Muž bez tváre

Podařená režijní prvotina Mela Gibsona, která by s menším počtem sentimentálních scén a s pomalejším vývojem vztahu dvou odlišných lidí mohla vyjít i na pět hvězdiček. Na jedné straně je tu mladý kluk toužící po vojenské akademii, na té druhé bývalý profesor, který se odhodlá udělat vše proto, aby ho na ni připravil. Ten první je psychicky labilní, uzavřený a potřebuje autoritu, ke které by po smrti svého otce mohl vzhlížet. Ten druhý byl zavržen společností pro svůj vzhled a už dávno rezignoval na boj s předsudky ostatních obyvatel města. Ten první je k němu zpočátku chová také, ale brzy v něm začíná vidět něco víc. Osobnost. Přítele. Možná i otce. Jenže lidé na jejich vztah nahlíží úplně jinak. Ostatně, jak si mohou vysvětlit, že malý kluk tráví celé dny a občas i noci u osamělého stárnoucího muže žijícího s jistým "hříchem" minulosti? Muž bez tváře je film o předpojatosti, kterou chováme vůči lidem od nás v nějaké drobnosti odlišným. O lidském chování, o důvěře, o přátelství. Přiznávám, že i já jsem původně nahlížela na Mela Gibsona hlavně jako na "toho napůl znetvořeného chlapíka", ale potom jako by se něco stalo... Je to divný. Už nevidím tvoje jizvy. Stěží můžu říct, že tam vůbec jsou. Je to stejné jako v životě, nejprve vidíte na člověku jen jeho vzhled, teprve potom si všímáte, jaký vlastně je. A Muž bez tváře je o tom, že bychom na ten první - vzhledový - dojem neměli hned dávat. (19.09.2007)

Velice příjemné překvapení ze strany Mela Gibsona. Příběh nepostrádá náboj a myšlenku. Jak se dostat z dobrovolného odloučení od světa a skoncovat s trýznivou minulostí? Nejlepším receptem se jeví spřátelení se s malým chlapce, který nemá otce a zhroutily se mu jeho idealistické představy o tom jaký byl. Přátelství se jim oběma stává vysvobozením z bezvýchodné situace. Nečekejte žádné přehnané gesta, patos nebo podobné mnohdy laciné manipulační prostředky. Dostanete decentní příběh a na konci pak budete od filmu odcházet s pocitem spokojenosti nad tím, jak to dopadlo. (17.12.2006)

Sentimentální? Proč? Mně naopak přijde tenhle film emocionálně dobře ukočírovaný. Nijak zvlášť náročný, ale příjemný příběh o předsudcích, přátelství, rodinných vztazích a úctě, mezi řádky lze vyčíst i něco o vině a odpuštění. Líbilo se mi zejména věrohodné ztvárnění Chuckových domácích poměrů i jejich kontrastu s poklidným prostředím McLeodova domu... Dobré výkony Gibsona a mladičkého Stahla, ten prvně jmenovaný se za svůj režijní debut stydět zdaleka nemusí. Značka: Útočící kočka. (13.01.2008)

Strhujúci debut Mela Gibsona, ktorý bol i predzvesťou jeho sľubne sa vyvíjajúcej kariéry filmového režiséra. Jednoduchý príbeh o chlapcovi a jeho náklonnosti k miestnemu čudákovi opradený dôkladnou štúdiou charakterov a neiritujúci svojou nadmernou dĺžkou alebo prehnanou sentimentálnosťou. Tento film ma chytil hneď od začiatku a scéna, kedy Mel Gibson predvádzal Shakespearovu hru, sa vo mne zakorenila od prvého okamihu. (03.02.2008)

Příběh o sblížení chlapce Chucka (Nick Stahl) a jeho soukromého učitele McLeoda (Mel Gibson). Chucka všichni považovali za méně duševně schopného a až McLeod mu otevřel cestu k přemýšlení a schopnost učit se. A díky svému učiteli se mu podaří vystudovat jeho vysněnou vojenskou školu všem navdory. McLeod musel žít po znetvoření při autonehodě na pokraji společnosti, která ho ze svého středu vyobcovala pro jeho znetvoření, které jim nahánělo hrůzu a stupňovalo to jen další a další obvinění na jeho osobu. Drama o homofobní společnosti, která si ráda vybírá svého obětního beránka, zvláště když se tu jeden ohava sám nabízí. Navíc ten strach z neznáma a tajemna, která jeho tvář halí do ještě větší zrůdnosti. Přesto to místy vyznívá dosti pateticky, místy zase příliš povrchně. Další postavy: matka Catherine (Margaret Whitton), která uvěří všem vzneseným obviněním, a Chuckovi sestry Gloria (Fay Masterson), která mu každou chvíli dávala najevou krutou pravdu o jeho otci, a malá přechytračelá Meg (Gaby Hoffmann). (09.02.2011)