Neznáme dejiny Spojených štátov

Desetihodinová obžaloba drtivé většiny amerických vlád od konce druhé světové války po současnost má podobu detailně vyladěného střihového dokumentu, v němž každý záběr přesně zapadá do toku Stoneova komentáře, na správných místech zní ta správně vybraná hudba a předestřené scény z hollywoodských filmů často získávají netušený rozměr (víte, o čem je doopravdy Gladiátor nebo co se skrývá v podtextu Star Wars?). Stoneův nejoblíbenější záběr jsou padající bomby a v celém seriálu se autor neustále vrací k osobě ministra zemědělství a Rooseveltova viceprezidenta Henryho Wallaceho, jehož ekvivalent nachází až v Gorbačovovi. Ano, je to zaměřeno na amerického diváka, je to kritika z levicových pozic, místy připomínající listování normalizovanou učebnicí dějepisu, kterou ještě pamatuju, ale zápal pro věc a řemeslná úroveň se Stoneovi upřít nedá. Pro zdejší lidi pod třicet to může znamenat úplně nový úhel pohledu. Proč ne. (27.11.2013)

Velmi, velmi působivé. Líbí se mi, že Stone umí vystavět emotivně silnej dokument, kterej přesto nevyznívá jednostranně. Samozřejmě, pokud jednostranností nemyslíme stranění myšlenkám socialismu a humanismu. Přestože režisér vyzdvihuje ruské hrdinství a neschopnost Trumanovy vlády jednat se Stalinem, zároveň sovětského diktátora neomlouvá. Některé pasáže působí trochu lacině (karikatura Trumana jako slabošského dítěte, které se mělo narodit jako holka), ale naštěstí jich není moc. (15.07.2014)

Na spanilou jízdu kritického myšlení se Stone příliš často uchyluje k domněnkám a zjednodušení, přesto však rámec díla přesahuje 90% copypastové dokumentární historické produkce. Je zajímavé sledovat, jak kriticky smýšlející dokumentarista na naší veřejnoprávní televizi najednou netočí dokument, ale autorský esej, který musí být pro jistotu vysílán v nejvypečenější časy. O co šťavnatější je obsah, pohříchu často podtrhává nohy časová osa narativní formy, která vždy odvypráví ucelenou linii a pak se v čase vrací k jiné, paralelně probíhající. Neustále se tak překrývá antidatace událostí ve vztahu k dynamicky se měnícím ambivalentním postojům jednotlivých aktérů, což čitelnost vývoje jejich osobnosti a smýšlení zrovna neulehčuje. To však nemůže anihilovat fakt, že Americké století je povinná četba jak vyšitá. (17.09.2014)

Neuveriteľne dobré dielo. Oliver Stone je jeden z Američanov na tom správnom mieste. Svoju vlasť nevidí len skrze falošné a nadradené vlastenectvo a uctievanie 50 hviezdičkovej vlajky, ktorá visí aj na verejnom záchode. Už prvá časť z druhej svetovej vojny ukazuje trefne americké záujmy, ich predstieraná nestrannosť a styky s Hitlerom. Nasledujúci vývoj Stone odhaľuje tak, že sa o tom našinec a asi ani Američan veľa na hodinách dejepisu nedozvie. Osobnosť Trumana, ktorý v podstate nikdy nemal vyhrať voľby, zodpovednosť za hodenie atómových bômb, prechádzame do éry studenej vojny až k výbornej časti, kde môžeme cítiť to napätie a ako málo chýbalo do vypuknutia tretej svetovej vojny, od ktorej sme aktuálne neďaleko aj my, ľudia žijúci v roku 2016. Vidíme americkú angažovanosť v každej lokálnej vojne, Stone neodkrýva ale len zbytočnosť týchto vojen, ukazuje aj zištné dôvody, ktoré niekde viedli k boju proti diktátorovi, no inde k podpore možno ešte horšieho diktátora. Podľa toho, ako sa to aktuálne Američanom hodilo. Záverečná časť je veľkým klincom a hlavne posledné filozoficky ladené slová zamrazia na chrbáte nejedného diváka. Klobúk dolu pán Stone. (22.05.2016)