Temný prípad - Série 3

Třetí Temný případ nabízí velice zajímavý tým detektivů odehraný špičkovými Mahershalou Alim a Stephenem Dorffem, opírá se o prvotřídní produkční hodnoty a musím vypíchnout i to, jak vynikající práci odvedli maskéři na „starém“ Alim, nebo zmínit neokázalé kamerové a střihové finesy při přechodech mezi časovými rovinami. Kriminální zápletka se v prvních epizodách rozjíždí velmi slibně a s ní i pochmurná atmosféra zahalující celý případ. ALE… Ale nevydrží to. Od vynikajícího prvního dílu tempo v třetí řadě čím dál tím víc zpomaluje a tento trend se bohužel drží až do konce, místo aby to v závěrečných epizodách začalo zase gradovat. Vyprávění pak už není ani tak pomalé, jako spíš přímo rozvleklé a divák začne chtě nechtě přemýšlet, jestli se to nedalo stihnout během asi tak poloviční stopáže. V kontextu čehož začne být trochu na obtíž i předtím tak pěkně fungující střídání časových rovin. A i přes jednu moc pěknou katartickou scénu v závěru se Nicovi Pizzolattovi povedlo svůj třetí temný případ mnohem lépe předestřít než jej potom rozplést. (01.03.2019)

Tak překvapivě mě to dost bavilo... ale totálně chápu proč Cervenaka ne. On má rád detektivní příběhy, a tím toto vlastně ani moc není - True Detective je příběh detektiva, vyprávění o obsesi, o tom jak utváří a mění vztahy a životy lidí. Žánrová klišé se tu nádherně bourají a ignorují, a paradoxně linka o hlavním hrdinovi a jeho ženě, a jeho rozporuplné osobnosti, je tu mnohem důležitější než případ který řeší (rozhodně bych neřekl že se ta linka rozplyne do nicoty) Už první série mi hodně připomínala Zodiaca (k první sérii jsem btw měl své výhrady, druhá určitě nebyla horší), série třetí jde v této podobnosti ještě dál. Případ bez řešení, ba přímo prakticky bez možnosti rozřešení, šance nějak ovlivnit události. Jen marné točení se v kruhu přehlédnutých stop a falešných teorií, které snad někam zavedou. Tak pozdě, že už na tom vlastně vůbec nezáleží a nic to neznamená. A s tou finální tečkou, dovádějící toto až absurdum... to už bylo až jako didaktická variace na Zvětšenínu od Antonioniho. The Truth is not out there. 9/10 (05.06.2019)

Návrat ke kořenům. A menší reparát pro nejednoho fandu a nebo obecně diváka. Mně to asi nějak bylo asi ve výsledku jedno. První série byla v jistém ohledu průlom, druhá byla zklamání, ale v celku se na to v pohodě dalo dívat. Třetí byla zajímavost. To prvotně. Začalo to velmi zajímavě a tak, že byla radost se na to dívat. Jenže pak jsem si uvědomil něco, co nechalo prasknout sklo v mé hlavě. Šlo jednoduše o to, že Temný případ se už spolu s první sérií ani tolik nezajímal o případ nějaký, ale spíše problémy mezi postavami a jejich psychiku. Což je zajímavé a může to v pořádku fungovat. Jenže mne to nějak zaujalo. Asi protože čekám spíše atmosférickou a zajímavou kriminálku. A ono je z toho spíše brouzdání v hlavě postav, kterou jsou se sebou nespokojené, psychicky odpradávna rozviklané a neustále prodlužující minutáž. Což je potom opruz samo o sobě. Oceňuji menší plot twist na konec. A obecně mi bylo jasné, že části, kde se vyšetřovalo mne silně zajímali a bavili. Ty kde se mluvilo a bádalo v myslích mne tolik nezaujali. Proto bych asi celou série nehodnotil tak pozitivně, protože vyšetřován tam bylo asi jenom na 25%. (16.03.2019)

Trojka tedy dost kopíruje jedničku - Nic Pizzolatto evidentně vyslyšel ufňukané hlasy, že dvojka byla úplně z jiného těsta, tak sáhl k osvědčenému receptu a namíchal to dost podobně. Akorát, že se mu povedl jen o hodně slabší vývar. Tím ovšem nechci vůbec říct, že by trojka nebyla zajímavá, kvalitní a koukatelná. Jako detektivka mě to sice moc nebavilo, dost se to táhlo, ale ty etudy o manželství byly drsné až až. Mimochodem - o Mahershalovi Alim jsem v životě neslyšela - a teď již podruhé (viz Zelená kniha) v jednom jediném týdnu takový zásek. Zdravím temného Aliho! (19.03.2019)

,,I thought it took God seven days to make the world." ,,He rests on the seventh. I always thought he should have put the extra day in, instead of half-assing it.” Po čtyřech dlouhých letech se vrací jeden z nejtemnějších kriminálních serošů, který mi svou neuvěřitelně nadupanou první sérií vyloženě blew my mind. Druhá série zariskovala a místo vyšetřování vraždy se zaměřila na korupci a finanční podvody, což obecně divákům moc nevonělo. Pizzolatto se pro svou třetí řádu vrátil do starých známých vod, kde dvojce sympatických detektivů vyšetřuje zapeklitý případ únosu a vraždy, přičemž ty staré známé aspekty, co jsme milovali v sérii první, jsou zas zpět. Je to pomalé, plíživé, z určité části velmi depresivní a se setsakramentsky vynikající atmosférou. Hraje v tom roli zejména opět velice precizní práce s kamerou, dekadentní a znepokojivá hudba, plus suprové herecké výkony od obou hlavních představitelů. Ovšem i když se mi převážná část celé série líbila, bohužel jsem byl vcelku zklamán se samotným závěrem. Působí uspěchaně a nekonzistentně, jako kdyby vám ho seriál prostě vrazil před nos místo toho, aby vám ho naservíroval postupně a systematicky. Plus některé sekce utahané, marný platný. Ale sakra... ta atmosféra! Dialogy, napětí, herecké výkony, bizarnost... Pizzolatto to prostě umí. Návrat k duchu první série se evidentně vyplatil. A i když je ona první série stále naprostý top, třetí je velice obstojný a silný přídavek, který bude diváka bavit pravděpodobně více než složitá a překomplikovaná série druhá. (02.03.2019)