Temný prípad

Mravní imperativ ve mně a hvězdné nebe nade mnou. Zpola ultimátní dialektická existenční detektivka (cca do 5. dílu), následně procedurální metafyzický thriller / horor, odkazující až někam k tradici povídkářských bláznů 19. a počátku 20. století. Závěr je jako bromance podle Immanuela Kanta. Celkově jeden z nejzajímavějších projektů v dějinách bedny, který trochu trpí nevyrovnaností scénáře, ale zarovnává to dokonalou režií, výpravou a hereckými výkony. Pokud existuje důsledná a smysluplná protiváha scandinoir, je to True Detective. Však taky "severské" kombinatoriky řádně vyškolil z přímočarosti. [90%] (12.03.2014)

Dlouho mi z kriminálky nebylo tak úzko. Po třetím díle mám chuť hodit si mašli. Bůh ví, jestli to nakonec bude opravdu tak vypravěčsky důmyslné, jak se to tváří, ale už jen za ten neúprosný existenciální přesah a božského McConaugheyho si to zaslouží vysoké známky. ______ Šestiminutový kontinuální (postprodukčně neupravovaný!) záběr na konci čtvrté epizody považuju za jednu z nejlepších scén, co jsem kdy v televizním seriálu viděl... pokud bude přibývat takto kvalitních autorských seriálových projektů, začnu snad opravdu věřit, že "the future is in TV". ______ Pátý díl jen opět potvrzuje, že True Detective překvapuje s každou další epizodou. Co do této chvílie vypadalo jako solidně ozvláštněná, temná buddy detektivka se mění v plnohodnotnou filosofující metafikci, která ve svojí vlastní vyprávěcí struktuře reflektuje téma života jako příběhu - příběhu se srozumitelnou lineární konstrukcí, s katarzí, s jasným začátkem a koncem. Není to ale ono omšelé "životy si uměle konstruujeme do příběhů, abychom jim dávali smysl", ale naopak, True Detective je o nemožnosti těmito příběhy překonat realitu, která dřív nebo později zasáhne. Ostatně jak říká Rust: "Smrt vytváří život, aby jej mohla ukončit" a celé to jeho uvažování o času jako placatém kruhu se odráží v narativní struktuře seriálu, která je díky své dvojúrovňové skladbě plná elips a je spíše cyklická - postavy se stále vracejí na ta samá místa, případy jako kdyby nekončí, opakují se, všechno se děje znovu a znovu...a jak navrhuje v jednom svém rozhovoru sám scénárista a tvůrce seriálu Nic Pizzolatto, divák se v tomto případě dostává do pozice oné "božské" čtvrté dimenze, odkud pozoruje život fikční postavy, který má podobu právě toho placatého kruhu, nikoli úhledně vykonstruovaného, jasně ohraničeného (kanonického) narativu. Zatím je to zkurveně boží. (27.01.2014)

Cary Fukunaga je boss. Díky těm neustálým záběrům ze shora na přírodu vtiskl Luisianě až magickou atmosféru. Je dobře, že to celé točil jeden člověk, protože díky tomu má celá série stejný "ksicht." Ze začátku mi sice neustále zamračené duo detektivů přišlo chvílemi až komické (hlavně Woody Harrelson byl až přehnaně nabručenej), ale jak se případ rozplétal dále, opravdu mě to chytlo. Největší highlight pro mě byla přestřelka v černošském ghettu ve čtvrtém díle, ale ten seriál má spoustu silných momentů. Navíc oba to hrajou skvěle a jejich vztah vás fakt zajímá stejně ne-li víc, než ten případ. Jen ať nám HBO servíruje více takto ambiciózních projektů. DRUHÁ SÉRIE nastavenou laťku samozřejmě neudržela, ale nebyla špatná. Bohužel měla extrémně překombinovaný děj, který jsem vůbec nechápal a moc jsem ani nevěděl, kdo je kdo. Každopádně mi ústřední čtveřice nakonec přirostla k srdci a finále mě fakt bavilo. (16.03.2014)

Asi jsem jediný, ale pro mne největší seriálové zklamání snad za 10 let. Tady se další Chernobyl, Mindhunter, Queens Gambit a Money Heist fakt nekoná. Už dlouho jsem neviděl tak přehypovaný seriál. Možná kdybych seriál zhlédl v roce 2014, tak bych hodnotil jinak, ale takový Mindhunter/Night Stalker po stránce Krimi je kvalitativně úplně někde jinde. ( Dokonce i francouzské krimi z téhož roku Případ SK1 je daleko intenzivnější). Jediné, co se zde dá pochválit je Matthew McConaughey a Woody Harrelson, kteří si odehráli své a řemeslo je také na vysoké úrovni, ale stačí to? Mně teda ne. Nejvíc šokující je snad fakt, že za celý seriál proběhne jen jedna vražda a představení vraha je 20 minut před koncem a to je u Krimi žánru neodpustitelné. (Paradoxně tam kde seriál končí, měl začínat). Člověk doufá v rituální okultní vraždy, které by přidali na temnotě, syrovosti, nepříjemnosti a místo toho se řeší klasicky rodinné vztahy, kdo s kým spí, vývoj postav a podobné záležitosti, které mě absolutně nezajímaly. Za celých 8 hodin jedinou zapamatovatelnou scénou jsou kozy od Daddario a to je bohužel ostudné. Ve výsledku i vyšetřování a sbírání důkazů zde hraje třetí housle ( většinu času se seriál odehrává na stanici, v autě či v něčí posteli) a jestli deštivé počasí příjde někomu temnější než rozříznuté mrtvoly, tak žiju v jiném světě. O pomalém a nezáživném tempu nemluvě. Jako drama bych byl ochotný jít i na 7, ale po stránce Krimi/Thriller je to u mě tak na 4. takže kompromis někde mezi 5. (05.04.2021)

Sezóna 1: Harry Hole v Louisianě. Tak skandinávská detektivka, jak jen je to na americkém jihu možné... Po všech osmi dílech konstatuji toto - nejlepší existenciální detektivka této dekády! A hlavně je to celý jenom jeden příběh. Ten nejstarší. Světlo proti tmě. Bravurní počin... Sezóna 2: Kalifornie. Všechno je jiné, s první sérií není takřka žádná formální a rozhodně ne žádná obsahová provázanost. Místy to vypadá jako další řada The Killing. Ale je to opět dokonalé. Atmosferické, chmurné, depresivní. Strhující herecké výkony, vynikající temný hudební podkres (a úvodní znělka!), uhrančivá urbanistická dopravní intermezza, neonoir v té nejlepší podobě... Sezóna 3: A znovu je všechno jinak, tentokrát v hlavní roli ,,smutného detektiva" černošský policista, takže série má i hlubší rasovo-historické pozadí, geniálně zvolená forma narativně rozdělující vyšetřování hned do tří časových rovin, mezi nimiž se dějová osa velmi nezvykle proplétá, roli navíc hraje senilita a stářím poznamenané fungování paměti a mozku hlavního hrdiny a vůbec rastr, skrz nějž se každý člověk zpětně dívá na události svého života a upravuje si skutečnost k obrazu svému, což mi něčím připomnělo skvělý Ishigurův román Malíř pomíjivého světa... Sezóna 4: A touhle sezonou tvůrci tenhle projekt pravděpodobně zařízli...vzniklo cosi jako Velmi křehké vztahy na Aljašce...genderový aspekt tuhle doposud skvělou kriminální sérii ve 4. řadě zabil... Série 1: 100 %, Série 2: 90 %, Série 3: 90 %, Série 4: 40 % (06.03.2014)