Temný prípad - Série 3

"True Alzheimer aneb detektivové, u nichž byste nikdy nechtěli, aby vyšetřovali zmizení členů vaší rodiny". Tak se správně měla jmenovat třetí série seriálu True Detective. OBSAHUJE SPOILERY! Wayne Hays má problém - byl ve válce, je černoch v USA, nemá charisma, má jeden jediný výraz obličeje, na stáří dostane Alzheimera a k tomu má na krku nepříjemnou manželku, která ho každodenně otravuje hovadinama. Roland West má asi taky problém, jenomže se nikdy pořádně nedozvíme jaký, protože je mu věnováno minimum prostoru a je tam jenom proto, aby měl Wayne Hays bílýho parťáka. Amelia Reardonová má rovněž problém - je tak trochu šílená. Místo rodiny a dětí neustále řeší manželovo vyšetřování, plete se do něj, píše o něm knihu a uměle vyvolává hádky. No, nemilujte ty hlavní postavy! :O Pak je tu jeden případ zmizelých dětí, který zabírá maximálně 10% série, a to jen jako výplň přeskakování mezi třemi časovými liniemi, jejichž převážná část se zaměřuje na hádky manželů Haysových, interview o nevyřešeném případu "po letech", neustálé zapomínání starého Wayna Hayse a jeho halucinace. Nakonec díky "příkladné" detektivní práci (opomíjení detailů, ledabylé zpovídání svědků, stupidní eskapáda s bývalým policistou) "věhlasní" detektivové Wayne Hays a Roland West za celých !25 let! vlastně do případu nijak nezasáhnou, nikomu z obětí nepomůžou a vše podstatné se odehraje bez nich. A to už ani nemluvím o stupidním závěrečném rozuzlení... Vraťte zpátky Rusta Cohlea a Martyho Harta coby hlavní postavy. Vraťte seriálu bývalou temnotu a syrovost skvělé první série. Vraťte na post režiséra Caryho Jojiho Fukunagu, nebo v tom už nepokračujte. Díky, Eleanor05. (04.03.2019)

Jsem moc rád, jak to celé nakonec skončilo. Ať už se to týká (ne)vyšetření případu, tak hlavně samotného, hlavního hrdiny detektiva Hayse. Ta skládačka, která se plnila tolik dlouhých let nakonec do sebe zapadla a že některé dílky a to hlavně na konci trošku skřípaly, to zase není pro mě až tak podstatné. Jako celek je to skoro bezchybné, herecky a výpravou také a jen fakt, že mi předchozí série líbily o něco míň mi brání v tom, abych zase po čase změnil svou seriálovou topku. (14.01.2024)

Snaha o co nejširší záběr se trochu míjí účinkem. Zprvu vítané osvěžení v podobě vietnamských dozvuků vyvane ve chvíli, kdy se Wayne o válce baví snad s každou mužskou postavou, stejně tak linka zkoušeného manželství nikdy nedosáhne uspokojivé katarze a většinu konfliktů jen nesměle přetřese. Případ z West Finger bych tak rozhodně zařadil za dva jeho předchůdce, byť ne dramaticky. Ali a Dorff totiž se sveřepým výrazem s přehledem utáhnou celé vyšetřování (jakkoli je Pizzolatto i tentokrát vysazený na odhalování point z nefér dějových směrů) a i potřetí, byť už chvílemi za hranou únosné formy, nechává zahrát koncept detektiva, který desítky a desítky minut bloudí, hledá, nahlíží a pak teprve možná něco nachází, nedej bože odhaluje. Trpělivost mi neodešla s formátem, jen s investovaným časem osmi hodin do jednoho toulání. Dál bych už v této podobě štěstí určitě nepokoušel. (20.11.2019)

Tak překvapivě mě to dost bavilo... ale totálně chápu proč Cervenaka ne. On má rád detektivní příběhy, a tím toto vlastně ani moc není - True Detective je příběh detektiva, vyprávění o obsesi, o tom jak utváří a mění vztahy a životy lidí. Žánrová klišé se tu nádherně bourají a ignorují, a paradoxně linka o hlavním hrdinovi a jeho ženě, a jeho rozporuplné osobnosti, je tu mnohem důležitější než případ který řeší (rozhodně bych neřekl že se ta linka rozplyne do nicoty) Už první série mi hodně připomínala Zodiaca (k první sérii jsem btw měl své výhrady, druhá určitě nebyla horší), série třetí jde v této podobnosti ještě dál. Případ bez řešení, ba přímo prakticky bez možnosti rozřešení, šance nějak ovlivnit události. Jen marné točení se v kruhu přehlédnutých stop a falešných teorií, které snad někam zavedou. Tak pozdě, že už na tom vlastně vůbec nezáleží a nic to neznamená. A s tou finální tečkou, dovádějící toto až absurdum... to už bylo až jako didaktická variace na Zvětšenínu od Antonioniho. The Truth is not out there. 9/10 (05.06.2019)

Trojka tedy dost kopíruje jedničku - Nic Pizzolatto evidentně vyslyšel ufňukané hlasy, že dvojka byla úplně z jiného těsta, tak sáhl k osvědčenému receptu a namíchal to dost podobně. Akorát, že se mu povedl jen o hodně slabší vývar. Tím ovšem nechci vůbec říct, že by trojka nebyla zajímavá, kvalitní a koukatelná. Jako detektivka mě to sice moc nebavilo, dost se to táhlo, ale ty etudy o manželství byly drsné až až. Mimochodem - o Mahershalovi Alim jsem v životě neslyšela - a teď již podruhé (viz Zelená kniha) v jednom jediném týdnu takový zásek. Zdravím temného Aliho! (19.03.2019)