Temný prípad

Ještě temnější a výživnější než jsem očekával. Cary Fukunaga je prostě ponurý ďábel, jenž se evidentně vyžívá v atmosféře tak nepopsatelně temné a depresivní, že by z se z ní detektiv Somerset či seriálový Hannibal podělával strachy ještě tak týden. Celé je to navíc doprovázeno naprosto bezchybnými hereckými výkony obou hvězd, z nichž bych vám toho lepšího nedokázal vybrat ani s pistolí u hlavy, a vskutku lahůdkovým scénářem, díky němuž bylo čekání na další epizody opravdu bolestivé a už dlouho se mi nestalo, abych na následující epizody skoro nemohl dospat. Jasná seriálová pecka roku. (14.01.2014)

Idea je asi taková. Máme film a ten má stopáž dvě hodiny. Ale na odvyprávění příběhu a ještě rozvinutí postav je potřeba uchýlit se k různejm zkratkám a zjednodušením. Seriál má výhodu delší stopáže a tak může potenciál příběhu naplnit doslovněji, dokonaleji v tomhle slova smyslu. A True Detective vážně ukazuje nějaký postavy, jejich hodně zajímavý osudy a promakanej vývoj. V souvislosti s vyřešením případu mi to ale nějak nestačilo, zdálo se mi, že tam to ještě šlo líp vytěžit... I tak asi nejlepší seriál, co jsem kdy viděl. Další série už nebudu sledovat. // Lhal jsem. Seriálový sucho mě donutilo mrknout i na druhou sérii a zpětně musím říct, že na ní budu vzpomínat stejně rád jako na první. Ta chandlerovská Kalifornie a všudypřítomná beznaděj s koncem, kterej mi vyhovuje víc než u první řady. Bomba, díky! (12.03.2014)

1. séria: už úvodné titulky a znelka dávajú na vedomie, že sa nebude jednať o typický, mainstreamový detektívny seriál typický pre posledné dekády. Takže ak inklinujete k tomuto typu seriálu a dostávajú vás do vytrženia, urobte službu tvorcom a nám - fanúšikom, a vyhnite sa mu oblúkom. Spočiatku typicky fincherovská zápletka, ktorá využíva viaceré dejové a časové línie v absolútnej harmónii. Tým zároveň rozbíja divácke vedomie a snaží sa nastoliť dejovú anarchiu v prospech neskutočne úderných zvratov. Každým dielom graduje atmosféra, pochmúrny dej je čím ďalej tmavší a nevyspitateľnejší, charaktery postáv sa odhaľujú až do špiku kosti a počas posledných dvoch dielov som vyfajčil asi krabičku cigariet. Réžia jednoznačná a priama, bez zaváhania, to isté je potrebné povedať pri hereckých výkonoch, nielen fenomenálnej ústrednej dvojice, ale úplne všetkých zúčastnených! V závere som šiel do kolien, jednoducho povedané - bez nadsádzky najlepší seriálový zážitok! 100%. (15.04.2014)

