Pamiatkári

Prvé zmienky o príprave vojnového filmu s tak hviezdnym obsadením ma potešili, ale už prvý dostupný trailer skôr znechutil. Osobne nemám rád tieto humorne ladené príbehy v tak vážnych témach akou je vojna. Nájdu sa i úspešné a dobré filmy(Život je krásny), ale väčšinou ide o čisté komédie. G. Clooney kráča na hrane komédie a drámy tak neisto, že to nefunguje ani ako jedno ani druhé. Poniektoré krátke vtípky pobavia, ale na komédiu je to málo vtipné a na vážny vojnový film strašne naivné a nedotiahnuté. Partia Američanov kráča Normandiou i zasneženými Ardenami ako nôž maslom. Málo problémov, málo prekážok a kurevsky málo Nemcov. Netrú to i Rusom a ešte aj smrť jedného z dvojice, ktorí to neprežili je natočená s takým odľahčením, že som do poslednej sekundy neveril , že ho to strelné poranenie zabije. Film nemá ani jedinú napínavú scénu a ani hviezdy hollywodu výsledku nepomohli. Mohol s toho byť dobrý film, ale bohužiaľ nie je. Na pobyt v Normandii dosť nuda...Iba na jedno pozretie. Odporúčam radšej starší film Vlak. 60%. (27.09.2014)

Soft válečný film, jaké už se dneska moc netočí. George Clooney však neukočíroval žánrovou čistotu a jeho film ve výsledku působí jako žánrový mišmaš. Chvilku komedie, chvilku drama, chvilku válka, chvilku patos, výsledný tvar je příliš nesourodý. Navíc jeho struktura je až příliš těžkopádná. Film sice odvádí dobrou práci, ilustruje, proč bylo důležité zachránit umění z víru válečného běsnění a ze spárů hrabivých nacistických elit, ale už mnohem méně efektivně vykresluje osobnosti lidí, kteří tuhle záslužnou práci vykonávali. Obsazení si už tradičně George Clooney zajistil prvotřídní, tolik skvělých a známých herců v jednom kuse, takoví Clooneyho parťáci, ovšem je to tak trochu jak projekt financovaný z fondů EU...celkem zbytečné plýtvání lidskými zdroji. Zásadním nedostatkem, který jsem v Památkářích pozoroval, byl ovšem nedostatek naléhavosti. Tihle hanební kulturologičtí pancharti by potřebovali na režisérské stoličce Quentina Tarantina... (05.05.2014)

Nekulturní hovado, které se kdysi zabydlelo hluboko ve mně, by nedokázalo obětovat někoho ze svých blízkých, aby zachránilo úsměv Mony Lisy, kalhotky Madonny či torzo Jupitera. Mne zkrátka nikdo nepřistihne v muzeu, kapli či na výstavě, kterak onanuji před nějakým kulturním dědictvím a tak mne dobrodružství party historiků v uniformách nechalo poměrně chladným. Na druhou stranu mne však upřímně rozesmál ten "skutečný příběh", podle kterého chránili umění před špinavými fašistickými i komunistickými prackami a vraceli ho do prázdných bytu zplynovaných židovských rodin. Je to zkrátka jenom taškařice, která se sice tváří hrozně vážně, ale já tu komedii odhalil a tak si ty tři hvězdy zaslouží. (16.08.2014)

O téhle jednotce jsem četl, resp. asi o její jedné části v souvislosti s nalezením ukradených pokladů v solných dolech v Německu. Georgeovi povětšinou režie zdatně jde, zde to však úplně nebylo ono. Film měl neskutečný potenciál a jistě netrpěl chudým rozpočtem. Kulisy válkou zničených měst, táborů, základen, letišť i dolů samotných byly dokonalé. Všechna ta technika také, oči mi z ní přecházely... Hvězdný team mi do toho celého moc nezapadl ani jejich humor, který nebyl vždy na místě... Je to škoda, tento film měl mnoho co říci a je faktem, že ti chlapi zachránili lidstvu nevyčíslitelná díla... Už jen pro to si zaslouží tento film. Žel tomu chyběl nějaký výrazněji vypjatější moment a vlastně i nějaká solidní dějová osa. Film je poskládaný z drobných epizodek a jako celek nepůsobí zcela kompaktně. Jako válečnému fandovi mi však radost udělá každý počin i ten ne zcela dotažený k dokonalosti. Už jen za to prostředí a techniku dávám za tři obrazy. * * * (07.07.2015)

