne kladným. Formálne hľadisko je priezračne hmlisté : denným svetlom, skleslou krivkou občianskej náladovosti, predkrízových pomerov a luciferskými fígľami jednoduchých predpovedí. Všimnite si očný kontakt v dialógoch, Szabó v nich dokázal poňať problematiku naozaj verne, bez dákych jednoduchých návodov, ktoré by okolie vzhľadom k diferenciálne inému sebaurčeniu tak veľmi potrebovalo. (16.03.2015)

Dramaturgom filmov vysielaných na kanáli ČT2 patrí vďaka, okrem iného aj preto, že uviedli na obrazovky neformálnu trilógiu Istvána Szabóa. Dnes som si pozrel Hanussena, čaká ma ešte Plukovník Redl. Hanussen má dosť styčných bodov s Mefistom a napriek tomu účinkuje na diváka slabšie. Dialógy neohúria, lebo sú podriadené deju a jasnovidec je predsa len umelec iného kalibru ako divadelník. Opätovne som si vychutnal zrelé herectvo Klausa Mariu Brandauera i realistické dobové reálie, ale opätovne, a v omnoho väčšej miere mi prekážalo také sústredenie sa na hlavnú postavu, že na dejinné pohyby ostalo príliš málo priestoru. (30.11.2012)

Je zajímavé, že zatímco skutečný Hanussen byl nepochybně bezpáteřný konformista, který nejspíš aktivně pomáhal Hitlerovi, ten Istvánův vlastně nic takového není. Je jen člověkem, který využívá svůj talent a ačkoliv je jasnovidec, tragicky selhává v odhadnutí dopadu vlastních činů. Jistě jde také o prospěcháře, ale oproti Mefistovi nebo Redlovi se aktivně neúčastní a vlastně není jasné, jaké jeho ambice jsou. Opět na rozdíl od skutečného Hanussena, jehož ambice v rámci nacistického státu byly jasné. Poslední díl volné trilogie je pro mě nejhůř dešifrovatelný, tudíž nejzajímavější. (01.05.2013)