Strach a hnus v Las Vegas

Psychoteror, který na vás vychrlí Terry Gilliam hned od prvních minut je skutečně zničující a zcela nekompromisně oddělí zrno od plev, nebo spíše tvrdé jádro od normálního zbytku. Prostě buď se někdo chytí a začně pro něj to nejfamóznější road movie (čti trip) všech dob, nebo se nechytí a znechuceně bude koukat na dvě cestující zfetovaná hovada. Já se v kině chytil a to tak fest, že jsem měl ihned jasno o nejlepším filmu co jsem kdy viděl (avšak pouze dočasně). Zběsilý úlet skvěle obsazených a k nepoznání zpustošených Johnnyho Deppa a Benicia Del Tora se mohl zrodit pouze ve zcela geniální mysli, schopné do jednoho filmu vtěsnat absolutně všechno, obalit to inteligentní nadsázkou, nezkrotnou vizuální šíleností a zcela jedinečným druhem humoru. Tato výše jmenovaná mysl naštěstí skutečně existuje a Terry Gilliam pro mě zřejmě navždy zůstane režisérským géniem v pravém slova smyslu! (05.02.2006)

Nebavilo mě to. Nemůžu si pomoct. Několik pasáží dobrých, třeba ta vanová, ale jinak... čekala jsem od toho mnohem víc. A nějak si nemůžu pomoct, ale Del Toro ani Depp i přes svoje neskryvatelný herecký kvality mezi mé nejoblíbenější herce rozhodně nepatří. Z nějakýho důvodu je mi hlavně Depp ve svých pološílených rolích po většinu času hodně nesympatickej a v tomhle filmu, kde jde o to, že vlastně nikdo neví, o co jde, to platilo o to víc. (21.09.2007)

Odviazaný úlet dvoch parťákov s kufrom plným drôg sa časom stráveným v Las Vegas mení na nočnú moru. Podobne ako kvetinové obdobie 60. Rokov 20 storočia skončilo po vojne vo Vietname tupým marazmom kultúrne diétnych rokov 70. Sympatickí hrdinovia sa menia na ľudsky odpudivé hovädá, neštítiace sa ničoho. Každé povzbudzovadlo je dobré, všetko je dovolené. Najmä právnik Gonzo sa statočne činí. V ríší tupého konzumu sa halucinačná vízia kryje s realitou. Všetko podané skvelým obrazom, zaujímavo vystihujúcim stavy po požití jednotlivých látok (pobavili stavy po čuchaní éteru) podfarbené vynikajúcou hudbou (ukončené Vivat Las Vegas! mojich obľúbených Dead Kennedys) a čiernym humorom. Pritom nejde len o samoúčel ale aj o presné ukázanie zlomu kultúrneho boomu a čo z neho zostalo; kde sa dostala spoločnosť uprednostňujúca zážitok, či bombastickosť pred poznaním, spiritualitou a vnútorným prežívaním. Pozn.: vo filme vidieť ruky Benicia del Tora s krvavohnedými fľakmi. Nejde o maskovanie, herec si skutočne zahasil cigaretu o ruku, pre prílišnú brutálnosť bola scéna vystrihnutá. (05.09.2004)

Neskutečná nálož! Depp s Del Torem se střídají kdo do sebe narve víc drog a mezitím projíždějí Las Vegas a zažívají neskutečné příhody.Gilliam to pojal vizuálně naprosto bravůrně, takže vidíme například Benicia měnícího se v ďábla se šesti kozama. Dále skvěle zvolená hudba. Skvělou roli také odehrál Tobey Maguire :) 90% (03.08.2011)

Delirický pohled na zvěřinec lidské civilizace typicky skvostně chaotickou optikou Terryho Gilliama se veze na deziluzi nejen sedmdesátkové kocoviny. Prostupuje jej nadčasový mix obdivných sympatií vůči všem zběsilcům a božím prototypům, ale také přiznání obludnosti i těch nejzářnějších jedinců, domněle povýšených božím dotykem talentu či vnímavosti. "Strach a hnus" opojně zrcadlí celkově odporný svět hodnot, prožitků a iluzí, který si pro sebe lidstvo vytvořilo a jehož je hedonistický vřed jménem Las Vegas nikoli odvrácenou stranou, nýbrž jen pouhopouhou karikaturní mocninou. V tomto dávivém flashbacku se hrdinové "Bezstarostné jízdy" vyjevují jako vrazi sebe samých, kteří sice zahlédli nirvánu a svobodu, ale kvůli své inherentní lidské přízemnosti nakonec zůstanou sami stejnými zrůdami a hulváty jako všichni burani, fízlové, dezoláti a pánbíčkáři, kteří spolu s nimi tvoří celek lidství. Jen svůj sešup do tenat primitivismu dokáží velkolepěji prožít a květnatěji verbalizovat. Většina Gilliamových filmů má v sobě dualitu rozjařilého humanismu a misantropické deprese, ale nejen v intenzitě přelévání a prolínání těchto pólů zůstává "Strach a hnus" jeho nejkontroverznějším i nejvelkolepějším dílem. Nevyhnutelně pak každá jeho veřejná projekce, kde se vždy sejde pestrá galerka lidských typů, z nichž se všichni nelichotivě najdou na plátně, je pak 4DX reality checkem, kde jedni se zaslepeně baví, někdo pobouřeně kroutí hlavou a jiní si s hrůzou uvědomují, že každý z nás je jen další magor v království magorů. (26.08.2024)