Rád bych věřil, že se Clooney inspiroval textem Kristin Thompsonové Estetika diskrepance a bylo by tudíž správné vnímat proměnlivost tónů jako znak formální bohatosti, nikoli tvůrčí bezradnosti. Skutečným dramatem filmu je souboj mezi úctou k aktivitám reálných Památkářů a obdivem k odlehčenějším ansámblovým válečným filmům (Velký útěk, Tucet špinavců). Na jednu stranu je zachována epizodická struktura knižní předlohy a její volné spojování kapitol dopisy, na stranu druhou Památkáři rozhodně nechtějí být věcným, na fakta soustředěným dokudramatem. Rádi by taky vzdali hold skupině mužů a ženě, kteří se zasloužili o zachování unikátních artefaktů pro budoucí generace. Každý ze zúčastněných proto dostal svou Scénu (nebo dvě). Tyto scény ovšem vždy doplní informace do některého z mikropříběhů, který buď nikam nevede a chybí mu uspokojivé zakončení (milostný románek), nebo je zakončen příliš zbrkle a zneužit k útoku na divákovy emoce (Jeffriesovo znovu-nabytí ztracené sebeúcty). Film by se potřeboval rozhodnout, zda mu víc záleží na památkách, nebo na památkářích, protože o obojím na ploše dvou hodin nedokáže pojednat způsobem, který by nepůsobil zkratkovitě. Současně nedokáže využít pro účely vyprávění ty scény, které pateticky sdělují vznešené myšlenky a budou nutně tím otravnější, čím je vám protivnější americký patriotismus. Absence (či přinejmenším neujasněnost) pevného jádra vede k rozdrolení vyprávění do příhod. Ty občas fungují samy o sobě (mina, většina groteskních etud s Murrayem a Balabanem), ale nezapadají do nějaké většího celku se zřetelným směrem a tónem. Jejich střídání sice má jistou logiku (sestavení týmu a rozdělení úloh po patnácti minutách, po půlhodině se tým rozdělí, přibližně po hodině zase spojí, aby se pak každá ze dvojic znovu vydala vlastní cestou), s žádným hrdinou na každý pád nestrávíme dost času, abych nás jeho osobní příběh dokázal vtáhnout. Ani získání Gentského oltáře a Madony z Brugg nelze označit za cíl, k němuž by dění soustředěně směřovalo. Památkáři postupně nezískávají indicie, vlastně ani není vyvoláván dojem, že by je kdovíjak tlačil čas (s výjimkou uměle dramatizovaného finále, kdy musí být rychlejší než karikatura ruského pohlavára), prostě se k oběma úlovkům v potřebný čas (tj. na konci filmu) dostanou. Částečně díky náhodě (příhoda se zubařem se ovšem skutečně udála), částečně díky tomu, že jim vojáci prostřílejí cestu. Ve výsledku mne díky skvělým hercům, kteří si své role očividně užívali, sem tam pobavila nějaká scéna, ovšem film jako takový mou pozornost dlouhodobě udržet nedokázal. Zároveň mne ale neurážel. Památkáři sice neví, co chtějí a historii zjednodušují na boj dobra se zlem, ale nejsou hloupí ani laciní (produkčními hodnotami). Clooney jako režisér i jako scenárista možná prohrál, ale prozatím si ještě dokázal zachovat důstojnost. 60% (28.02.2014)