Chlapec vo svete príšer

Fakt, že nikdo nevidí, že ve světě příšer je minimálně jedno další lidské dítě, které na sobě nosí mrtvého občana světa příšer, mi svou hloupostí připomnělo Pokémony, v nichž Rakeťáci dokázali skrýt svou identitu s podobně nepochopitelným umem. Takové drobnosti trochu kazí požitek ze scenáristické hry 'kdo koho vlastně učí'. (25.08.2016)

Bakemono no ko má určitě docela dost nedostatků, je to až moc dlouhé, místy nelogické a závěr je tak nějak hektický se spoustou CGI bordelu, že se v něm celé poselství o tom, že každý člověk má v sobě temnotu, s kterou musí bojovat, tak nějak ztrácí... Na druhou stranu je to zajímavý a příjemný příběh s pěknou animací, povedenou hudbou a vcelku sympatickými charaktery na který se mi dobře dívalo a který mě celé dvě třetiny hodně bavil (o podle mě nepříliš povedeném konci jsem se už zmínil, ještě přidám, že byl až přehnaně sluníčkový, což se mi tam po tom všem tak nějak nehodilo). Takže když si to shrnu tak mě Mamoru Hosoda v podstatě příliš nezklamal, ale proti Vlčím dětem to bylo málo hluboké, proti Letní válce méně vtipné a proti Dívce, která proskočila časem méně zajímavé. Zatím asi nejslabší film pana Hosody za posledních 10 let, ale i tak je to u mě nadprůměrné dílo. 6,7/10 (13.03.2016)

Film je jednoznačně Hosodův, páchne po něm v každém záběru. Je sice fakt, že některé scény mi přišly nadbytečné, ale i tak jsem si film užila. Na začátku trochu trvalo, než jsem se do toho vžila, ale postupem času jsem si na všechny zvykla a nechala se jimi „oslňovat“. Přestože mi přišlo, že některá směřování příběhu a příchod některých postav tam byl čistě účelový, tak jsem si říkala, že je to jen pohádka čili takové mechanismy jsou v pořádku. Vlastně to není nic víc než kouzelná pohádka o mluvících zvířatech, bajka (?), která má samozřejmě poučení. Nic mimořádného. Ale mně se líbilo. Slabší 4*. (19.03.2016)

Tímto filmem Hosoda definitivně potvrdil, že pokud jde o zpracování tématu hledání sama sebe v období dospívání a vztahu mezi dospívajícími dětmi a rodiči, nemá na poli anime momentálně konkurenci. Aneb co mohl být svého času Spike Jonze, ale nebyl. Útěky před realitou, v níž se hrdina cítí být vyvržen společností a jejími nároky, do fantaskního světa, kde je sice cizorodým elementem, ale právě díky své odlišnosti je přijímán. Příběh o zrání a výchově, kdy dospělí vychovávají děti, ale přitom jsou sami vychováváni dětmi. Příběh o odloučení, shledání, odpuštění a dalších důležitých lidských hodnotách. Závěr mohl být možná o něco kratší, přesto tím však film neztratil nic ze svého kouzla. Kresba, animace i hudba tradičně vynikající, jak je u Hosody zvykem. Co víc si přát? (03.05.2021)

Když Ghibli vytvoří nové dílo, které postavami připomíná minulá díla Ghibli, tak nějak mi to nevadí. Spíše naopak. Zde však vidím prakticky totožný design postav jako z Ookami kodomo no Ame to Yuki nebo Toki wo Kakeru Shoujo... Na to si však člověk zvykne. Je mu představen vcelku zajímavý začátek osamoceného potomka, který začne zábavnou formou inklinovat k životu s odlišnou rasou, než jsou lidé. Rasou, která v sobě nechová zlo (krásná pointa pak na konci). Okolo poloviny se však film přehoupne na o 8 let později a přesně v tuto chvíli to začne ztrácet šťávu. Jednostranné zalíbení, hrdina si drží svůj postoj ke světu jen kvůli tomu, že se tak choval na začátku, objeven záporáka, ... Všechno začne být takové divně přehnané a je to škoda. O zakončení ani nemluvě, velké zklamání. Dobrá idea, urputně trestuhodné zpracování. Závěrem musím zmínit hudbu, ta byla velmi hezká. Ale pokud bych něco doporučil, radši shlédněte výše zmíněné jeho předchozí 2 filmy. Obzvláště Ookami kodomo patří k mým šíleně oblíbeným pohodovkám ke klidnému večeru nebo i jako předvedení "co je to anime" osobám, kteří ještě žádné neviděli. Silný začátek, slabý konec: 55% (13.03.2016)