Strach a hnus v Las Vegas

Tento snímek mi bohužel/bohudík (nehodící se škrtněte) nesedl. Snažil jsem se ho brát tak-jak-je, bavit se z něj, "poučit" se z něj, pochopit ho. Nic nepomáhalo. Film jsem dokonce vypnul a vrátil se k němu za pár dní; a to ve víře, že prozřu a konečně pochopím jeho sílu, hloubku a neskutečnou zábavnost nic se však nezměnilo skutečně nic. Poznámka: Film imho dostatečně dobrý do archívu DROP-IN; všichni na odvykačce by se mu však měli vyhýbat velkým obloukem. ;o) (07.09.2003)

Všechno špatně. Mám rád divné filmy a mám rád i Terryho, ale na tomhle jsem nenašel nic. Příběh? Prakticky žádný, film se "fláká od rohu k dalšímu rohu", černý humor (který miluju a který tady podle obsahu měl být) mě nijak neoslovil (opravdu jsem se během filmu zasmál maximálně jednou a to už ani nevím čemu) a film mě neuvěřitelně nudil. Jediné pozitivum zde byli herci. Od těch hlavních (tradičně skvělý Depp, i když i on měl už mnohem, mnohem lepší role) až přes epizodní roličky (Ricci, Diaz). Věřím tomu, že takhle nějak to vypadá, když jste "sjetej", ale to já nevím, v životě jsem neměl ani trávu (možná proto nemůžu docenit tenhle film?) Už dlouho mi dvě hodiny nepřipadaly jako čtyři (cože, to uběhlo jen pět minut?) Nevěřím tomu, že bych tohle chtěl někdy vidět znovu - 40 %. (28.09.2011)

„He who makes a beast of himself gets rid of the pain of being a man.“ Tak mám Terry takový pocit, že nemáš rád lidi, co berou drogy, obzvláště celníky.. Gilliam zhmotnil své animace do psychedelické jízdy o etherické atmosféře a meskalinovém tempu - v osmnácti bych se ji snažil obhajovat, nyní už mi nemá co světoborného nabídnout. Dr.Gonzo Benicio s pupkem od koblih bezesporu úchvatný, což se nedá říct o přehrávajícím Deppovi, který to pojal jako trénink na Verbinského piráta před návštěvou DROP INu.. Někdy mám pocit, že si někteří čeští žurnalisté tu zvláštní "autolékárničku" taky berou do terénu.. (01.03.2010)

Surrealistický film s nespornou sugestivitu i svérázný černý humor a výbornou dvojicí: Johnny Depp a Benicio Del Toro, kde musím vyzdvihnout výkon obou herců. 12 Opic a Strach a hnus v Las Vegas se ale vlastně nedají srovnávat. Nedá se říct, že by to bylo slabší, nebo lepší. A nemám důvod srovnávat obě díla Terryho Gilliama. Jak lépe vyjádřit několikadenní úlet s drogami v žilách, bez přestávky po které jsem po prvním zhlédnutí byl obklopen různými choutky, pro popudrovaným nosem od koksu, ale Gilliam mě to nasekal na tak hrubou lajnu, kterou jsem sotva koštl v puse a už jsem byl nabažen barvami rozzářeného Las Vegas v zelené kšiltovce s cigaretou v puse v halucinogenními polo plaveckými polohami, které jsem cítil v křesle v závěrečných titulkách, kdy už po skončení to nebyl tak krásný sen, ale druhá strana drogového reálného života v subjektivním prožitku. (26.06.2012)

Na Strach a hnus v Las Vegas jsem se vyloženě těšil, protože to byl poslední kousek z Gilliamovy filmografie, který mi dosud unikal. O to rozpačitější byl výsledný dojem. Tedy aby bylo jasno, věřím, že režisér i obě hvězdy v hlavních rolích si to náležitě užívali a bavili se tak, jako možná nikdy po dobu své dlouhé kariéry, jenže když se baví štáb, nemusí to znamenat zábavu pro diváka. Tenhle film je jeden předlouhý několikadenní halucinogenní trip dvou chlápků, co si rozhodli udělat výlet do města hříchu s kufrem plným drog. Je snímaný z pohledu feťáka a navíc takovým tím "free cool" stylem, který bych čekal spíš od nějakého výrobce reklam, který si odskočil k hranému filmu. Halucinogenní scény posloužily Gilliamovi k jeho oblíbeným surrealistickým výjevům, takže můžeme sledovat, jak se okolí feťáků hemží osobami, které se promptně mění ve všelijakou havěť. Bohužel film prakticky rezignoval na příběh a obě postavy mají v podstatě nulové charaktery, které se nikam neposouvají a nevyvíjejí. Termín, který mě pro tento film napadá, je stereotyp a z něj plynoucí nuda. Mohl bych mluvit o tom, že Strach a hnus má dost problematické morální poselství, které zní "sjíždějte se, jak dlouho chcete, ono vám to projde a zažijete při tom spoustu legrace, zfetujete mladou holku a užijete si s ní, co hrdlo ráčí, a neptejte se, co bude zítra". Kdybych byl drogový dealer, považoval bych tenhle film za sympatickou dvouhodinovou reklamu. Ale ani pohoršení ve mě tenhle kousek nevyvolává, opravdu mě spíš unavil a i když mu neupírám pár zábavných momentů, které se spíš pojí s tím, jak je snímek v epizodních rolích obsazený, než s kvalitou nějakých gagů nebo komičností postav, celkově to je pro mě bezkonkurenčně nejslabší Gilliam někde na pomezí jedné a dvou hvězdiček. Celkový dojem: 30 %. (22.04.2012)