Ďalších desať minút I: Trúbka

Hlavní slabinou je kolísavá kvalita jednotlivých desetiminutovek. Vítězové s plným počtem bodů pro mě jsou Wim Wenders (vizuální lahůdka) a Kaige Chen (nápaditá a vtipná lahůdka), 4* si zaslouží Jim Jarmush (nejvýstižnějších 10 minut), 3* Werner Herzog (zajímavé, dokumentárně poučné), 2* Aki Kaurismäki (zvláštních 10 minut) a Spike Lee nic, protože jsem jeho příspěvek nechtěl pochopit a vůbec mě nezajímal (ostříhal jsem si u toho nehty). (10.10.2005)

Jako projekt celkove tak za 3+. a kratce k jednotlivym castem... : a/ Kaurismaki 4 - prilis malo casu na jeho styl, prestoze provedeni i obsazeni je dokonale. On proste potrebuje vetsi plochu, jinak to tolik nevyzni. Jako film by to byla parada. b/ Erice 5 - nadhera, cista poezie, to nejkrasnejsi z celeho filmu, vysoce prevysuje ostatni dily. c/ Herzog 3 - tezka facka "moderni civilizaci", de facto dokument (?). Opet muj problem s Herzogovym komentarem. d/ Jarmush 3 - formalne pekne, ale strasne nudne. e/ Wenders 5 - super dil s dobrym napadem, paradnim vizualem a jeste supersympatickou Amber Tamblyn k tomu. f/ Spike Lee 2 - tohle ja nemam rad. Vastne dost tendencni americky dokumet o politice. At uz to bylo jakkoliv, nevim proc o tom neco tocit. Nic se tim nezmeni. g/ Chen 5 - Asijska parada, dokonaly styl, skvely pribeh. Na deseti minutach cely film (ktery bych tez rad videl, pokud by existoval). Krasa. (07.04.2013)

Poviedkový film nezávislých režisérskych hviezd dumajúci nad záhadami času a tým čo sa môže stať za desať minút. Käurismakiho poviedka rozpráva o rýchlych životných rozhodnutiach, podobne ako surrealistická Ericova poviedka ma však nezaujala. Od Herzogovej púoviedky však nastáva cinefilský raj. Herzog sa zamýšľa nad tým, či je dobré posunúť vývoj o niekoľkotisíc rokov vpred, keď to môže znamenať zánik kmeňa, ktorého vývoj sa urýchľuje. Jarmusch alegoricky využíva desať minút voľna herečky aby ukázal, že i cez túto prestávku je neustále rušená a nemá čas sama na seba, aby poukázal na uponáhľanosť doby. Wendersova poviedka je jedna zbesilá jazda po „dospelých koláčikoch“. Spike Lee zas za desať minút v zbesilom strihu povie inteligentne to, čo Moore rozvláčne a porpagandisticky v dvojhodinovom Fahrenheite a napokon Chen typicky ázijským spôsobom vyrozpráva svoj príbeh o neviditeľnom sťahovaní, ktoré vlastne nie je až tak neviditeľné. 9/10 (22.09.2005)

Některé povídky jsou úžasné, některé se mi zdály slabší, ale jako celek funguje film lépe než pouhý součet jeho částí. Všechny povídky totiž svým osobitým způsobem doplňují mozaiku jménem čas a každá se zaměřuje na nějaký jeho aspekt. Následující hodnocení jsou samozřejmě vytržená z kontextu filmu. Jinak se jednotlivé povídky snad ani hodnotit nedají. Psi nemají peklo: Za deset minut se toho může v životě člověka změnit opravdu hodně, ale tenhle snímek mě i přes slušnou typicky severskou atmosféru moc nezaujal. *** | Čára života: Černobílý minimalistický alegorický krátkometrážní snímek? Zvláštní kombinace, ale funguje to skvěle. ***** | Dalších deset tisíc let: Kvazi(?)dokumentární snímek o primitivních národech a zhoubném vlivu moderních vymožeností. **** | Interiér přívěs noc: Co znamená čas pro herečku v maringotce, která všechen svůj čas obětuje práci a osobní život i soukromí musí jít stranou? *** | Dvanáct mil do Trony: Moc dobrý dospělý koláčky, ale nic by se nemělo přehánět, že? :-) Neuvěřitelná psychedelická road movie. ***** | Vokradli nás: Svižný dokumentární kraťas o tom, jak intriky a pár minut může změnit budoucnost. Moore se se svými propagandistickými kecy a překroucenými fakty bledne závistí. **** | 100 neviditelných květin: Zpočátku úsměvná, ale velmi smutná povídka o bláznovi, který vlastně tak úplně blázen není a pro kterého se čas v jednom okamžiku zastavil. Ve středověkém Japonsku se používaly květiny jako synonymum pro požár (viz povídka Květiny z Eda). Jak to je v Číně (Peking) a jestli se tento termín ještě používá nevím, ale jistá spojitost by tu být mohla. ***** | průměr: 4,14*, hodnocení: 4,50* (25.05.2009)

Na povídkových projektech více režisérů se často svezou na vlně těch úspěšnějších a zvučnějších jmen ta méně zdařilá dílka. V tomhle případě je všech sedm příspěvků na vyrovnané vysoké kvalitativní úrovni, nejvíc mě baví rozeznávat rukopis jednotlivých režisérů. Povídky jsou výtečné všechny, pro mě osobně nejvíc ta od Victora Ericeho. (11.02.2011)