Návrat idiota

Námět, ze kterého šlo vytřískat daleko víc, navíc výběr herců neodpovídá požadovanému věku náctiletých. Režijně ale samozřejmě vynikající. --- Druhý film režiséra Saši Gedeona je variací na Dostojevského Idiota – tedy prosťáčka, který vpadne do určité situace, kdy lidé mezi sebou nemluví upřímně, a rozetne tyto vztahy právě svou upřímností a dotazy přímo k věci. --- Ale stejně mi ty lidi přijdou všichni hrozně nedůvěryhodní. (24.09.2010)

Hodně vtipné stejně jako smutné (zábavné, hořké, zároveň silně emotivní a přitom citově nevydírající), navíc se filmu daří velmi volně přecházet od směšných scén k vážným, nedrhne to. Bohaté na dokonale absurdní dialogy, zlomyslně trapné situace (vládne silvestrovský oběd) a s každou další projekcí oceňuju ten sociálně-kritický přesah. Dále se snímek může spolehnout na nádhernou a skvěle padnoucí hudbu (titulní znělku bych mohl poslouchat pořád dokola), a nad tím vším drží ochrannou ruku naprosto perfektní, bezkonkurenční a odzbrojující Pavel Liška. A po třetím zhlédnutí definitivně zvyšuju na 5*, Návrat idiota se mi zkrátka dostal pod kůži. „Trochu magor, že jo?“ – „Noo, promiňte“. (03.09.2013)

Jedna z mála příležitostí, při které si lze ověřit, že při dostatečně nápaditém a na úrovni zpracovaném scénáři, který režie ještě dále rozvine a povznese, může vzniknout film, který dá vzpomenout na nejlepší chvíle formování generace tvůrců šedesátých let. Ještě větším potěšením je výběr a kvalita výkonů herců nejmladší generace. Nelítostná konfrontace relativního rozhraní mezi psychickou normalitou a nenormalitou za ne normálních poměrů znesnadňuje jejich rozlišení. Děj položený do několika dnů kolem vánočních svátků a Nového roku postihuje mělkost charakterů, nestálost a povrchnost jejich citů a naznačuje východisko z tohoto marasmu na vývoji citů a názorů těch nejméně uspořádaných. Podobenství doby, která je opravdu až nezdravě vymknuta z kloubů a v níž nejblíž k lidství mají ti, kteří mu mají být ve své nesporné zmatenosti a neurčitosti nejvíce vzdáleni, zachycuje Gedeon s až překvapivou zralostí a jistotou. Pavel Liška hned při svém debutu dosáhl na vrcholnou úroveň; od té doby čeká na příležitost, která by ho k tomuto vrcholu alespoň přiblížila. Souhlasím s těmi, kteří považují toto dílo za zvlášť vysoko položenou laťku, na kterou se v české polistopadové a poprosincové produkci hned tak nedosáhne. Výčet nečetných výjimek, které na tuto úroveň dokázaly dosáhnout, toto pravidlo jednoznačně potvrzuje. (08.06.2008)

Oťukávanie vonkajšieho sveta po prepustení z liečebne je zaujímavý námet. Pravidelný režim, elektrické šoky a lieky v určenú hodinu podávané sestričkami nahrádza utrieďovanie si dojmov zo vzťahových prepletencov dvoch súrodeneckých dvojíc. Snaha pomôcť a neuškodiť nikomu, zvedavé obzeranie doteraz nepoznaného, sny z desivej (liečiacej?) minulosti . Toto všetko sa obracia proti hlavnej postave (bitka, nevpustenie do domu, vyhadzov z tanečného venčeku). Raz darmo, inakosť spôsobuje veľmi ostražité a nepriateľské reakcie. Nezapadajúci do stáda musí na vlastnej koži pocítiť svoju neprijateľnosť väčšinou. K pochopeniu a zmiereniu niekedy stačí len úprimné načúvanie. Celkový dojem z netradičného filmu pokazilo rozvláčnejšie spracovanie s niekoľkými hluchými miestami. (28.10.2004)

Na film jsem se těšila. Ne, že by mě přímo nadchnul, ale rozhodně se mi líbil! Všichni herci byli dokonalí. Počínaje Aňou, Táňou, ale i oběma Jirky... a konče samozřejmě u Pavla Lišky, ten byl totiž doslova dokonalý! Svou postavu zahrál tak věrohodně, že od té doby je zaškatulkován jako idiot. Příběh je spletitý, možná se v něm při troše nepozornosti můžete ztratit. Ale jako film je to moc hezký, postava Františka je tak nějak krásně čistá a neposkvrněná, zatímco ostatní mají plno problémů a zkušeností... Zkrátka hezký obrázek o životě. (18.06.2013)