Ďalších desať minút I: Trúbka

1) Aki Kaurismäki (3*) Panu režisérovi jsem nikdy moc na chuť nepřišel, ač uznávám, že má zajímavé nápady a náměty, jen ten podivně bezemočný styl mě nebaví. 10 minut jakoby vystřižených z libovolného Kaurismäkiho filmu, s jeho klasickými hercemi, typickou atmosférou okořeněnou hudebním číslem a komorními pokusy o absurdní humor, na druhé straně často nataženými scénami a vyprázdněnými charaktery postav. Vybranými scény upoutalo, prošlo kolem mě a skončilo jaksi bez pointy. 2) Víctor Erice (4*) Černobílá povídka z rodinného domku a zahrady s nádherně poetickými záběrmi a spoustou symbolů. Zapůsobilo, zanechalo silnější dojem i kus tajemna. 3) Werner Herzog (4*) Exkurs do dalšího domorodého kmene od režiséra filmu Kde sní zelení mravenci?, tentokrát formou krátkého dokumentu s autentickými záběry. Někde se zastavil čas před stovkami, tisíckami let a zachoval místa a způsoby života, na které neradno jen tak sahat. Upoutalo jak obsahem, tak osobitou atmosférou (zejména během plavby po řece uprostřed pralesa a visutých stromů), dorazilo i poselství. 4) Jim Jarmusch (1*) 10 minut s nezáživnou herečkou v maringotce v režii krále amerického nezávislého filmu mě nebavilo a nedalo mi vůbec nic. Žádná atmosféra, napětí, gradace nebo humor, nic, jen čistá nuda. 5) Wim Wenders (5*) Deset minut je méně, než dvě, tři nebo pět hodin a tak specialista na pomalé road movie až nebývale zrychluje, šlape s hlavním hrdinem v hektické situaci na plyn, dosahuje akčního tempa a přítažlivá atmosféra na cestách se vůbec nevytrácí, naopak. Největší zážitek z celé antologie. 6) Spike Lee (2*) 10 minut politiky aneb sestřih různých prohlášení kolem voleb v ultra mozaikové formě vydáván za umělecký film? Asi chápu poselství Leeho příspěvku, ale pro mě to celé nepřineslo nic, co bych si, snad jen v trochu méně experimentální formě, nemohl najít v běžných TV novinách, YouTube nebo sociálních sítích. 7) Kaige Chen (4*) Čína je snad jedna z mála krajin (mimo většinu afrických zemí), z níž jsem dosud neviděl žádný film, neznám ani pana režiséra. Chenův krátký příběh měl v sobě poetično, humor i emoce, byť mi chvíli trvalo, než mě naplno chytl. Jiná země, jiná mentalita, na začátku možná propast, na konci stejné emoce... přesto možná příliš letmé setkání na hlubší vstřebání viděného...? // Moje SHRNUTÍ celé antologie se nachází v komentáři k druhé části antologie Dalších deset minut II. ze stejného roku. [75%] (03.06.2022)

Příjemné překvapení, přičemž se mi na mysl vkrádá myšlenka, že ty desetiminutovky jsou mnohem výživnější, než když se ta myšlenka roztáhne do povinných devadesáti minut, jak je to v nezávislé filmařině často zvykem. Vrcholem byl pro mě Victor Erice, který dokázal přirozeně propojit obrazově-sluchovou báseň s politickým poselstvím (začíná válka, národ bude krvácet a všichni spí), výborný byl jak Jarmusch se svou studií samoty a odcizenosti, Wenders se svou akční desetiminutovkou, tak Aki se svým hodinovým rytmem. Herzog a Chen bohužel sklouzli do prvoplánovosti a svořili jen agitky ve stylu vládních zakázek typu BESIP, nu a u Lee jsem nepoznal, zda to myslí vážně, či nám jen demonstruje, jak emoční náboj zpravodajství manipuluje s veřejným míněním. (23.09.2010)

