Statočné srdce

Hooodně dobrý film, ale ten začátek s Williamem Wallacem coby malým klukem mi přišel ňák televizní. Jak se z něj stal Gibson tak už vše začlo bejt v pohodě. Bitvy jsou natočený dobře, mají takovej drsnej look. A vůbec všichni Skotové mají skvělej barbarskej image a vypadaj fakt hrozivě. Režijně i herecky to Mel zvládl fakt výborně a zvolil i dobrou "lokální" hudbu. Líbila se mi i Sophie Marceau, a Brendan Gleeson by si ty svoje nařachaný fousatý chlápky mohl dát patentovat. (07.03.2006)

To, co domorodec často prožívá v případě, že si oblíbené téma jeho země zvolil muž či žena, kteří je pojednají po svém a často velmi volně, se při pohledu zvnějšku nezřídka mění v pominutelnou maličkost, pokud je to ovšem divákem - i velmi poučeným divákem! - tohoto typu vůbec zaznamenáno. V případě STATEČNÉHO SRDCE vznikla strhující epopej o důležitém zlomovém dějinném okamžiku stále existující skotské identity. Pokud by Wallace neuspěl, anglická nadvláda nad Irskem by přišla o 300-500 let dříve s průvodními negativními dopady pro skotskou skutečnost někdejší současnou. Dynastie Bruceovců a Stuartovců posunuly tento mezník hluboko do XVII. století a spoluzasloužily o významný podíl na současném přelomovém stavu srbské národní i regionální identity. Wallace je tu popisován jako skotská obdoba Wata Taylora, Jiřího z Poděbrad nebo Matyáše Korvína. Gibsonův výkon v hlavní roli je strhující, kresba prostředí i konfliktu rovněž. Otázka, zda exteriéry byly točeny tam nebo jinde nebo zda do posledního bodu souhlasí historická identita fakt, souvislostí, dobových sebereflexí je z tohoto hlediska irelevantní. Skutečnost strhujícího obrazu je jednoznačná, tragické vyústění Wallaceova života rovněž. Hlas divákův, hlas boží! (15.03.2008)

Jojo, jako malej jsem si taky s klackem hrál na rytíře. Božský Mel měl navíc k dispozici celkem ucházející ocelovej. Teda klacek. Teda meč. Prostě zbraň. Já nikdy nepřičichl k tomuhle typu heroických filmů, které si vyšťourají z historie holou událost a zabalí ji do holywoodského pláště ušitého z příběhu o hrdinovi bez bázně a vany, přitom čistém jak horský potůček. A aby nebyl sám, hodí se mu k přízni princezna z růže květ, radost pohledět. I když ve skutečnosti se Isabela do Anglie dostala asi dva roky po Wallaceově smrti, rozhodně nebyla žádné pupátko, svého muže Eduarda II. nechala zlikvidovat vražením rozžhavené trubky skrze konečník a dokonce se pokusila odstranit i svého syna (Eduard III., který je zde prezentován jako Wallaceův syn s bezostyšnou samozřejmostí, jako by šlo o nepopiratelný fakt). Filmařsky slušné, ale ani to ho v mých očích nezachraňuje od shovívavého "přišel, viděl, zvítězil." A já se tážu: jak dlouho si sakra my Evropani necháme vykládat evropskou historii podle představ Hollywoodských producentů (a amerikanizovaných Australanů)? Hanba nám, volám rozhořčeně. Je čas na změnu. Nechť se evropská kinematografie začne opět zaobírat vážnými tématy, žádám. To mi to zas nějak ujelo. Dodatek: dne 3.12.2006. Po shlédnutí pěti minut - je to ještě větší sračka, než si pamatuju. Nechutnej kýč. Hodnocení jde o jednu dolu. P. S. Kilt se začal nosit až v 16. století. Druhý dodatek 11.12.2013 speciálně pro uživatele E=mc2: Ty se nebavíš, ty kážeš, proto nemám nejmenší potřebu ti něco vysvětlovat. Jen když někoho začneš ty sám otravovat, nebuď pak dětinský :) (06.03.2006)

Gibson už ve svém režijním debutu dokázal, že umí, ale tentokrát možná překvapil sám sebe. Bezchybná choreografie bojových scén, velmi naturalisticky ztvárněných. Krev stříká na všechny strany, divák je vtažen do víru boje. Gibson je jistý i v komorně laděných scénách a řekl bych, že ty Oscary jsou zasloužené. (13.04.2003)