Buena Vista Social Club

Poslechnout si příjemnou kubánskou hudbu a zapomenout na strasti života. Plus je tu několik fakt zábavných momentů. Protože nejsem fanoušek tohohle hudebního žánru (ve skutečnosti ho jednoduše vůbec neznám), tak to pro mě bylo velmi poučné. A ty hudebníci, kteří byli snad všichni starší 70 let, měli neskutečně moc energie a skvěle jim to šlapalo, na to, že od pěti let kouřili doutníky a pili rum. Velmi zajímavej dokument i pro lidi, kteří s tímto typem hudby nikdy nepřišli do styku. (04.04.2009)

Ja musím dať za 5. Aj keď dokument ako taký by si zaslúžil 4, tú 5. dostane Ry Cooder za to, že vďaka nemu svet neprišiel o takúto neuveriteľné skvelú hudbu, z ktorej mám zimomriavky ............ a samozrejme hudobníci, z ktorých veľa , teraz v roku 2009, už nie je medzi nami................Je jednoducho neuveriteľné, že príde nejaký američan na kubu, pozbiera nejakých zabudnutých dedkov - hudobníkov, ktorý leštia topánky, predávajú žreby a chlastajú, dá im do ruky nástroje a oni vybalia takúto hudobnú bombu.............. Zároveň je smutné, že museli na to čakať tak dlho.............. (12.01.2009)

To je snad nejkrásnější dokument natočený o lidech. Skvělá atmosféra staré Havany i koncertů. Chan chan je jedna z mých nejoblíbenějších skladeb vůbec, slyšela jsem ji už dávno před shlédnutím filmu od někoho jiného v elektroničtější podobě, to byli týpci tak z generace Rolling Stones. Teď mě napadá, že ti už taky pomalu spějí do věku seňorů a seňoras ze BVSC, tak doufám, že o Jaggerovi&spol k osmdesátinám někdo natočí něco tak pěkného a taky doufám, že se toho dožiju. Jinak mi zatrnulo, když byli pánové na výletě v New Yorku, stáli buď na dvojčatech nebo na ně koukali a jeden říkal, tuším pan Ferrer, že to letadlo, co proletělo kolem, vypadalo, jako by do toho mrakodrapu mělo narazit nebo tak nějak, už si to nepamatuji tak přesně. (08.03.2010)

Bez hudby si život neumim představit. Kubánský rytmy sice nejsou úplně můj styl, ale líbilo se mi to. Tahle parta lidí se proslavila vlastně až na konci života právě díky tomuhle filmu. Padesátiletí, sedmdesátiletí ale i devadesátiletí hudebníci řáděj na podiu jako zamlada, a po vystoupení si zapálej kubánskej doutník a daj si panáka rumu. Většina z nich je už sice po smrti, ale duch dokumentu žije dál. Nebejt kamerama idiota, kterej umí snad jen jeden záběr (a to je otáčenej záběr několikrát dokola) ze kterýho mě akorát rozbolela palice, bylo by to možná i na víc. Kuba jako taková je v řiti, ale Kubánci se přes to uměj přenést. Doutníky, rum, hudba a veselá nátura lidí je silnější než CastroL. PS:Syn Rye Coodera tam podle mě je jenom z protekce! (13.02.2010)

Ještě jsem asi nehodnotil dokument - a nějak ani nevím, jak mám dokumenty hodnotit - jak poznat, kolik si asi zaslouží hvězdiček. Zkusím to nějak, jak to cítím - Buena Vista Social Club si tak zaslouží 4 (možná i více) hvězdiček. S hudbou nemám problém - naopak kvůli takové pohodové kubánské muzice jsem se na to koukal. Příběhy hudebníků, kteří i 10 let nedrželi v ruce hudební nástroje, i když by mohli být legendami, a kteří poté době zažívají koncert ve vyprodané Carnegie Hall, jsou zajímavé. Většina z těchto umělců si žije pohodovým životem, kdy nesmutní po zašlé slávě, ale radují se z toho, že jsou naživu. Z nich by si měly vzít příklad "hvězdy" českého showbyznysu, které když už dlouho nejsou vidět v novinách, tak jsou z toho celí nesví... (02.08.2008)