Ľadové kráľovstvo

"Ráda sněhuláky stavíš," proboha proč? Sněhuláci jsou trapně bílí, neforemní, jak spoluobčani stižení monstrózní obezitou, studení a kradou králíkům mrkev. Příběh dvou sester dává tušit, že Čechov to s Třemi sestrami přehnal, už narvat do děje smysluplně dvě je vcelku facha, která se tu ne až tak zadařila, ale pral to čert, hlavně že tam máme sněhuláka. Pokud máme rádi sněhuláky, což já rozhodně nemám. Nenávidím všechno, co je spojeno se zimou. Ten bílý hnus mě traumatizuje i z pohledu ze slunečného dne, kdy jsem tento horor sledovala z tepla a bezpečí vlastní postele obklopená velbloudy (plyšovými, ale na sledování studených filmů doporučuju, dodává to pocit tepla, já tedy mám plyšové velbloudy v posteli pořád, ale já mám taky obsesivní poruchu a fixaci na velbloudy), nenávidím sněhuláky, zejména pokud blbě žvaní. Pokud někdo blbě žvaní, nemusí být sněhulák, aby mě štval, ale pokud někdo blbě žvaní a JEŠTĚ KE VŠEMU JE SNĚHULÁK! štve mě dvojnásob. A teď si zkuste tipnout, kdo je jednou z hlavních postav téhle pohádky. Ne, trpaslíci ani obryně Stáňa to nejsou. Vážně je to ten trapný užvaněný sněhulák. Nestačí, že tam je. Nemůže se jen mihnout. On se tam prožvaní celým dějem! Možná trochu moc mluvím o sněhulákovi, ale on tam je prostě moc a ještě o kousek víc. Pořád. A mluví. Pořád. Oproti tomu sob je miloučký. Příběh opravdové lásky, o kterou tam jde (a ne, že bych měla výhrady proti meldování toho, že rodinné vztahy jsou důležité a láska v jakékoliv podobě taky, třeba dobré milovat svou vlast a takové ty věci) trochu paroduje Kouzelnou romanci, která už sama o sobě je parodií. Princezny měly fajn šaty, rozhodně začnu pracovat na tom pořídit si aspoň jedny s ledovou vlečkou, byl tam parádní sob a celkově to působilo mile, ale trestuhodně o ničem. Takže hvězda za soba a zbytek za tu uvědomělou sourozeneckou lásku (sice tady není patrné, jak a kde mohla vzniknout, sestry spolu od svých asi osmi let nemluvily, ale je to sakra důležité pro život) a krásné šaty obou princezen. Byla bych ráda, kdybych mohla hodit hvězdu za film jako takový, nebo u muzikálu za hudbu, což by se dalo očekávat, ale v tomhle případě jsem byla nucena tyhle dvě hvězdy hodit do kanálu. (27.05.2014)

Vtipná, sympatická, milá a do jisté míry překvapivá pohádka, které byste mohli vytknout nějaké ty věci, ale pak zjistíte, že si pobrukujete "Let It Go" a nemůžete tu písničku nějaký ten den dostat z hlavy. V té chvíli si uvědomíte, že Frozen bude kultem. To, co se nepovedlo pohádce Tangled, to se mnohonásobně povedlo tomuto filmu. A zaslouženě. 95 %. (02.05.2014)

Disneyho stratégia vrátiť sa späť ku koreňom žne značné úspechy a diváci to vedia patrične (d)oceniť. Je cítiť precízny, až puntičkársky prístup tvorcov ku každému pixelu v tomto neskutočne príjemnom animáku. Od výberu hudby, cez grafické spracovanie až po veľmi chytľavý príbeh, všetkému je kladená najvyššia priorita a je to cítiť. Miestami sa možno až príliš tlačí na pílu, občas je humor a dojemnosť príbehu silená, ale to bol len môj chvíľkový pocit počas dvoch-troch scén. 80%. (24.07.2014)

Moc písniček (i když povedených), děj lehce dementní (i když ani zdaleka ne tak jak popisuje Fuka) a málo zábavy pro odrostlejší. Frozen občas vystrčí růžky a především díky Kristoffovi (Flynn Rychlík) a jeho sobovi (Maximus) připomene, že tohle mělo a mohlo být druhé Na vlásku, ale většinu děje na tuhle "klasiku" nemá ani omylem. 3,5* (08.12.2013)

Tak Ledové království se mi líbilo víc, než bych kdy čekala. Normálně mě to dostalo takovým tím krásným způsobem. Už Na vlásku si mě získal především tím návratem ke klasickým pohádkám, na kterých jsem vyrostla. Film mě na těch 102 minut dokonale dokázal vytrhnout od všeho a vrátit do dětských let. Za to moc děkuji. (24.02.2014)