Nebo nad Berlínom

Žijí mezi námi. A naslouchají tomu, co v duchu říkáme, docela potichu, sami sobě. Kolikrát jsem si vzpomněl na letmý dotek na rameni někoho, kdo se cítí sám, kdo na sebe bere všechnu tíhu světa, nebo aspoň neporovnatelně víc, než dokáže unést, dotek plný porozumění a přijetí, který část té přílišné tíhy v tom správném čase dokáže z těch ramenou sejmout. Kolikrát jsem ten dotek sám pocítil? Film, který říká věci, které jen tak nějaký film nedokáže. Ukazuje, nebo spíš dokazuje, že existují; a že jinak, bez nich, by to ani nešlo. Zkuste se ohlédnout, až jednou nebudete vědět, kudy kam, až už budete beznadějně unavení z toho, jak moc se snažíte najít cestu ven… (psáno v den, kdy jeden z těch mála, kterého jsem viděl na vlastní oči, odešel někam, odkud na nás uvidí ještě lépe…). (16.02.2019)

Kdo z lidí nesní o tom stát se andělem, okusit všeobjímajícího nadhledu a nebývalé perspektivy. Většina teologů vám však řekne, že andělé nám závidí. A tento film nám ukáže proč! Lidský život snad tím nejlaskavějším možným způsobem - jeho teplo, jeho cit, jeho chuť, jeho tvar, jeho vůně, jeho BARVA, přátelství, vzpomínky, smutek a hlavně LÁSKA. Film se snad nejlepší zvukovou stránkou, co jsem kdy viděl/slyšel - ať co se týče nádherné hudby nebo i neskutečně hluboké ustavičně se řinoucí filosofie, jež vás mimojiné zbaví předsudku, že němčina není krásný jazyk. Osobně si myslím, že síla těchto slov musí působit snad i tehdy, když z nich významově nepochytíme ničehož nic. Film vám dá odpověď na otázku, co je tak poetického na Columbovi i čím se trápí váš anděl strážný. Bez nadsázky vrchol filosofického filmu nejen osmdesátých let. (16.08.2005)

Jeden z andělů, který "poletuje" nad Německem a poslouchá myšlenky různých lidí se zamiluje do artistky jednoho místního cirkusu. Může to znít jako německá verze "Města andělů", který se tímto filmem jistě inspiroval ale v tomto případě se nejedná o komerční romanci amerického střihu ale o dost pomalý a monology přecpaný film, kde mě zaujal hlavně Bruno Ganz, kterého jsem do té doby měl jen jako Hitlera. I přes extrémně pomalé tempo film dokáže zaujmout jak herci tak i vizuální stránkou střídající černobílou (čí spíše hnědobílou) kameru, která zprostředkovává pohled očima andělů, tak i barevnou z pohledu lidí. (10.05.2010)

Neuvěřitelně působivé dílo, které Mistra Wenderse musí zapsat do dějin filmografie. Úchvatný pohled na tak trochu "jiný svět". Dva anděle "žijící", sledující dějiny světa a lidi. Andělé, pro které čas nemá cenu. Dva andělé jdoucí světem, dívajíc se na něj z výšky. Z nadhledu, který ostatním chybí. Místo, kam lidé chodí za věděním, poznáním a touhou objevovat, je pro ně místem setkání s jimi podobnými. Jediné co jim může na tomto životu vadit je pocit "nežití". Touží po rozpoznávání barev, cítění vůni, doteku, citech...a Lásce. Pokud chtíč cítit a být člověk dosáhne hranice, mají možnost se rozhodnout. Poté je čeká svět, který není jako ten jejich, je plný krásných věci, ale i těch hodně špatných. Avšak kvůli možnosti cítit, vnímat a ŽÍT jsou schopni obětovat vše. Nikdo z nás lidí si neuvědomuje, co to znamená být člověk, mít city krásné i nepříjemné. My si neceníme toho co je nám dáno, přestože je to nejcennější co máme a co nám nikdo nevezme. Wendersův pohled na svět. Vyzdvihnutí lidských citů a hlavně lásky. Dokonalá poetika, která se v některých scénách a rozhovorech nedá nevidět. Dokonalý hlavní pár andělů. Úchvatné scény. Nadsázka a ironie hlavně( v případě Petera Falka). Čistá dokonalost!!! Na někoho tento film může působit zdlouhavě, ale podle mě každá sekunda dotváří dokonalý celek . Takovéto snímek se natočí jednou za život jednomu z tisíců(možná milionů) a Wenders měl to štěstí, že se stal tím vyvoleným co tuto možnost dostal. Záběr na anděla na soše anděla. Do toho znějící úchvatně přesná hudba, která nemůže člověka nezasáhnout. Nebo stojící anděl na vrchole katedrály a na zádech jeho krásná křídla pomalu mizející v mlze...Co je krásnější? (11.11.2004)

Tak tenhleten film prošel mimo mě - bohužel. Vždycky jsem ho chtěla vidět, všichni na něj pěli chválu.. a tak jsem se na něj opravdu těšila. Ze začátku jsem jen čekala na to, kdy film začne; na chvíli, která by položila dějovou linku, nějaký zvrat, který by si vyžádal příběh, domýšlení příběhu, ovšem po hodině a půl mě to přestalo bavit a začala jsem vyhlížet konec - cestu domů - měkkou postel. Ano, je to špatné, ale na Nebi nad Berlínem se mi konec líbil ze všeho nejvíc, ten pocit vysvobození ze zajetí mrňavého sálu, ve kterém bylo pár lídí, kteří mě mohli kdykoli vidět skoro usnout(!!!). Nejenže jsem vůbec nezjistila, oč filmu kráčí a proč se tak viditelně snaží hrát si na film vysoce umělecký a svými monology dohnat diváka k šílenství, ale navíc mi těch dvou hodin strávených v kině bylo trochu líto. Vím moc dobře, že je tohle jedno z převratných děl, které píše dějiny, ale mně se prostě nelíbilo. Nemůžu si pomoct. (10.06.2004)