Ťažko sa mi hodnotí film, zložený z poviedok, ktoré na seba nenadväzujú, ako celok. Preto berte celkove hodnotenie ako priemer všetkých poviedok (3,43x*). ||| Dogs Have no Hell (**) od Akiho Kaurismakiho ma nezaujalo vôbec, nenašiel som tam žiadny zmysel a herecké výkony mi pripadali maximálne amatérske. ||| Lifeline (****) od Victora Erice pekne vykresľuje život prostej vidieckej rodiny počas 2. svetovej vojny, miestami nudný, miestami namáhavý, miestami vlečúci sa a v pripade deti hrajúcich sa v aute aj zábavný. ||| Ten Thousand Years Older (*****) Wernera Herzoga je dokumentom o kmeni, ktorý bol zničený pričinením moderného človeka. Kmeň vymiera, nova generácia žije nový, moderný život. Maximálne reálne a vôbec nie optimistické zamyslenie sa nad osudom ľudstva. ||| Int. Trailer. Night. (***) Jima Jarmuscha je 10-minútovým výsekom zo života filmovej hviezdy, ktorý odhaľuje to, že sláva a úspech &nemusia znamenať absolútne šťastie. ||| Príspevok Wima Wendersa, Twelve Miles to Trona (*****) ma zaujal najviac zo všetkých poviedok. Vizuálne pôsobivý a vzrušujúci. Možno úplne nesedí k ostatným poviedkam, ale predsa sa mi páčil najviac. ||| Dokument Spika Leeho We Wuz Robbed (***) je politickým dokumentom, ktorý je síce na slušnej úrovni, ale pripadal mi príliš subjektívny. ||| Námet záverečnej poviedky od Chena Kaiga, 100 Flowers Hidden Deep (**), je veľmi zaujímavý, ale spôsob, akým je spracovaný sa mi nepáči. Potenciál námetu zostal nevyužitý. (05.02.2007)

Aki Kaurismäki **** před cestou na Sibiř je potřeba udělat spoustu důležitých rozhodnutí // Victor Erice ** poklidné parné odpoledne s nepříjemným probuzením // Werner Herzog **** co zbylo z kmene lidí, kteří ještě před dvaceti lety žili jakoby v době kamenné a jak se vypořádali s nahlédnutím do současného světa? // Jim Jarmusch **** kratičká pauza během natáčení, stereotyp a nuda filmařské každodennosti // Wim Wenders ***** dospělé sušenky v množství větším než malém dokáží natropit pořádnou šlamastyku // Spike Lee ** stačila trocha času a pár hlasů navíc a po Bushovi ml. by ani pes neštěkl // Kaige Chen *** srdce zakořeněné jen na jednom místě, ze kterého se nám nechce utíkat (stěhovat) (16.12.2012)

Ach, jo. Tolik jsem si přála něco napsat o tomhle filmu, ale zputnik uz všechno řekl daleko lépe než bych to svedla já. Tekže, zkusím to alespoň takhle: Erice (*****) ukazuje, jak jsou minuty i sekundy drahé, když víte, že někomu pri nich uniká život. Velmi surrealistická a povedená část. Spike Lee (***) nás zavede do kratkého mezidobí, v němž se rozhoduje o vítězi voleb. Zbytečně moc politicky angažované, Spiku. Kaurismäki (*****) vám ukaže, jak rychle lze dělat životní rozhodnuti. Léta na něj čekala zatímco byl ve vězení a pak během pouhých deseti minut se s ním ocitne ve vlaku jako jeho žena. Wenders (***) natočil pro mě nejprůměrnejši část o muži, který má deset minut na záchranu života. Jarmuschi stačí deseti minutová přestávka v natáčení, aby diváky uvedl do životních problémů jedné herečky. Herzog (****) vám předvede, jak se lze posunout v čase o tisíce let dopředu. Život, jenž se po tisíce let neměnil, leži během kratké chvíle v troskách. Také snad zbytečně moc angažovaný dokument o živote amazónských domorodců. A nakonec lahůdka od Kaige Chena (*****). Jeho příběh je trochu tajuplný a snad by se dalo napsat, že vypraví o tom, jak některé věci nikdy zcela nezmizí ze světa. - Těhle pět studií o čase stojí rozhodně za vidění. (29.01.2004)