S01: Televizní krimi multižánrovka z jiné planety. Když vám taky tak sedne, čeká vás úžasných 8 hodin bez jediné slabé chvilky. TRUE DETECTIVE nemusí nikam pospíchat, pečlivě si buduje atmosféru, svou vlastní mytologii a psychologii postav. Největší výhrou bylo geniální obsazení hlavní dvojice - v roli Rusta legendární Matt s nezaměnitelným Woodym oba září jak sami na sebe, tak v kontrastu a ve spojení. “Without me, buddy, there is no you.” A právě charaktery jsou klíčem k celé sérii - nečekejte(!) klasickou detektivku, TD není o případu, nýbrž o životě a svých detektivech. "This is a world where nothing is solved." K tomu správná atmosféra low life amerického zapadákova, prvotřídní soundtrack, prolnutí dvou časových rovin, drsně filozofický přesah, kombinace skvěle suchého humoru a zvráceného rituálního temna na pozadí. V rámci osmi dílů došlo k několika zvratům, skvělým momentům a překvapením a konec byl přesně takový, jaký být měl, nepotvrdila se žádná z debilních fanouškovských teorií. A světe div se, nakonec to není až taková depka... “Once, there was only dark. Ask me, the light’s winning.” 100% S02: Jsem rád, že jsem se tentokrát dostal přes první tři epizody, protože pak to stálo za to - zprvu nesympatický postavy jsem si oblíbil, zorientoval se, dočkal se pár silných finále a užil lokace L.A., hříšné městské aglomerace. Takže ve výsledku žádný fail, překvapil mě Kitsch a skvělý zbytek hlavních herců. Dobrá řada, slabší rozjezd. 80% S03: Řemeslně libovka, mistrovská práce v prolínání časových rovin a od začátku máte jasno, že to jde svou vlastní cestou a přesto ve stopách S01, že tohle prostě JE True Detective. Stejně se vyplatí odprostit od Martyho a Rusta, nebýt tupá sračka (x), obrnit trpělivostí a zbavit se očekávání vyloženě kulervoucích momentů, jen hezky naladit se na vlnu, vnímat nuance, užívat si konzistentní kvalitu a styl. 85% S04: Kterak někdo něčí unylou story napasuje na značku True Detective, načež podprůměrný a špatně napsaný produkt projde přes kontrolu kvality u HBO. Ať je to klidně převýchovně woke a žensky se silou, jen kéž by to nebylo tak chabý a o hovně – atmosféra 0 (což je fakt umění, vzhledem k magický zimní krajině), herecky nezajímavý, plný znuděných postav, emo výrazů a trapností, místy bohužel vyloženě k smíchu. 35% (10.03.2014)

Dlouho mi z kriminálky nebylo tak úzko. Po třetím díle mám chuť hodit si mašli. Bůh ví, jestli to nakonec bude opravdu tak vypravěčsky důmyslné, jak se to tváří, ale už jen za ten neúprosný existenciální přesah a božského McConaugheyho si to zaslouží vysoké známky. ______ Šestiminutový kontinuální (postprodukčně neupravovaný!) záběr na konci čtvrté epizody považuju za jednu z nejlepších scén, co jsem kdy v televizním seriálu viděl... pokud bude přibývat takto kvalitních autorských seriálových projektů, začnu snad opravdu věřit, že "the future is in TV". ______ Pátý díl jen opět potvrzuje, že True Detective překvapuje s každou další epizodou. Co do této chvílie vypadalo jako solidně ozvláštněná, temná buddy detektivka se mění v plnohodnotnou filosofující metafikci, která ve svojí vlastní vyprávěcí struktuře reflektuje téma života jako příběhu - příběhu se srozumitelnou lineární konstrukcí, s katarzí, s jasným začátkem a koncem. Není to ale ono omšelé "životy si uměle konstruujeme do příběhů, abychom jim dávali smysl", ale naopak, True Detective je o nemožnosti těmito příběhy překonat realitu, která dřív nebo později zasáhne. Ostatně jak říká Rust: "Smrt vytváří život, aby jej mohla ukončit" a celé to jeho uvažování o času jako placatém kruhu se odráží v narativní struktuře seriálu, která je díky své dvojúrovňové skladbě plná elips a je spíše cyklická - postavy se stále vracejí na ta samá místa, případy jako kdyby nekončí, opakují se, všechno se děje znovu a znovu...a jak navrhuje v jednom svém rozhovoru sám scénárista a tvůrce seriálu Nic Pizzolatto, divák se v tomto případě dostává do pozice oné "božské" čtvrté dimenze, odkud pozoruje život fikční postavy, který má podobu právě toho placatého kruhu, nikoli úhledně vykonstruovaného, jasně ohraničeného (kanonického) narativu. Zatím je to zkurveně boží. (27.01.2014)