Réžia:
Terry GilliamKamera:
Roger PrattHudba:
Michael KamenHrajú:
Jonathan Pryce, Robert De Niro, Katherine Helmond, Ian Holm, Bob Hoskins, Michael Palin, Ian Richardson, Peter Vaughan, Kim Greist, Jim Broadbent (viac)VOD (3)
Obsahy(1)
Tak ako jeho snímka Dvanásť opíc, tak aj tu umiestil Terry Gilliam príbeh do ťažko definovateľného obdobia v budúcnosti, kde armády bezmenných úradníkov strikne dodržiavajú kancelársku etiku a na každom rohu ich sprevádzajú fantaskné prístroje modernej doby. Sam Lowry je tiež úradník. Sníva o živote mimo technológií len so ženou svojich snov. Stretáva sa s Jill, ženou z jeho snov. Nič však nie je také jednoduché ako sa zdá a systém nakoniec dostane každého. (ASFK)
(viac)Videá (2)
Recenzie (561)
Někdy se tak jakoby šeptem a v ústraní říká, že Brazil vykrádá Orwellův román 1984. Ale tak to není. Veškerá podobnost začíná a končí totalitním budoucnem, kde se vlivem monitoringu každý stane mravenečkem, jehož je snadné rozmáznout. Ale Gilliam ten půdorys využívá k rozvinutí vlastní imaginace a Brazil má úplně jinou poetiku a náladu než Orwellův chmurný (a jednoznačně adresný) román. A je hezké, že do nejšťavnatější role obsadil Michaela Palina, třebaže si na ni brousil zuby DeNiro. A k tomu hudba - ta stařičká vlezlá samba, zahraná snad na sto způsobů... Stále ještě nedávám plné hodnocení, ale s každým dalším viděním mám ten film radši, takže to asi jednou přijde. 80% ()
Producenti asi musí mít z Terryho "tady-to-máte-a-přeberte-si-to-jak-chcete" Gilliama žaludeční vředy. Pro většinu diváků bude Brazil asi těžce stravitelnou podívanou. Vizuálně nesmírně působivá metafora, která u širokého publika propadla, ale zapsala se do dějin filmu jako originální dílo. Franz Kafka by měl určitě radost. A George Orwell možná taky :o) ()
Ne, prostě to nejde. Ani napodruhé. Miluji Gilliamovy filmy, miluji antiutopie, ale Brazil mě prostě nevzal. Celé to prostředí pseudo parodicko-byrokratické totality mě nijak zvlášť nezaujalo a i když jednotlivé gagy v jeho rámci fungují a opraváři jako superhrdinové, plastická chirurgie zkrášlující až k smrti a teroristické útoky které všichni ignorují (pokud zrovna nehledají svoji utrženou nohu) jsou velice zábavné, ale stejně nejsou ničím víc než montypythonovskými skeči dotaženými ad absurdum, rozmělněnými v nezajímavém příběhu a hromadě vyšinutostí. Sám sobě se divím PROČ? se mi to nelíbilo, vždyť já si v šílenství a depresi vyloženě libuji, ale tohle mi prostě nesedlo. 6/10 ()
2oo3 mi ještě za studií o Brazilu vyšel text ve filosofické revue Aluze, taková svébytná reflexe vrytá do jazyka, "Obrazy svobody Brazil". Na překopírování sem to je dlouhé i na mě, ale tady se to dá najít zveřejněné i online, kdybyste měl někdo chuť, čas a dobrou vůli se s tím popasovat, neb je to text skoro stejně nepoddajný jako ten film sám: https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=78136 *~ ()
K těmhle Orwellovským antiutopiím se mi hodí spíše temnější přístup, než Gilliamova rozjuchaná a dosti rozčepýřená vize jakou podává ze začátku. Postupně se Gilliam snažil film od té odlehčenosti oprostit, ale depresivní atmosféru se mu prostě navodit nepodařilo a ani scény sténajících zkrvavených lidí jsem mu už prostě nevěřil. Navíc nejsem ani velkým fanouškem hereckého projevu Jonathana Pryce, takže mi to přišlo jako extrémě roztahaný film, kde jsem si asi dvakrát myslel, že už je konec a ono to pokračovalo dalších půl hodiny :-) P.S. ale mučitel v masce mimina byl vážně skvělý nápad ()
Galéria (81)
Zaujímavosti (41)
- Kromě viditelné inspirace Orwellem se zde režisér částečně inspiroval i Franzem Kafkou, hlavně jeho dílem „Proces“. (Emo-haunter)
- Charles McKeown, který se podílel na scénáři, napsal většinu propagandistických sloganů. (HellFire)
- Vůbec první zvuk ve filmu je zvuk kytary slavného kytaristy Amose Garretta. (HellFire)
Reklama